Článek
„Připravujeme hlavně španělská jídla, česká moc neumíme," usmívá se 26letý fotbalista. Právě vaření patří k jeho velkým zálibám, zároveň u něj i příjemně zrelaxuje. „Rádi děláme zapečené kuře se zeleninou a bramborami, někdy zase bramborové tortilly. Často taky jíme syrového lososa se sójovou omáčkou," hlásí.
Odpoledne pak s partnerkou zasednou na gauč a na Netflixu sledují filmy nebo seriály. Zaujal je třeba americký krimi thriller Ozark. „Vřele ho doporučuju, moc se mi líbí," říká. U obrazovky zahání nudu, byť by se mnohem raději proháněl s balonem po hřišti. Doufá, že se přerušená ligová sezona dokončí. „Strašně rád bych se vrátil do normálu a hrál zase fotbal. Každý by chtěl hrát co nejdřív, ale jsem realista. Musíme být teď všichni zodpovědní, protože zdraví je to nejdůležitější na světě," ujišťuje González.
Pablo González Juárez na Andrově stadionu v Olomouci.
Zůstává pozitivní, přestože denně prožívá vnitřní muka. S napětím sleduje vývoj situace s šířením koronaviru, která je v jeho rodné zemi kritická. „Je to tam opravdu velmi špatné," zoufá šikovný středopolař, jenž na dálku intenzivně komunikuje se svými nejbližšími. „Jak moje, tak rodina mojí partnerky i naši přátelé jsou naštěstí v pořádku. Všichni jsou zdraví. Díky bohu," oddechne se. „Pár známých se ale momentálně nachází v hodně vážném stavu," dodává smutně.
Vyloučený olomoucký fotbalista Pablo González odchází do šatny.
Telefonní linky žhaví každý den, ke kontaktu s rodiči využívá také FaceTime. V těžkých chvílích se navzájem podporují. „Jestli o mě mají strach? Oni vědí, že situace v Česku je pod kontrolou a daleko lepší než ve Španělsku. Zůstávají tedy v klidu, i když jsme od sebe daleko," vykládá.
Španělsko je jednou z nejvíce zasažených zemí. Počet osob s prokázaným onemocněním Covid-19 strmě roste. Na Pyrenejském poloostrově evidují aktuálně už přes 100 tisíc případů a bohužel i více než devět tisíc obětí. Parlament do 11. dubna prodloužil v zemi stav nouze a výrazně omezil pohyb lidí. „Jak jsem slyšel, do práce chodí už jen ti, kteří zajišťují nezbytnou činnost pro chod země. Doma jsou i můj táta s mamkou, která se ještě stará o babičku," připomíná rodák z Almuňécaru ležícího v provincii Granada, kde vedle rodičů pobývá v izolaci rovněž jeho bratr, jenž v Atlétiku Madrid trénuje mládež.
Trvanlivých potravin je v přímořském městečku dostatek a potíže prý nejsou ani s jejich dovozem do domu. „Ale třeba toaletní papír lidé skupovali ve velkém, což nedovedu pochopit. Takže chvilku byl trošku problém s jeho dodáním do obchodů," líčí. Největší trable lidem v současnosti způsobují ochranné pomůcky. „Chybějí hlavně roušky a rukavice," lituje.
Karanténa a opatření jsou pro Španěly nepříjemná i s ohledem na jejich mentalitu, která je přátelská, srdečná. Lidé se rádi potkávají a poklábosí s přáteli. „Snaží se bavit, jak jen to jde. Zpívají na balkonech nebo z nich každý den v osm večer tleskají všem záchranářům," dodává.
