Článek
Měl své vyvolené, tím se zachránce Slavie Šimáně netajil. Trenéra Karla Jarolím, který dovedl klub jeho i otcova srdce ke dvěma titulům v řadě a nakonec i do Ligy mistrů.
Proto ho chtěl přivést zpátky do Edenu, což nejprve naznačovali a pak i potvrzovali někteří činovníci, jimž se tato představa zamlouvala. Aby ne, když ani Jarolím, který se stal po víkendovém ligovém kole koučem, jenž má na kontě nejvíc výher ze všech trenérů v historii samostatné české ligy, se svým vztahem ke Slavii nikdy netajil.
Jenže tahle vize narazila u druhého mocného hráče ve slávistickém vedení Jaroslava Tvrdíka zastupujícího v Edenu majoritního vlastníka, čínskou společnost CEFC.
„DU je v nejbližší době neodvolatelný a dostane k práci vše, co potřebuje," napsal Tvrdík v duchu svých zvyklostí na twitter 2. dubna.
DU je nejblizsi rok neodvolatelny a dostane k praci vse, co potrebuje. Slavia musi mit spickove zazemi a vlastni stadion. Nase vize plati.
— Jaroslav Tvrdik (@JaroslavTvrdik) 1. dubna 2016
Mimochodem - právě komunikace a sdílení interních záležitostí přes sociální sítě nezapadala do Šimáněho představ o tom, jak profesionální klub řídit a komunikovat s veřejností. Ostatně, ve svém prohlášení se i tohoto bodu dotkl.
Teď už expředseda představenstva měl zřejmě vyhlédnutého i dalšího trenéra a jiného sportovního ředitele. Slávistu Jaroslava Šilhavého, který po podzimu skončil v Jablonci, a spolu s ním Jana Nezmara, jehož sisyfovská činnost pod Ještědem mu imponovala.
Pořád hrajeme o Evropu
V Liberci, jehož rozpočet je se současnými slávistickými financemi naprosto nesrovnatelný, odvádí neskutečnou práci a navzdory permanentním odchodům nejlepších hráčů ke konkurenci či do zahraničí drží severočeské mužstvo neustále na výsluní. Citem pro výběr trenéra a ochotou mu dát šanci, čehož je Jindřich Trpišovský dokladem, angažováním „no name" hráčů, kteří na sebe promptně na ligové scéně upozorní, řádem a disciplínou, kterou v klubu nastolil.
„Doneslo se to ke mně," lakonicky přiznal Nezmar, ale ani slovem nemínil zájem Šimáněho glosovat, natož pak komentovat.
Teď je pro něho prioritou cesta do pohárové Evropy, o kterou Liberec s Jarolímovou Mladou Boleslaví a právě Slavií zápolí. A nad Slavií má pořád tři body navrch.
„My ale pořád o Evropu hrajeme," připomínal trenér Dušan Uhrin po výhře nad Duklou, že mu na Julisce šlo nejen o to odčinit porážku v derby se Spartou, ale i o udržení kontaktu s Mladou Boleslaví a Libercem. „Jsem rád, že jsme neodpadli. Čeká nás ještě několik těžkých utkání, které musíme zvládnout. Do konce soutěže chybí ještě sedm kol a všichni nevyhrají všechno. Záleží proto na nás, jak budeme hrát," glosoval momentální postavení a situaci svého týmu.
Těžko soudit, zda přitom tušil, jaká partie je v klubovém zákulisí rozehraná. Je ale dost dobře možné, že právě Tvrdíkova informace na twitteru mu dodala jistotu a klid.
S JS jsme meli mit zitra planovanou schuzku. Rezignaci jsem nasel v 15 hodin v mailu. Uvedeny jsou dva duvody, jeden z nich je potvrzeni DU.
— Jaroslav Tvrdik (@JaroslavTvrdik) 4. dubna 2016
A že se partie o Uhrina skutečně hrála, to ostatně po Šimáněho rezignaci potvrdil i Tvrdík. „Našel jsem ji v 15 hodin v mailu. Uvedeny jsou dva důvody, jedním z nich je potvrzení Dušana Uhrina."
V momentě, kdy Jiří Šimáně potvrdil, že svůj menšinový čtyřicetiprocentní podíl v klubu nemíní prodat a že si ho ponechá, lze předpokládat, že rozehraná partie o trenéra a hlavně pak o sportovní cestu fotbalové Slavie bude pokračovat.
První na tahu je teď trenér, který musí alespoň jednomu z pohárových konkurentů zasadit mat. Návrat na evropskou scénu je po všech investicích a nákupech pro Slavii prioritou. A to bez ohledu na to, zda v jejím čele sedí Šimáně se svou vizí nebo Tvrdík s cestou, na níž garantuje trenérovi přiměřený čas na vybudování špičkového celku.
