Slovácku se v přípravě nedařilo. Zdvižený prst, ale nepanikaříme, tvrdí rekordman Petržela

Ze tří zápasů na soustředění v chorvatském Umagu jste pouze jednou remizovali. Je to důvod ke znepokojení?

Trochu nervózní z toho jsem. Ještě jsem nezažil, že by se nám v přátelských utkáních v přípravném období tak nevedlo. Rozhodně ale nepanikaříme. Beru to jako zdvižený prst. Podívali jsme se na videu, co jsme dělali špatně, a z chyb se musíme poučit. Pokud se nám povede dobře vstoupit do ligového jara, nebude už nikoho zajímat, jak jsme si počínali v přípravě.

Pobyt v Chorvatsku jinak splnil, co jste od něj očekávali?

Rozhodně. Jeli jsme tam kvůli teplejšímu počasí a možnosti trénovat a hrát na přírodních trávnících. To se splnilo. Až liga ukáže, nakolik to mohla být pro nás výhoda oproti mužstvům, která absolvovala celou zimní přípravu v domácích podmínkách.

S jakými ambicemi vstoupí Slovácko v neděli do ligového jara?

Chceme minimálně zůstat na současné čtvrté příčce. Rádi bychom se drželi mančaftů top trojky. A třeba Slavii, Plzeň či Spartu ještě trochu víc proženeme.

Je to reálné?

Těžko říct. Teprve uvidíme. Hodně bude záležet na tom, jak zvládneme úvodní duely. O víkendu nás čekají nevyzpytatelné Pardubice v jejich nevyzpytatelném azylu na Bohemce, kde se jim daří. Pak přijede do Hradiště vedoucí Slavia. Bylo by dobré ji trochu přibrzdit. Když by nám tato utkání vyšla, zvedlo by nám to sebevědomí. Sám jsem zvědavý, kde je náš strop.

Asi by byla škoda, kdyby mohlo na Slavii přijít jen momentálně povolených tisíc diváků, že?

Jasně. Pořád mám v hlavě, jak jsme na podzim smetli před vyprodaným hledištěm Spartu. Snad se blýská na lepší časy a brzy bude moct být v hledišti podstatně víc fanoušků.

Láká vás dostat se opět do pohárové Evropy?

Naprosto jednoznačně. Předkolo Konferenční ligy jsme si vyzkoušeli loni v létě, a vyřazení na penalty od bulharského Plovdivu mě dodnes hrozně mrzí. Bylo by skvělé se do ní probojovat znovu a přispět do českého koeficientu mnohem víc.

Šanci máte i z domácího poháru...

Jsme si toho dobře vědomi. Pokusíme se projít v MOL Cupu co nejdál. Jsme ve čtvrtfinále, a už je to jen o třech zápasech. Příklad Zlína z roku 2017 ukazuje, že i týmy, které nepatří k hlavním favoritům, mohou s trochou štěstí cennou trofej získat.

Když jste se v polovině roku 2019 do Slovácka vracel, dokázal jste si vůbec představit, že hradišťské mužstvo bude mít tak vysoké ambice?

Popravdě? Moc jsem to nečekal. Neskutečně jsme si ale sedli. Vytvořila se tady perfektní parta, a začalo nám to skvěle šlapat. Pohoda panuje i v kabině. Dokážeme si vzájemně vyhovět. Vyústěním jsou naše výborné výsledky v posledních dvou sezonách.

Vy a Michal Kadlec jste do mužstva přinesli potřebné zkušenosti. Souhlasíte?

Doufám, že to tak je. Oba si řekneme v kabině svoje, ale ani jeden z nás si nehraje na žádného šéfa. Myslím, že to ostatní kluci oceňují. Přispívá to k velmi dobré atmosféře v týmu.

Ptát se vás, komu z elitní trojice byste přál titul, je asi zbytečné, že?

Přesně tak. Pokud bychom se o něj neprali my, pak bych ho jednoznačně přál Plzni, kde jsem prožil tolik pěkného. Velmi dobrý vztah mám ale i se současným koučem Sparty Vrbou, který v minulosti Viktorku trénoval. Jsme spolu v častém kontaktu. Bývá mi ho líto, když je po prohře smutný.

S někdejšími plzeňskými parťáky jste stále v kontaktu?

S tvrdým jádrem docela často. (úsměv).

Nejčastěji s Davidem Limberským?

Jasně. S ním je to úplně něco jiného. Voláme si denně. Řešíme úplně všechno. Zapojuje se do dění v plzeňském klubu a pomáhá panu Šádkovi kupříkladu shánět hráče. Takže mu třeba sem tam i poradím ohledně fotbalistů na Moravě, kde mám větší přehled.

Je pravda, že jste před lety při přechodu mezi dospělé málem s fotbalem sekl?

Je to tak. Když jsem vycházel z dorostu, slyšel jsem kolem sebe, že jsem malý a slabý a že to nikam nedotáhnu. Tak jsem přestal trénovat a začal pomáhat tátovi ve firmě. Přišel si tam pro mě trenér Mazura, jenž tehdy vedl Drnovice, které v té době spadly do MSFL. Chytil mě pod krkem a řekl mi, ať se druhý den určitě hlásím na tréninku. Naštěstí jsem ho poslechl. Vykopali jsme s Drnovicemi druhou ligu, což mi pomohlo k přestupu do Slovácka.

Takže jste mu vděčný?

Rozhodně. Pan Mazura nejen zvrátil moje rozhodnutí skončit s fotbalem, ale taky mě neustále povzbuzoval a dodával mi sebevědomí. Nebýt jeho, asi bych pak nezískal s Plzní tituly a nezahrál si Ligu mistrů.

Vídáte se s ním dodnes?

V současnosti je členem realizačního týmu druholigového Vyškova, a tak se občas potkáme. Když jsme se viděli naposledy, radil mi, ať začnu studovat trenéřinu, abych se zase posunul někam dál.

Poslechnete ho znovu?

Uvažuju, že se aspoň o nějakou nižší trenérskou licenci pokusím. Říkám popravdě, že momentálně mě trénovat třeba žáčky moc neláká, avšak za dva nebo tři roky může být všechno jinak.

Smlouva ve Slovácku vám vyprší na konci sezóny. Víte už definitivně, zda si kariéru ještě prodloužíte?

Na soustředění v Chorvatsku jsme se s vedením klubu domluvili, že pojedeme společně dál. Nový kontrakt sice ještě podepsaný nemám, ale jsme dohodnutí. Podali jsme si na to chlapsky ruku.

Po fyzické stránce jste na tom dobře?

Náročnou zimní přípravu jsem zvládl docela v pohodě. Trenér Svědík se mi sice snaží vycházet vstříc a povolí mi nějakou úlevu, když se necítím dobře. Využívám toho ovšem naprosto minimálně. Když ráno vstanu, nemám problém nohy hned rozchodit. V mém věku ale už pochopitelně trávím na masérském stole víc času než dřív.

Takže už jste natěšený na nedělní ligový duel s Pardubicemi?

Jasně. Bude se už hrát o body, což je mnohem lepší než přáteláky.

S 441 odehraným zápasem jste rekordmanem samostatné české ligy. Kam byste chtěl tuto cifru ještě posunout?

Mým prvním cílem je dohnat současného reprezentačního kouče Šilhavého, který má na kontě ve federální a české nejvyšší soutěži 465 utkání. A další metou, která mě láká, je zaokrouhlit počet odehraných střetnutí na pět set.

Takže nevylučujete, že ani příští sezona nebude vaší poslední?

Rozhodně ne. Dokud to půjde, chci hrát. Bude ovšem pochopitelně záležet na mém zdravotním stavu. Je jasné, že s přibývajícím věkem je tělo na zranění náchylnější.