Článek
Překvapilo vás rozloučení, které vám připravil tým před zápasem a následné ovace, jichž jste se dočkal od fanoušků po utkání?
Tušil jsem, že něco bude, ale ano, bylo to překvapení. Ať už šlo o krásný dort v klubových barvách ve tvaru dresu. Nebo obraz připomínající triumf v minulém ligovém ročníku. Měl jsem co dělat, aby mi neukápla slza. A když jsem se po utkání loučil s fanoušky, tak jsem se neudržel.
Mrzí vás hodně, že jste se ani na minutu nedostal na trávník?
Chtěl jsem se loučit na hřišti. Nevyšlo to, protože trenér měl jiné plány. Ale hlavní je pro nás vítězství.
Na podzim Slavii ještě čeká souboj s Astanou v Evropské lize. Budete trenérovi k dispozici?
Ne. Na zápas roku už na lavičce nebudu. Ten duel budu sledovat pouze v saku.
Když se ohlédnete zpět, jaké byly roky ve Slavii, které jste se upsal v létě 2014?
Zažil jsem v Edenu všechno. Úplně všechno. Když jsem přišel, myslel jsem si, jak budeme hrát o mistrovský titul. A po prvních kolech tomu vše skutečně nasvědčovalo. Jenže brzy se ukázalo, jaká je realita. Bojovalo jsme o holý život a setrvání v první lize do posledních kol. Ale postupně se tým i klub zvedl. Přišli noví majitelé, vybojovali jsme senzačně mistrovský titul. Vážně šlo o hodně pestré roky.
Která vzpomínka ve vztahu ke Slavii bude nejkrásnější?
Jednoznačně mistrovský titul. Když jsme s Milanem Škodou společně zvedali nad hlavu mistrovský pohár, symbolizovalo to cestu, kterou jsme k triumfu došli. Vybojovali jsme první místo jako tým. Celý ligový ročník jsme zvládli skvěle právě týmovým pojetím.
Zdálo se, že jste poměrně dlouho promlouval k fanouškům. Měl jste nachystaný proslov?
Měl jsem z téhle situace docela nervy, protože jsem si pouštěl na internetu rozloučení Standy Vlčka, který mluvil dlouze a krásně. Já si ale nic nepřipravoval. Prostě jsem vše řekl, jak jsem to cítil. Příznivci Slavie mě vždy podporovali, byli vůči mně pozitivní. Když ke konci zápasu s Baníkem skandovali moje jméno, stejně jako při následné rozlučce, bylo to krásné. Byl jsem hodně dojatý.
Neuvažoval jste, když se vaše pozice ve Slavii z role opory proměnila v náhradníka, že kariéru dohrajete jinde?
V jeden moment ano. Ale to souvisí ještě s předminulou sezónou, kdy jsem neměl pod vedením Dušana Uhrina nejlepší postavení. Tehdy byl můj odchod vážně na spadnutí. Už jsem byl prakticky v Dukle. Seděl jsem u kávy s jejím tehdejším trenérem Lubošem Kozlem a domluvili jsme se, že půjdu na Julisku. Ale Uhrin tehdy nakonec na poslední chvíli otočil a řekl, že si mě nechá. Tak jsem zůstal. A jsem rád, že se přesun nerealizoval.
Představuje přesun do funkcionářského a manažerského světa velkou výzvu?
Jde o velikánský krok do neznáma. A obrovský závazek vůči Slavii. Ale mám štěstí, že přichází Honza Nezmar, který je můj kamarád a bývalý spoluhráč. Má pětiletou praxi z Liberce. Už jsme měli několik schůzek, často jsme spolu telefonovali. Honza má o fotbale neskutečně přehled, ví neuvěřitelné věci. Bude obrovským přínosem. Pro mě osobně jde o skvělého mentora a učitele. Vedle něj budu růst a snad Slavii všechno vrátím.
Budete kopačky nazouvat v některé z nižších soutěží? Nebo jde o definitivní konec fotbalové kariéry?
Ještě nemám tušení. Mám spoustu nabídek. Tolik možností jsem neměl nikdy v kariéře. Ale zatím jsem nikomu neřekl ano, ani jsem žádného zájemce neodmítnul. Všechno se bude odvíjet od mého časového vytížení. Minulý víkend jsem viděl čtyři zápasy našich mládežnických týmů za víkend. Bude tedy záležet na mém časovém vytížení. Abych ještě sám něco odehrál nevidím aktuálně moc nadějně.
| Jiří Bílek je odchovancem Sparty Praha. Postupně oblékal dres Spolany Neratovice, Chmelu Blšany, Slovanu Liberec, 1. FC Kaiserslautern, Zaglebie Lubin a Slavie Praha. |
| S Libercem vybojoval v sezóně 2005/2006 mistrovský titul, v sezóně 2009/10 slavil s 1. FC Kaiserslautern triumf v druhé bundeslize, s klubem však zažil i sestup z nejvyšší německé soutěže. V ročníku 2016/17 si připsal druhý mistrovský titul v Česku v dresu Slavie Praha |
