Článek
Srovnal skóre zápasové i své osobní. Několikrát pak namířil ruce k nebi, aby tam poslal svou trefu. „Vlastenec byl hodně nešťastný, smolná teč. Alespoň za vstřelený gól jsem tedy rád. Věnoval jsem ho dědovi, který mi před týdnem umřel," vysvětluje Ondřej Zahustel.
Jiné pozitivum už na utkání nenajde. „Nemám asi žádné vysvětlení, že jsme podruhé za sebou nevyhráli. Se vším respektem k Brnu, taková utkání musíme vyhrávat. Bod doma je hrozně málo," láteří obránce.
Je na něm znát, jak moc ho pokračující bída trápí. „Hrozně mě štve. Naše výsledky těžko koušu. My jsme Sparta, máme na sobě rudý dres, což hodně znamená. Zápasy jako na Slovácku a s Brnem musíme vyhrávat," líčí Zahustel.
Příprava je jedna věc, ostré zápasy druhá
Sestupem ohrožená Zbrojovka demonstrovala, jak si soupeři na Spartu stále víc věří a dovolují.
„Logicky. Vědí, že nejsme úplně v pohodě, proto k nám jezdí ještě odhodlanější. Z naší strany je to prostě málo," těžko hledá slova.
Situace začíná být pro Spartu kritická. „Nenazval bych ji krizí, hra nebyla úplně špatná. Nedá se tedy říci, že by náš výkon byl katastrofální," přemítá Zahustel.
Nicméně slibnou zimní přípravu jeho tým v mistrovských duelech nepotvrzuje. „Je to rozčarování. Příprava je jedna věc. V ní si můžeme myslet, že forma vypadá dobře. Jenže pak přijdou ostré zápasy, což je něco úplně jiného. Všichni soupeři se na nás vyhecují. Zvlášť když vidí, že nejsme v dobré herní ani výsledkové pohodě," kaboní se Zahustel.
