Článek
Na podzim jste nastupoval za rezervu Dortmundu, na kontě máte i starty za reprezentační dvacítku. Proč jste se rozhodl pro angažmá v Česku?
Chtěl jsem se v kariéře posunout. V bundeslize bych si teď nezahrál. Můj manažer měl kontakt na Pardubice, kam jsem na začátku ledna odjel na testy a nastoupil i k přípravnému utkání v Brně. Odehrál jsem takový normální zápas, nepodal nijak vynikající výkon, ale zřejmě jsem zaujal. Další den pak přišel telefonát z Jihlavy a nabídli mi, abych přijel. Trenér o mě stál, líbil se mu můj herní styl. Nakonec jsem podepsal s Vysočinou smlouvu na dva a půl roku.
A v novém klubu jste zažil parádní start. Jihlava získala ze tří jarních ligových zápasů devět bodů, navíc porazila Slavii i Plzeň.
S devíti body nikdo nepočítal. Kdyby nám v zimě někdo tvrdil, že vyhrajeme první dva zápasy, řekl bych mu, aby se probudil. Věděli jsme, že Slavia i Plzeň mají vysokou kvalitu, jenže my ukázali bojovnost a vůli. Máme výborného trenéra, který i přes cenné výhry lační po tom, abychom se pořád zlepšovali. V mužstvu funguje chemie i týmový duch. Musíme ale dál bodovat, protože tabulka je vyrovnaná a naši konkurenti taky sbírají body.
V čem vidíte největší rozdíl mezi Dortmundem a fotbalem v Česku?
Zdejší fotbal je jiný než ten v Německu. Tam se trenéři stále snaží měnit taktiku podle nejnovějších trendů, aby byla hra atraktivní pro diváky. Ale český fotbal jde také nahoru. Máte tady kvalitní týmy jako Plzeň, Slavii nebo Spartu. Teď jde o to, aby dosáhly nějakých úspěchů v evropských pohárech. Letos je třeba na dobré cestě Viktoria.
Jste na Vysočině sám?
Mám přítelkyni. Často ale pendluje mezi Českem a Německem, protože by pro ni momentálně bylo těžké zůstat tady natrvalo. Pár týdnů proto tráví u mě, pár týdnů zase doma.
Čím si krátíte volný čas, když je přítelkyně zrovna v Německu?
Někdy třeba zajdu do nákupního centra, jinak ven zase tolik nechodím. Byl jsem se podívat v Praze i Brně, ale nejsem na nějaké velké túry. Spíš doma relaxuji na gauči.
Město se vám líbí?
Je malé, ale krásné. Najdu tady vše, co potřebuji. Například velký Kaufland. Líbí se mi, jak je město koncipované. Bydlím navíc kousek od stadiónu, což je fajn. Nejsem typ, který by rád každý den dojížděl na trénink půl hodiny.
Umíte už nějaká česká slova?
Hlavně pozdravit. Dobrý den, dobrý večer, dobré ráno a dobrou noc. Jo a umím taky říct děkuji a není zač. Češtinu se pilně učím, ale není to snadné, protože je těžká. Už ale chodím na jazykové lekce, které mi zařídil klub. Snad se to brzy zlepší.
Je pro vás hodně náročné žít v cizině skoro sám?
Samozřejmě není jednoduché bydlet v zemi, kde se mluví jiným jazykem. Ale naštěstí řeším jenom samé maličkosti. Když třeba stojím v obchodě u kasy, pokladní se mě něco ptá a já nemám ponětí, o co jde (úsměv). Ale jinak to pro mě zase tak velký problém není. Já byl sám už v Dortmundu. Odešel jsem tam z rodného Essenu v patnácti letech, bydlel na internátu a později si pak našel vlastní bydlení, takže jsem byl zvyklý se o sebe postarat.
Co vás v Česku nejvíc překvapilo?
Zpočátku mrazivé počasí (smích). Ne teď vážně, asi velká srdečnost lidí. V klubu mě krásně přijali. Lidé se tady o mě starají. Všechno šlape velmi dobře. Myslím, že jsem se dobře sžil i s týmem.
Spoluhráči vás okamžitě začali přezdívat Schumi.
Přitom v Německu mi takhle nikdo neříkal. Ale když jsem přijel do Pardubic, hned první den na mě takhle volali. A už mi to zkrátka zůstalo.
Když se řekne Dortmund, vybaví se Čechům okamžitě jména Rosický a Koller. Často na bývalé opory Borussie fandové vzpomínají?
Tomáš je velkou legendou. Hodně toho v kariéře dosáhl a na hřišti ukázal. Fanoušci ho milovali stejně jako Kollera. Na tyhle hráče se v Dortmundu nezapomnělo a myslím, že dalších dvacet třicet let nezapomene.
Když oba oblékali dres Borussie, byl jste ještě malý. Kterého hráče jste pak v Dortmundu obdivoval?
Marcela Schmelzera. Hraje stejně jako já na levé straně obrany a rád jsem se na něj díval. Ale od té doby, co jsem v profesionálním fotbale, už žádný vzor nemám.
