Článek
Když posádky v sobotu před polednem dorazily do servisní zóny k depu svého týmu, byla to obrovská úleva. "Nejlíp je pod mokrým ručníkem," pravil labužnicky urostlý Fin Paavo Lukander, spolujezdec Toniho Gardemeistra.
Celé kvarteto mladoboleslavských továrních jezdců pak usedlo do křesílek jako na nějakém dýchánku arabských šejků. V uzavřeném autě totiž panovaly teploty nad 60 stupňů Celsia, což je v přilbách, nehořlavém prádle a kombinézách nepochybně zážitek.
Všechno se vyvíjelo z pohledu týmu Škoda Motorsport krásně. Oba vozy jely na bodovaných místech a Octavia WRC se mohla rozloučit se světovými rallye náručí bodů. Jenže sport dovede být pěkná potvora. Během hodiny bylo všechno jinak. Z hor přišla zpráva, že už nejede ani jedno auto...
"Tuhle partu jeden neúspěch nezlomí. Jen jsme si to loučení představovali lepší. Z každé takové smutné zkušenosti si ale vždycky snažíme vzít to pozitivní, poučné, co nás posune dál," konstatoval šéf týmu Pavel Janeba.
Sehraná parta
Život jde dál. Mladoboleslavský tovární tým je výborně sehranou partou. Mechanici čekají ve střehu na příjezd svých vozů do servisní zóny. Jakmile zastaví a sotva posádky vystoupí z auta, to se okamžitě octne na zvedácích a v příštích minutách máte pocit, že ho snad kromě karoserie vymění celé.
Čtyři chlapíci leží pod ním, dalších šest je v pohybu kolem něj. Slyšet je pouze zvuk nářadí a strohé pokyny, co podat, co vzít. Na tenhle koncert mají třeba jen dvacet minut, ale v těch musejí stihnout vyměnit, co je potřeba. Například i převodovku, celou nápravu a spoustu dalších věcí.
Nejen prací živ je mechanik. O žaludky členů týmu se stará Radovan Ježek, který vaří v malém přívěsu. "Vařím asi padesát jídel denně. Těstoviny, rýži, maso, chystám i saláty a další pochoutky. Samozřejmě, když přijdou hosté, o hladu je také nenecháme," říkal s úsměvem kuchař, jehož věhlas daleko překročil hranice zelených zábran, ohraničujících výsostné území týmu.
Zlaté prsty
Ale tovární tým, to nejsou jen urostlí chlapi. Blanka Bastinová pracuje už druhým rokem u týmu jako fyzioterapeutka. Podle jezdců a členů týmu má zlaté prsty. "Můj bratr jezdíval rallye jako spolujezdec, takže to pro mne nebylo úplně neznámé prostředí. Do týmu jsem se dostala po úspěšném konkursu. Pracovala jsem v Lázních Bohdaneč a teď mám svoje centrum v Chlumci nad Cidlinou," prozradila.
Fyzioterapeutka se pravidelně stará o krční a bederní páteře především Gardemeistra a Lukandera. Chlapská záda jsou fuška, ale její prsty to zvládají bravurně. Rozhoduje také o jezdeckém jídelníčku.
Pivo? Nepřipadá v úvahu!
"Ráno snídají čaj, müsli, jogurty, mohou i trochu vajíček a kávu, které ale kvůli kofeinu nesmí být přes den moc. Tekutiny a rychle mizící látky doplňují speciálním nápojem, ten je navíc sladký, takže zahání i chuť na čokoládu. Tu dostávají jen výjimečně, ale spíš se musí spokojit s nějakou energetickou tyčinkou. K obědu si dají těstoviny, večer to může být i kuřecí maso a rýže. Pivo? Nepřipadá v průběhu soutěže v úvahu! Zatímco Didier Auriol má rád těstoviny v mnoha podobách, Paavo Lukander dostane po soutěži za odměnu milovaný řízek," nabídla pohled na jídelní lístek v průběhu soutěže. To Auriolův spolujezdec Denis Giraudet si dá zase raději dvacet kilometrů na kole.
V jídelníčku samozřejmě nechybějí vitamíny, především ovoce a zeleninové saláty. Iontový nápoj si vozí sebou ve speciálním třílitrovém vaku, v němž vydrží chladný i při teplotě přesahující šedesát stupňů Celsia. Během dne vypijí v pohodě i přes pět litrů tekutin. V kyperském pekle to ani jinak nešlo. V něm se vypařovaly i myšlenky, jak tvrdil jeden z členů týmu. Škoda jen, že to pro Škodu skončilo přesně o den dřív, než si všichni přáli.
