Sportovní ředitel fotbalistů Sparty Hřebík: Fanoušky vnímám, ale nejsem zbabělec

Ano, to přece nejde nevnímat.

Odpovím takto: Všichni, kdo to myslíme se Spartou dobře, chceme, aby byla silná! Já nejsem zbabělec.

To je logické. Jsme kamarádi a věříme si!

Mojí kompetencí je vytvořit a eventuálně korigovat sportovní koncepci Sparty od žáků až po dospělé. Zahrnuje to jaký způsob hry a jaké typy hráčů jsou důležité pro fotbalový vývoj. Například se snažím připravovat patnáctileté kluky na požadavky fotbalu, jaký se bude hrát, až budou dospělí.

Herní koncepce áčka je pouze v kompetenci jeho realizačního týmu. Já například připravím analýzu soupeřů v Evropské lize a řeknu svůj názor, proč, co a jak udělat. Realizační tým buď něco z toho akceptuje, anebo ne. S Víťou Lavičkou diskutujeme, ale uznáváme názory toho druhého a respektujeme je. Oba víme, že když jsou dva různé názory na určité řešení herního pojetí, nelze jednoznačně říct, které je vhodnější. Zápas totiž nejde znovu přehrát podle názoru toho druhého.

Máme sportovní komisi, kde řeknu svůj názor. Rozhoduje však ona, protože musí vzít kromě sportovního hlediska v úvahu i ekonomické a další faktory.

Fotbal se vyvíjí a vyvíjejí se kritéria výběru hráčů. V současné době je nejdůležitější charakter. To je správná týmová mentalita. Druhým nejdůležitějším kritériem je percepce, jinak řečeno správné prostorové vnímání. Třetím pak rychlostní a dynamické dispozice. A nastupují samozřejmě schopnostní a dovednostní faktory. To všechno tvoří fotbalový potenciál, který se všichni, kdo s hráči pracují, snaží využít a posouvat hráče k vyšší kvalitě.

Musí splňovat faktory, které už jsem pojmenoval. Ale musí mě také zaujmout nějakou schopností či dovedností, která se dá využít v taktice hry. Kupříkladu jeho vysoká rychlost nebo skutečnost, že to je výborný hlavičkář, ale i další.

To se nedá jednoznačně říct. Třeba Dortmund měl ještě mladší tým než Sparta, a kam to v poslední době dotáhl. Náš mladý tým velmi kvalitně konkuroval například i Chelsea.

To si nemyslím. Vždyť kolik odchovanců Sparty se dostalo v minulosti do A týmu Sparty například od zařazení Tomáše Rosického... A vezměte si, kolik je jich tam teď.

To je jen klišé, které je mi podsouváno. Ostatně ani já nebyl takzvaně hodný hráč. Já mám totiž rád ve fotbale opravdové fotbalisty.

V posledních letech se ve Spartě objevilo příliš fotbalistů, kteří se vrátili ze zahraničních angažmá, ve kterých se jim moc nedařilo. Nebyli přitom v top klubech. A Sparta je specifická v tom, že v ní není čas ani prostor na koncepční budování, který byl například v Plzni. V posledních letech měla vždy některého z nejlepších trenérů. Navíc u většiny panovala veřejná shoda na tom, že mají právě oni tuhle funkci vykonávat. Ať to byl Stanislav Griga, Michal Bílek, Jozef Chovanec, Martin Hašek.... Jenže časem se jejich pozice v očích stejných lidí, u nichž předtím panovala shoda, rapidně změnila.

Jako trenér mládežnické reprezentace jsem si postupně během tří roků vybral tým z asi padesáti hráčů, kteří splňovali nároky moderního, konkurenceschopného fotbalu. Přesvědčil jsem je, abychom pracovali na vědomých součinnostech, které byly efektivní a zároveň bezpečné. Odborníky byl náš způsob hry oprávněně hodnocen jako nadčasový. A on nadčasový doopravdy byl. Tři roky nám ve Spartě nikdo nedá, a tak se tomu musíme alespoň co nejvíce přiblížit.

V současné době mě těší to, že třeba Víťa Lavička řekne: „Jardo, Čermák, Hybš a Juliš jsou perfektně připravení a zvládají naše nároky." Myšleno v kádru A týmu. Ve Spartě máme totiž u mládeže vynikající, chytré a vnímavé trenéry. Je radost s nimi pracovat.