Smolař Pachlopník hraje po roce už zase fotbal. Po zranění budu odolnější, je přesvědčený

Jak jste svůj comeback prožíval?

Já jsem především hrozně rád, že jsem zase nastoupil do ligového utkání. Předtím jsem absolvoval jen asi šedesát minut za brněnské béčko v divizi. S Pražany jsme odehráli smolný duel. Sparta byla sice lepší a zvítězila zaslouženě, avšak konečný rozdíl ve skóre pro nás byl hodně krutý. Velká škoda, že jsme z řady šancí nesnížili po změně stran na 1:2 a střetnutí aspoň nezdramatizovali.

Kouč Dostálek vás poslal na hřiště hned po pauze a za předvedený výkon vás pochválil...

Potěšilo mě, že mi dal šanci na tak dlouhou dobu. Fyzicky totiž nejsem po zranění ještě stoprocentně připravený. Měl jsem kvůli nucené pauze trochu problém s herní vytrvalostí a horším vnímáním hřiště, ale snad to nebylo špatné. V závěru jsem mohl dokonce skórovat, ale bohužel jsem trefil parťáka Kubu Řezníčka do zad. Po utkání jsem měl dost smíšené pocity. Prohra hodně mrzela, avšak z osobního hlediska mám velikou radost, že jsem zpátky.

Byla vaše absence po operaci kolena tak dlouhá, jak předpovídali lékaři?

Podle některých prognóz jsem se měl vrátit na hřiště ještě později. Já ale věřil, že bych mohl stihnout právě zápas se Spartou. Povedlo se.

Jak se zpětně díváte na rozhodnutí odejít loni v létě na roční hostování do Plzně?

Zbrojovka tehdy zrovna sestoupila do druhé ligy, a mě pochopitelně elitní soutěž lákala. Navíc ve špičkovém českém klubu. S odstupem času to ovšem hodnotím jako chybné rozhodnutí. V Plzni se mně nepovedlo probojovat se do kádru prvního mužstva, hrával jsem za béčko. Pak navíc přišel ten úraz. Špatné věci se nakupily. Teď je ale snad smolné období už definitivně u konce. Jsem hrozně rád, že jsem od nové sezony zase zpátky doma.

Ve středu hřiště nastupují za Zbrojovku Ševčík, Souček či Texl. Věříte, že budete pravidelně hrávat?

Udělám pro to naprosté maximum. Moc rád bych se postupně dostal do základní sestavy.

Byl rok bez fotbalu vaším dosud nejhorším obdobím?

Jasně. Byl to můj nejhorší rok v životě. Po psychické stránce bylo strašně složité to zvládnout. Je pro mě obrovská úleva, že už můžu zase trénovat a hrát. Moje velké poděkování za to patří všem doktorům i fyzioterapeutům, kteří se o mě starali.

Asi nebylo snadné dívat se na zápasy jen v televizi, že?

Přesně tak. Hlavně první čtyři měsíce jsem ani nic jiného dělat nemohl. S Plzní jsme sice vyhráli ligu a já pochopitelně klukům fandil, avšak nijak jsem se na titulu bohužel nepodílel. Je to život, ale kéž by mě už nikdy nic takového nepotkalo.

Lze najít na těžkém období i něco dobrého?

Měl jsem fůru času přemýšlet o všem možném. O tom, co jsem dosud udělal dobře, a co bych nyní učinil jinak. Tohle uvědomění bylo na tom zranění jediné pozitivní. Jsem přesvědčený, že po tom, co jsem si prožil, budu teď mnohem odolnější než dřív.

Vzpomněl jste si i na to, jak vám brněnští trenéři před lety vyčítali, že nedáváte fotbalu tolik, kolik byste měl?

Pochopitelně. A i s odstupem času jsem přesvědčený, že neměli tak úplně pravdu. Nyní každopádně nic takového nehrozí. Pokud chci hrát vrcholově fotbal, čeká mě ohledně mojí nohy prakticky celoživotní práce. Budu ji muset neustále posilovat. Takže i kvůli tomu jsem připravený na sobě pracovat o hodně víc než kdykoliv předtím.