Článek
Poslední ligové utkání jste odehráli 9. března proti Mladé Boleslavi (2:3) a nyní už jste tři týdny doma. Jak to zvládáte?
Ten třetí týden už je trochu na hlavu. První týden doma se dal vydržet, druhý byl ještě taky ok, ale teď už mi to začíná opravdu vadit. Schází mi kluci, parta, fotbal. Už bych se chtěl s klukama připravovat na zápasy, nebo ještě lépe hrál o ligové body.
Jak vypadá den Patrizia Stronatiho v celonárodní karanténě?
Dostali jsme od trenérů individuální plány. V pondělí máme běh, v úterý kruhový trénink, pak nějaké posilování. Po snídani si jdu zacvičit, pak je oběd a odpoledne většinou koukáme s přítelkyní na nějaké filmy, seriály nebo s malým na pohádky.
Nezlenivěl jste za ty tři týdny? Přinutíte se trénovat naplno?
To ne, nezlenivěl. Jenom to vstávání... (smích) Přiznávám že teď, když nemusím, tak vstávám trošku později. Vylezu z postele kolem deváté i desáté hodiny. Když nemáme ráno tréninky, tak se alespoň ráno pořádně vyspím. Ale, že bych zlenivěl to ne. Nebavilo by mě celý den sedět doma na gauči. Jdu alespoň na zahradu, kde cvičím. Myslím, že to tak mají všichni, abychom byli připraveni, až se vrátíme ke společnému tréninku. Kdo by to šidil, ten by na to doplatil. Děláme to pro sebe.
Jste v kontaktu se spoluhráči? Jakým způsobem?
Nejvíce jsem v kontaktu s Holzíkem (Daniel Holzer). Chodíme spolu cvičit kruhový trénink a pak hrajeme na zahradě nohejbal. Dvakrát mě porazil, vede dva nula, tak mu to musím vrátit. S ostatními jsme ve spojení přes WhatsApp, máme tam skupinu, kde si píšeme.
Trenér Luboš Kozel kontroluje, zda poctivě trénujete?
Dostali jsme chytré hodinky a přes mobil pak výsledky posíláme trenérům. Takže vidí, jak pracujeme.
Patricio Stronati během tréninku fotbalové reprezentace.
Může se dlouhá přestávka nějak projevit? Například na fyzické připravenosti?
Máme natrénováno. A také teď běháme a děláme kruhové tréninky, které jsou na kondici dobré. Horší to bude s herní praxí. Ta bude chybět všem. Přece jen trénink a plná zátěž na společném tréninku a v zápase jsou rozdílné než to, co nyní zažíváme. Ale myslím, že si zase rychle zvykneme. Po týdnu společné přípravy to zase bude v pohodě.
Přestože každý den trénujete, volného času máte asi hodně. Jak ho vyplňujete?
Asi jako všichni ostatní. Dopoledne uteče a po obědě skoukneme s přítelkyní nějaký film nebo seriál. Nebo se s malým, kterému jsou čtyři a půl roku, učíme abecedu. Sice mu to moc nejde, ale zlepšuje se. No a když už nevíme co, tak si s přítelkyní zahrajeme karty, nebo nějakou stolní hru. Snažíme se nějak ten den zaplnit a být pozitivní. Věřím, že se to brzy spraví, protože tohle je opravdu zlé. Musíme se s tím vypořádat nejen my fotbalisté, ale lidé všech profesí a na celém světě.
Věříte, že se liga dohraje? Jste i v tomhle pozitivní?
Věřím. Každý hráč si přeje, aby se dohrála. Máme s Baníkem šanci dostat se do evropských pohárů a chceme si to na hřišti vybojovat. Kdyby pak byla kratší pauza mezi sezonami, tak nám to vadit nebude. Jednak ji máme teď a za druhé se stejně nikam do zahraničí na dovolenou nedostaneme.
Jste teď čtvrtí a kdyby liga skončila a počítalo se tohle pořadí, tak jste v poháru...
...asi bychom byli asi šťastní i za to. Nicméně pro ten osobní pocit bychom to raději chtěli dohrát a vybojovat si to regulérně na hřišti. I kdybychom měli hrát ještě v červenci.
Jednou z uvažovaných variant je dohrát ligu bez diváků. Vy zrovna jste ale fotbalista, který fanoušky ke svému výkonu hodně potřebuje. Jak byste se s tím srovnal?
Naši fandové by mi určitě scházeli. O tom není pochyb. Ale když se to pro zdraví všech bude muset odehrát bez nich, tak to tak bude. Budeme to muset vydržet, hlavně ať jsme všichni zdraví.
Jste po tatínkovi poloviční Ital. V Itálii, která patří k nejpostiženějším zemím nemocí Covid-19, jste do čtyř let žil a máte v ní příbuzné. Jak na tom jsou?
Jsou ze střední části země v okolí Ancony a Pescary v oblasti Marche. Jsme neustále ve spojení a prý to tam není tak hrozné jako nahoře v Lombardii. Ale i tak je to tam špatné. Lidé jsou doma, mají obavy jít i do obchodu. Žijí tam teď ve velkém strachu.
Jsou všichni v pořádku?
To je asi jediná pozitivní zpráva. Nikdo z mých příbuzných nemocný není. Jsem za to rád a přeju si, aby to tak i zůstalo. Doufám, že se ta situace nejen v Itálii, ale třeba i ve Španělsku zlepší. Docela rychle se to říší.
Roušky máte, nosíte je?
Určitě ano. Maminka chodí do práce a donesla jich několik od kamarádky. Takže máme a nosíme. Když jsem neměl, tak jsem běhal v kukle.
