Článek
Bude to pikantní start sezóny. Fotbalisté Teplic a Sparty se naposledy střetli 13. května v semifinále Poháru ČMFS a již v pátek 24. července znovu na Stínadlech obstarají premiérový duel nového ročníku Gambrinus ligy. „Sparta je silná. My jsme ji ale v semifinále poháru vyřadili a pak vyhráli i finále, což znamená, že Teplice jsou asi lepší,“ usmívá se záložník Admir Ljevakovič.
Spolu s krajany Merzičem a Mahmutovičem v Teplicích navazují na bosenskou tradici, kterou na Stínadlech založil vytáhlý kanonýr Džeko. Právě útočník Mahmutovič Severočechům pohár vystřelil, protože svým gólem Spartě poslal odvetu semifinále do penaltového rozstřelu a pak se postaral také o jedinou trefu ve finále se Slováckem. „Byl to úžasný zážitek, obrovská radost, pro niž se fotbal hraje. Pohár můžete vyhrát třeba jen jednou v kariéře,“ rozplývá se Aidin ještě dnes.
Právě z poháru se Teplice vrátily do Evropy, protože v lize skončily až sedmé. „Ziskem trofeje jsme zachránili minulou sezónu. Bez ní by určitě kladně hodnocená nebyla,“ uvědomuje si Ljevakovič.
Výzvou Evropská liga a možná i světový šampionát
Po krátké letní přípravě už bosenský trojlístek stojí na startu nového ročníku. „Příprava byla těžká, ale fyzička musí být,“ usmívá se obránce Samir Merzič a naznačuje, že na kondiční přípravě trenér Plíšek lpí. Cíle Teplic jsou jednoznačné. „V lize se posunout výš než posledně a z kvalifikace se probojovat do základní skupiny Evropské ligy. To by byl pro klub obrovský úspěch,“ zasní se Ljevakovič.
Džeka Teplice prodaly za 110 miliónů korun do Wolfsburgu a ani na dalších hráčích z Bosny a Hercegoviny určitě neprodělají. Skauti už kolem nich krouží a případný postup do Evropské ligy by jejich cenu náležitě zvedl. „Mou vysněnou štací je německá bundesliga, ale i Anglie,“ říká Merzič. „Těch adres je víc, top 5 evropských lig, ale také třeba Belgie, Turecko,“ přidává se Ljevakovič. „Mně je to jedno, klidně i Frankfurt,“ směje se Mahmutovič v narážce na legionáře Martina Fenina, jehož nástupcem v Teplicích je a také se mu vzhledem hodně podobá.
Ještě jednu touhu pak bosenské trio má. Mistrovství světa v Jihoafrické republice. Vzhledem k tomu, že kvalifikaci má bosenský tým rozehranou o mnoho lépe než český nároďák, nemusí to být nesplnitelný sen. „Kluci hráli za jedenadvacítku, v reprezentačním áčku jsem zatím byl jen já. Ale po zraněních v minulé sezóně jsem z ní vypadl,“ připomíná Merzič.
S fotbalem začínali na ulici
Na české poměry začínali s fotbalem pozdě. Bylo jim osm, devět let, Ljevakovičovi dokonce deset. A když tuto středu dorazili na autogramiádu do fotbalového kempu v Klášterci nad Ohří, nestačili se divit, jaké podmínky tady děti ze starších přípravek mají. „My jsme začínali kopat na ulici, protože jinde to ani nešlo. Tak si toho važte a makejte,“ radil Ljevakovič klukům.
S opravdu profesionálními podmínkami se Bosňané setkali až v severních Čechách. „Třeba nějakým stravovacím režimem se u nás doma nikdo nezabýval. Teď už to známe, kuřecí steak a těstoviny,“ usmívají se.
Ljevakovič, nejhovornější z trojlístku, v létě neztrácel čas a před měsícem se stihnul v rodné zemi oženit. „Žena je z Bosny a za týden za mnou přijede na delší čas do Teplic,“ těší se fotbalový novomanžel.
