Článek
„Smůla, ale jsou horší věci," ujišťuje muž, jenž měl po zimním drilu samé pozitivní dojmy. Nabíral formu, byl nažhavený, jenže nevinný zákrok Pulkraba při tréninku mu plány zhatil.
„Na dlouhou nohu jsem mu vykopl balon, Matěj mě místo míče trefil do nohy a bohužel tak nešťastně, že jsem v ní měl dva úlomky," posteskl si. Rázem si připadal jako ve zlém snu.
„V závěru loňské sezony jsem prodělal boreliózu a během letošní zimní přípravy se dostával konečně do rytmu. Měl jsem velikou radost a diagnóze jsem v první moment nechtěl uvěřit," líčí dvaatřicetiletý středopolař Pražanů. Mizerně po těle ostatně bylo i Pulkrabovi, který parťákovi ihned psal. „Bylo mu to hrozně líto, ale já mu říkal, ať si z toho nic nedělá. Takových soubojů je strašně moc, žádný zaviněný zákrok," konejšil útočníka Vacek.
Následná debata s klubovými lékaři a chirurgy v Nemocnici Na Františku ho potěšila. Operaci se vyhnul stejně jako sádrové fixaci. „Bylo by to kontraproduktivní, protože palec byl jenom na dvou místech naštípnutý. Měl jsem ho zavázaný a musel prostě čekat," vysvětluje.
Během neplánovaného volna se ovšem nenudil. O zábavu se mu starala rodina a zejména jeho synové, tříletý Mateo s osmiměsíčním Sebastianem. „Kluci jsou dost živí a je s nimi sranda. Mladší se už staví na nohy, pomalu za ním musíme běhat stejně jako za Mateem, který chce být pořád venku. Baví ho lítat, furt by někde něco vymýšlel. Ale jsme rádi, že má pohyb v sobě," říká.
Role otce mu otočila život o 180 stupňů, rodičovství ho ale hodně baví a naplňuje, byť občas zažívá náročné chvíle. „Naučil jsem se chodit spát dost brzo, abych vydržel celý den," směje se borec s reprezentačními zkušenostmi.
Když se liga v březnu přerušila, vyrazil se svými nejbližšími do rodného Ústí nad Orlicí, odkud pochází i jeho partnerka Monika. Na východě Čech trávil karanténu a bedlivě přitom sledoval vývoj koronavirové situace. Často si volal i s bývalými spoluhráči ze zahraničních štací, třeba s Ramonem Leeuwinem z Alkmaaru nebo Markem Valientem ze španělského Gijónu. „Marc mi říkal, že situace je tam opravdu velmi vážná. Navíc v Česku byla možnost jít ven nebo do přírody, ale on musel zůstat s dětmi asi měsíc úplně doma," vykládá Vacek.
Zápasy mu už pořádně chybějí, s ostatními spoluhráči si tak na konci dubna užil alespoň virtuální duel, v němž Klokani vyzvali herce Dejvického divadla v čele s velkým fandou zelenobílých Ivanem Trojanem.
Všichni aktéři v něm dostali šanci projevit talent v oboru svých soupeřů. „Některé výkony byly hodně vtipné. Herci byli bezvadní, dali tomu štábní kulturu," tvrdí Vacek, který si netradiční mač moc pochvaloval. „Skvělý nápad. Byla to legrace, která šla na dobrou věc," připomněl charitativní podtext ojedinělé akce, kterou zhlédl každý, kdo si zakoupil imaginární vstupenku s jednorázovým kódem, díky němuž získal přístup k videu se zápasem.