Článek
Ze sparťanských útočníků výškou vyniká především Tomáš Čvančara, kterého v současné době sužují zdravotní problémy. Letenští tak v ofenzívě marně hledají stejně vysokou náhradu, která by pravidelně ve vzduchu zaměstnávala obrany soupeřů. „Vysoký útočník je žádané zboží, je to přání většiny mužstev," vysvětluje Lokvenc, jenž profesionální kariéru uzavřel v roce 2009.
Bývalá opora Sparty dává za příklad nedávné derby ve finále MOL Cupu, kde byl hrotový útočník Jan Kuchta bez výraznější šance na sebemenší úspěch. „Když brankář rozehraje na obránce, které presuje pět hráčů Slavie, tak přichází nákop dopředu. Na zádech Kuchty je Ogbu," líčí Lokvenc úskalí herního pojetí sparťanského mužstva v předposledním duelu.
„Balon se jim furt vrací. Dochází pak ke ztrátám a tým se nedokáže dostat do kombinace, šance či tlaku. Víceméně se furt hrálo na polovině Sparty, která se k ničemu nedostala," rozebírá autor 74 branek v rudém dresu. V jiných soutěžích je vysoký forvard na běžném pořádku. „Ostatní ligy mají velké útočníky. Záleží ale na mužstvu, spoluhráčích a trenérovi."
Pětinásobný vítěz české nejvyšší soutěže zároveň poukazuje na fakt, že takové zboží nemusí být vždy účelné. „Pokud bude takový hráč někde sám, tak těžko něco udělá. Potřebuje kolem sebe podporu hráčů, kteří budou sbírat balony a hrát na polovině soupeře. Pak vznikají tlak a šance," přesvědčuje Lokvenc, jenž má i zkušenosti coby skaut svého bývalého klubu FC Basilej.
„Vysokých a gólových hráčů bylo málo. Každý klub si daného hráče chránil a chtěl ho mít ve svém mužstvu. Málokterý klub chtěl takového hráče prodat," povídá vítěz švýcarské nejvyšší soutěže ze sezony 2007/2008 v dresu Basileje.