Článek
Jak dlouho už v rodině Ledeckých trvá láska k červenobílým?
Fandil jim už můj pradědeček. Slávistickou kolonu máme fakt velkou, přitom já fotbalově vyrůstal ve Spartě. Je to takový paradox.
Kdo z vašich blízkých je momentálně největším slávistickým fandou?
Jednoznačně brácha. Když má čas, chodí při domácích zápasech v Edenu do kotle. Teď už ale spíš jezdí na moje zápasy, podporuje hlavně mě a na Slavii kouká v televizi. Takže doufám, že mi bude v pátek držet palce. Přijedou i kamarádi, chtěl jsem osm vstupenek. Už na zápas se Spartou byla po lístcích velká poptávka, ale nemohl jsem vyhovět všem.
Jaký výsledek ze Střeleckého ostrova by byl pro rodinu večer nejpřijatelnější?
Nejlepší by pro ně asi bylo, kdyby to skončilo 2:2 a já dal oba budějovické góly. (úsměv) Myslím si ale, že budou v zápase fandit mně.
S přítelkyní vychováváte rok a půl starého syna Matyáše. Bude také v hledišti?
Jo, už má připravený dres. Fotbal ale ještě moc nevnímá a užívá si to až po zápase na hřišti. Na tribuně vydrží jenom pár minut a pak tady lítá v areálu s babičkou. Kouká spíš přítelkyně, vždycky fandí a říká, že má větší nervy než já. (smích)
Půjdete pak po zápase všichni někam posedět?
Rodiče u nás přespí, takže v sobotu s přítelkyní a synem vyrazíme někam na společný výlet. Jako rodina jsme už dlouho nikde nebyli, něco tedy vymyslíme. Mamka určitě přiveze i nějakou dobrotu. I když se nedaří, pokaždé něco udělá. Třeba štrůdl...
V letní přípravě jste Slavii dal gól a pomohl Dynamu k výhře 2:0. Do Čelákovic tehdy dorazila řada vašich známých ze Staré Boleslavi, odkud pocházíte. Jaký to byl zážitek?
Překvapilo mě, že kamarádi, kteří měli na sobě slávistický dres, vyvolávali po gólu moje jméno. Bylo to takové srandovní. Jinak ale šlo o specifický zápas. Byl teprve začátek přípravy, hrálo se v dusnu a čtyřiceti stupních. Teď to bude úplně jiné, už se těším na plný dům. Slavia je rozehraná a ztratila zatím body jenom v Karviné, kde nedala spoustu šancí. Ale v Čelákovicích jsme si ověřili, že když budeme aktivní, můžeme ji donutit k chybám a vyhrát.
V minulé sezoně jste byl s osmnácti trefami nejlepším střelcem druhé nejvyšší soutěže, v první lize však na gól zatím čekáte. V čem vidíte problém?
Těžká otázka. Tisíciprocentní šanci jsem v těch pěti zápasech neměl. Na hřišti se rvu, dělám všechno, aby to přišlo, ale zatím mi to tam nepadá. Asi za tím musím jít ještě daleko víc.
V 26 letech hrajete vůbec poprvé v kariéře první ligu. Je to pro vás velký skok?
Vidím rozdíl ve vápně, kdy si vás stopeři hledí, ale plno situací jsem mohl v zápasech řešit líp, nebo tam jít jinak. Jsou to moje první ligová kola, musím se přizpůsobit a klukům pomoct.
Cítíte tlak okolí?
Tlak úplně ne. Když se bude vyhrávat a já góly nedám, vadit to nebude. Horší, když se třeba pětkrát prohraje 0:1. Nedělám si z toho ale hlavu, naopak jdu tomu naproti a věřím, že gól každou chvíli přijde.
Doma se tím tedy neužíráte?
Ne, snažím se být v klidu. Akorát se podívám znovu na ten zápas, co bych mohl příště udělat líp. Ale týden nad tím přemýšlet, to je nejhorší, co bych mohl udělat. Říká se, že to je o prvním gólu a asi je to tak. Samozřejmě čekají se ode mě čísla. Můžu napadat, hrát dobře, ale to můžu hrát defenzivního záložníka. Jako útočník nemusím být klidně vidět třeba celý zápas, ale pak přijde jeden centr do vápna a musím tam zkrátka být.
Po pěti kolech má Dynamo na kontě pět bodů. Jak jste spokojený se vstupem do ligy?
Tak napůl. Bohužel teď v Příbrami jsme si trochu pokazili dojem jak výkonem, tak výsledkem. Ale už jsme zápas hodili za hlavu. Teď máme sice Slavii, i ta je ale k poražení. Musíme hrát aktivně, nebát se. Nemůžeme zalézt na vápno a čekat, kolik dostaneme gólů.
