Článek
Ještě pár týdnů před vaším odvoláním tvrdil nejvyšší slávistický boss Tvrdík, že klubovou legendu vašeho formátu nebude odvolávat po prvním nezdaru, uběhl měsíc, on na svá slova zapomněl a dal vám padáka. Nepřipadá vám to paradoxní?
Trochu si to skutečně protiřečí, ale takový už je život trenéra. Mně spíše vadilo období nejistoty, které jsem prožíval po posledním zápase s Astanou. Čas, kdy jsem nevěděl, zda zůstanu nebo půjdu...
To jste skutečně doufal, že by vám ambiciózní šéf a lidé kolem něho odpustili vyřazení z Evropské ligy už v základní skupině?
Věřil jsem, že do konce jarní části ligy bvch šanci dostat mohl.
I poté, co jste vypadli z pohárové Evropy a v domácí soutěži nabrali na vedoucí Plzeň jako obhájci titulu hrozivou čtrnáctibodovou ztrátu?
Vím, že všechno nebylo optimální. Slavia je velkým klubem, který si klade velké cíle, a chce výsledky a úspěchy. Pravdou je i to, že nám Plzeň prožívající výjimečnou sezónu v lize utíkala, což mému odvolání rovněž nahrávalo. Neměl jsem ale pocit, že bych už mužstvu neměl co dát.
Jenže klubové vedení mělo opačný názor. A nový sportovní ředitel Jan Nezmar, kterého jste vedl v Liberci jako trenér a s nímž jste pak pod Ještědem spolupracoval, když oblékl sako a stal se manažerem a sportovním šéfem Slovanu, s ním byl zajedno.
Také jsem se to dozvěděl. Pan Tvrdík mi alespoň oznámil, že představenstvo rozhodlo o mém odchodu jednohlasně.
Tedy včetně Nezmara...
Nebudu teď zkoumat, jestli jeden z členů představenstva byl víc pro mé setrvání a jiný pro odchod, protože v tuto chvíli už to není podstatné. S Honzou máme normální vztahy a když jsme spolu mluvili, řekl mi, že by si mé působení u mužstvo minimálně do léta dovedl představit.
Při jednání představenstva ale nejspíš změnil názor.
Jako sportovní manažer dostal Slavii na starost, takže mu nemohu nic vyčítat. I kdyby řekl, že chce svého trenéra, neřeknu ani popel.
To také vyřkl, takže namísto vás povede Slavii exliberecký Jindřich Trpišovský. Už jste spolu mluvili?
Já mu nejspíš volat nebudu, ale pokud se ozve on, nebudu s tím mít problém.
Se slávistickým šéfem Tvrdíkem také problém mít nebudete?
Proč bych ho měl mít? Z konce ve Slavii jsem samo sebou smutný, ale na klub určitě nezanevřu. Začátkem nového roku si s panem Tvrdíkem sedneme, domluvíme vše kolem ukončení mé smlouvy a život půjde dál. Věřím, že i pro mě přijde nová výzva a nový impuls.
I poučení z chyb, které vám ve Slavii v závěru podzimu nepokrytě vyčítali?
Každý je děláme. A děláme jich spoustu. Já nejsem výjimkou. Podstatné je, aby si je člověk vyhodnotil a neopakoval je, čehož jsem schopen. Ale to už bude někde jinde.
Buďte konkrétní? Jakých chyb jste si vědom?
Bylo toho víc, ale protože jde o interní věci, nebudu je rozebírat. Zvláště, když celou situaci spojenou s koncem ve Slavii si pořád ještě rozebírám, vstřebávám ji a kladu si nové a nové otázky.
Třeba že jste neměl svolit k tomu, aby v létě přišlo do Slavie tolik nových hráčů? Mimochodem - požadoval jste jich tolik?
Nebylo by fair, abych na toto téma mluvil a rozebíral ho. Chtěli jsme postoupit do Ligy mistrů, proto zkušeni hráči přicházeli. Věděli jsme, že Altitop, Danny či třeba Rotaň už mají určitý věk, ale současně jsme byli přesvědčeni, že se nepodělají z těžkých zápasů, jež nás čekaly. Jenže problém nastal s tím, že se k mužstvu připojili pozdě a nebyl čas na jejich aklimatizaci a zapracování do sestavy.
Takže první chyba?
Vůbec ne. Obohatili český fotbal, protože fanoušci se na ně těšili a spoluhráči je respektovali. Pouze času bylo málo.
Přesto se někteří z českých hráčů ozvali. Třeba Hušbauer vám po prohře v Plzni vyčetl, že příliš točíte sestavou namísto toho, abyste stavěl na kádru, který vybojoval mistrovský titul.
Vyříkali jsme si to. Bylo samozřejmě víc možností, jak se k celé situaci postavit, ale Pepa přišel, omluvil se a jelo se dál. Hned v následujícím utkání v Izraeli dal dva góly.
Chcete tvrdit, že v porovnání s jarem nedošlo ve slávistické kabině ke změně?
Ale to vůbec ne. Přišla spousta nových kvalitních hráčů, v kabině bylo hodně cizinců, takže ke změně jednoznačně muselo dojít.
A vy jste to musel v závěru podzimu cítit, když jste opakovaně prohlásil, že jeden zápas přece nemůže rozhodovat o výsledcích vaší práce a že potřebujete cítit důvěru...
Důvěra musí být oboustranná. Pokud tomu tak není, je zbytečné se přetvařovat.
Kdy jste nejintenzivněji cítil, že už se důvěra vytratila?
Při každé prohře nebo i remíze, což bylo ale celkem logické. Všechno bylo a je spojeno s výsledky. Indicií prostě existovalo víc, proto jsem se opakoval, že se chci o důvěře či nedůvěře v mou práci bavit.
Namísto toho jste se dočkal vyhazovu...
Všechno bylo na hraně, stačil jeden gól a mohlo být vše jinak. V první sezóně jsme měli víc štěstí, v druhé už ho bylo méně. Přesto budu na Slavii rád vzpomínat, protože jsem v ní zažil nádherné období vrcholící ziskem mistrovského titulu, poznal úžasné fanoušky a dočkal se od nich skvělé podpory, která dál pokračuje. Při letmém setkání na ulici i při čtení esemesek, které mi pořád chodí. Teď ale musím koukat dopředu.
Už koukáte a rozhlížíte se po novém angažmá?
Na to je příliš brzy. Věřím ale, že nová výzva přijde.
