Sparta mu oznámila, že ho ven nepustí. Nebyl jsem ukřivděný, tvrdí Vitík

Marbella (od našeho zpravodaje) - V úterý oslaví Vitík 22. narozeniny, přes mládež se vypracoval až do pozice jednoho z lídrů obrany Sparty. Je součástí reprezentace, pomalu a jistě se blíží ke stovce ligových startů. Vytáhlý stoper je dlouhodobě v hledáčku velkých zahraničních klubů, jeho možný přestup se řeší každý půlrok.

Každý půlrok je takový, že se může stát cokoliv, i když teď je vše zatím klidnější, jak tomu v zimě bývá. Druhá polovina srpna byla hodně nejistá. Ale snažím se na to moc nesoustředit, člověka to může svazovat nebo ovlivňovat. Navíc to není jen na mně, co bude a co jak dopadne.

Celé přestupové období měl můj manažer nějaké hovory, ale nic konkrétního. Šlo o poptávky, všechno probíhalo docela v klidu. Následně jsme hráli první zápas závěrečného předkola Ligy mistrů v Malmö a ozval se s oficiální nabídkou Hoffenheim. Pak Boloňa a ještě jeden tým z Itálie. Začalo to být docela krušné, do konce přestupů zbývalo tak deset dnů. Měl jsem jeden telefonát za druhým, pro mě úplně nová situace, navíc těsně před velkým utkáním.

Vyhráli jsme 2:0, super pocit. Věděli jsme, že Liga mistrů je blízko. Na stole ležely tři zmíněné nabídky a nejvýš byla Boloňa, kterou jsem preferoval. O přestup jsem zájem měl. Probíhaly i rozhovory se sportovním ředitelem Tomášem Rosickým, kde bylo jasně dané, že mě nepustí, než odehrajeme oba duely s Malmö. Třeba Hoffenheim chtěl mít všechno hotové za dva dny, abych s nimi byl už o víkendu na zápas, což ale nebylo možné.

Pro mě osobně největší zážitek z celého podzimu. Že jsem mohl být u toho. Den poté se vše rozhodlo. Pan Rosický klubům zavolal a oznámil jim, že zůstávám. Pak to řekl mně a vysvětlil mi, že nenašli adekvátní náhradu. Přestup neztroskotal na penězích, nabídka byla vysoká (spekuluje se až o částce kolem 15 milionů eur plus bonusy, pozn. red.), ale na jiných věcech. Rozhodnutí jsem respektoval. Přece jen se všechno dělo na konci období a dost narychlo.

Když mi bylo oznámeno, že nepřestoupím, ukřivděný jsem rozhodně nebyl. Jsem sparťan, v klubu se mi líbí a jsem spokojený, měl jsem zase čistou hlavu a klid na práci. Přiznávám, že jsem o přestup stál, nemám potřebu lhát. Boloňa se mi opravdu líbila. Zaujalo mě, jak hráli minulou sezonu. Teď nastupuji v české lize a Lize mistrů, tam bych měl také Ligu mistrů a ještě Serii A. Samozřejmě pokud by mě trenér stavěl, to teď spekuluji. Tvoří tam zajímavý projekt. Hráče zlepšují a prodávají dál. Například Riccardo Calafiori nebo Joshua Zirkzee odešli do Premier League.

To už by byl top klub, Neapol je pojem fotbalu! (úsměv) Jen chci zdůraznit, že to není o tom, že bych teď potřeboval odcházet, ale o možnosti se posunout. V tom je velký rozdíl, který možná někdo nevnímá. Léto dopadlo takhle a teď jsem u toho, když se na Letné hraje Liga mistrů. Ničeho zpětně nelituji, a co se má stát, stane se.

Byl jsem v kontaktu s Adamem Hložkem, prostředí v Hoffenheimu si vychvaloval, ale samozřejmě to bylo na začátku sezony. Teď jsou v těžší situaci, měnilo se tam vedení i trenéři.

Nemyslím si. Kdo mě zná, ví, že jsem rozhodně nezpohodlněl. Každý fotbalista by měl mít v hlavě, že se chce posouvat. Pokud ne, klubu nic neodevzdá. Nebude dobře nastavený, nebude chtít vyhrávat a být úspěšný. Mám sny, ale zůstávám nohama na zemi. Vždy záleží, kdo pošle nabídku a má o vás opravdu zájem. Ukázaná platí. Až nastane dobrý moment pro mě i pro Spartu, budu připravený na všechno a věřil bych si i na top klub.

Tím, jaké máme ve Spartě nároky, jak pracujeme, se cítím připravený. Samozřejmě rozdíl v ligách je velký, pořádně vás prověří až samotné zápasy. Musíte se adaptovat. Vidíme u Ládi Krejčího, jak se v Gironě postupem času zapracoval a nastupuje. Důležité je, abyste byl schopný šanci uchytit.

Jasně, to je přesný příklad. S Tondou se známe, byli jsme spolu v Tempu i reprezentacích. Hned jsem mu psal, gratuloval a říkal, že přestup do Anglie si rozhodně zaslouží. Samozřejmě k fotbalu patří štěstí, ale primárně jde o to, že byl nachystaný dělat jedničku ve Slavii i naskočit v Tottenhamu. Jde o to makat, jít šanci naproti, a když přijde, neprováhat ji.

Určitě ne. Nejsem povaha, že bych žil z okamžiků v minulosti, že bych je oslavoval třeba měsíc. Jsem pořád mladý a mám před sebou možnost využít svůj potenciál. Jasně, udělal jsem v zápasech chyby, to je realita. Ke konci podzimu jsem určitě nehrál dobře. Vím to a nebyl jsem se sebou spokojený. Naopak začátek byl pro celou Spartu skvělý. Asi jsme investovali hodně energie do kvalifikace o Ligu mistrů a pak na nás padla deka.

Například mentálního kouče nevyužívám, hodně spoléhám na své blízké. Přítelkyni, rodinu. Těm věřím nejvíc, cítím se vedle nich uvolněně. Na druhou stranu málokdo vám v podobných chvílích opravdu pomůže. Kdo má více zkušeností, může poradit, ale musíte si to prožít a vyžrat sám. Jen tohle člověka posune. Hlava je alfa a omega všeho a ovlivním ji jen já. Na hřišti jsem to já, kdo v daný moment udělá konečné rozhodnutí.

Jsem asi podobný. Neumím úplně vypnout, což je možná někdy chyba, ale je to díky tomu, jak mě fotbal baví, jak ho mám rád. Když jsme hráli zápas každé tři dny a pořád se nedařilo, byly momenty těžší a těžší. Teď se zase cítím jinak. Máme pauzu a můžeme všechno otočit. Ve fotbale stačí chvilka, abyste byli nahoře, nebo naopak dole.

Říká, že by šla se mnou, a plně respektuji, že by tam ne vždy byla. Má také svou kariéru a sny. To mě na vztahu baví, že je nastavená stejně jako já. Vytyčí si cíle, které chce splnit. Nějak bychom to skloubili, i když tušíme, že by to nebylo jednoduché. Bavíme se stále o hypotetické situaci a člověk všechno pozná a řeší, až pokud opravdu nastane. Museli bychom se v tom naučit chodit, s tím počítáme.

Někteří kluci říkali. (úsměv) Ve Spartě ale funguji v zahraniční kabině, poznal jsem jinou mentalitu a různé kultury. Samozřejmě angličtinu používáme a případnou jinou řeč bych se musel doučit a poprat se s ní.

Určitě se tak neberu. Je nám vlastně podobně, a kdyby za mnou chodili pro rady a tipy, cítil bych se staře. (smích) Jasně, na svůj věk mám poměrně dost zkušeností, něco jsem si zažil, možná má cesta ve Spartě může být pro někoho motivací. Každý má ale svou kariéru a volí věci, které jsou pro něj nejlepší. S klukama máme normální vztah, řešíme všechno možné, různé srandy, zahrajeme si na PlayStation. Musí to být taky trochu uvolněné.

Občas si to vyslechnu. Třeba když se nedaří, tak se ostatní ptají: „Jak můžeš být nejdražší?“ Někdy je to vtipné, někdy nepříjemné, ale k fotbalu to patří. Osobně hodnoty a podobně věci neřeším. Vím, jak funguje realita. Když máte u jména 15 milionů, neznamená to, že nepůjdete za víc, nebo naopak za míň.

Chápu, že veřejnost možná nezná všechny detaily. Je to nálepka. Nejdražší se rovná nejlepší. Ale tak to není, promítá se tam věk, délka smlouvy a hodně dalších věcí. Teď je první El Hadji Malick Diouf ze Slavie, tak se všechno přesunulo na něj. (úsměv) Upřímně je mi jedno, jestli jsem první, druhý, třetí nebo dvacátý. Tohle neovlivním, i kdybych chtěl, takže se soustředím hlavně na sebe a tým.