Článek
Ve Spartě jste po návratu z působení v Anglii odehrál ještě pět sezón. Kolik se na lavičce vystřídalo trenérů?
Na můj vkus až moc, začínal jsem pod Standou Grigou, pak přišel Michal Bílek, po něm Víťa Lavička, Pepa Chovanec, který postupně předával funkci Martinu Haškovi.
Vezmeme-li, že Vítězslav Lavička a Zdeněk Ščasný vedli Spartu za éry Daniela Křetínského dvakrát, pak se za šestnáct a půl roku na pozici hlavního kouče vystřídalo dalších sedmnáct koučů. Není to až příliš?
Už těch pět, co jsem zažil já, je hodně. Za šestnáct let není osmnáct trenérských změn zrovna malé číslo (směje se). A nevedlo to, až na výjimky k žádným velkým úspěchům. Sparta ztratila svoje výsostné postavení, které v lize měla spoustu let. I já jsem zažil, že druhé místo, natož pak ještě horší, bylo bráno jako neúspěch. Však také na trofej, myslím tím loňský domácí pohár, čekala šest let a na titul se to dál protahuje.
Časté změny trenérů mají nepochybně i vliv na hráče, a ne vždy pozitivní...
Určitě na hráče působí. Každý trenér má svoji strategii, preferuje nějaký herní styl, který chce mužstvu vštípit. A to nejde ze dne na den, ani z týdne na týden. Fotbal určitě hrát nezapomenete, ale nemusíte novému trenérovi zapadnout do koncepce. I když jste měl prakticky stálé místo v základní jedenáctce, najednou tam pro vás není.
Někdejší opora Sparty Tomáš Řepka sleduje utkání s Libercem.
Pocítil jste změny i sám na sobě?
Pochopitelně, i když jsem o místo v sestavě ani kapitánskou pásku nepřišel. Hrál jsem pravého stopera a za trenéra Bílka jsem musel jít na levého, protože Manuel Pamič vedle sebe potřeboval zkušenějšího hráče, který mu pomůže, podrží ho. Fotbalista si na změnu zvykne, tahle byla vcelku malá, ale zásah do návyků to je.
A pak za rok nebo i dřív přijde jiný kouč s jinou koncepcí. Vadily vám časté změny?
Já jsem byl ve Spartě proto, abych hrál fotbal, a ne hodnotil trenéra. Musel jsem se přizpůsobit a co nejlépe realizovat jeho pokyny. Ale určitě není dobře, když si tak často musí hráč zvykat na něco nového. A nejde jen o to, jestli to zvládne nebo ne.
Tomáš Řepka (vlevo) a jeho nový trenér Štěpán Kacafírek.
Před pár týdny přišel do Sparty Pavel Vrba. Část fanoušků dala najevo, že se jí tento krok nelíbí. Vy jste se kouče naopak zastal. Co vás k tomu vedlo?
Myslím si, že od vedení to byl po dlouhé době správný krok. Řekl bych od doby Michala Bílka a druhého angažmá Víti Lavičky. Vrba je trenér, který za sebou má úspěchy. Mužstva, která vedl, hrála nejen pěkný fotbal, ale i vyhrávala trofeje. Věřím, že když dostane čas, dokáže to i se Spartou.
Někteří kritici se za tu obhajobu pustili i do vás, ač pro ně jste ikonou Sparty...
Nikdy jsem před kritiky neuhýbal. V případě Pavla Vrby kritiků podle mne bylo až moc, a že mi vytýkali jeho obhajobu? Z toho si nic nedělám. Ve fotbale neplatí, že nemožné uděláte ihned a zázraky do tří dnů, jak se říká. Už v prvních zápasech ale bylo znát, že chce hrát ofenzívní fotbal s góly a vyhrávat, při tom na změny stylu nemá prakticky čas. Věřím, že jeho filozofie se projeví ve hře Sparty ještě víc, jakmile bude prostor s mužstvem pracovat.
Vy jste se rozhodl pro studium trenéřiny. Kdy vás fanoušci uvidí na lavičce Sparty?
(směje se). Pochopitelně, že trénovat Spartu je přáním většiny trenérů, i mým. U mne to potrvá ještě dost let. Zatím studuji licenci B, pak musím vystudovat licenci A, což také potrvá nějaký rok. A po čase ještě profesionální licenci. Trenéřina mě fakt chytla. Časový horizont si nedávám, ale líbilo by se mi vést jednou Spartu.
