Článek
Ze čtyř jarních kol jste dvakrát naskočil do hry z lavičky, dvakrát nehrál vůbec. Jaký je návrat do Slovanu?
Upřímně, neměl jsem dobrou kondici. V zimě jsem měl problémy s lýtkovým svalem, manko bylo značné. Ale postupně se zvedám, přidávám si. A teď v reprezentační pauze budu dřít, abych resty definitivně smazal. Chci vrátit fanouškům, jak po návratu vyvolávali mé jméno. Byl jsem v šoku, že si mě pamatují. Je to známka, že jsem v minulosti pro Liberec něco udělal.
Je skok do české ligy hodně obtížný po předešlých exotických destinacích?
Hrozně. Česká liga je obecně podceňovaná. A ve srovnání s mými posledními kluby je rozdíl výrazný. Ač jsem si všude přidával, hodně jsem ztratil.
Nechtěl jste po sezónách v zahraničí zpět do rodné země?
Jsem Srb a respektuji svoji zemi, ale není bezpečná. Naše mentalita je zvláštní. Když je člověk úspěšný, není tam pro něj bezpečno. Nebudu tam žít. Nechci, aby moje rodina byla v ohrožení jen proto, že jsem v něčem byl úspěšný. Závist v naší zemi je veliká.
Ani fotbalově vás to netáhlo domů?
Začínal jsem kariéru v Partizanu, ale fandím Crvene zvezdě. Když jsem tam před dvěma lety působil, šlo o splnění snu. V historii jsem byl teprve druhým hráčem, jenž po angažmá v Partizanu hrál za Zvezdu. Ale šlo o zklamání. Klub byl ve velkých problémech. Nebyl jsem tam šťastný.
Lze řevnivost mezi kluby přirovnat třeba k rivalitě Sparty a Slavie?
Absolutně ne. Já prakticky nechodil ven. Vyrazit na kávu nebo do restaurace po tréninku nebylo bezpečné. Kvůli fanouškům Partizanu, ale i vlastním. Při zápase mi nadávali, neakceptovali můj přestup.
Proto jste odešel do Číny?
Jo. Já byl už moc spokojený v Koreji. To bylo skvělé angažmá fotbalově i lidsky. Chtěl jsem tam zůstat, dařilo se mi, ale kvůli manažerovi jsem musel odejít. Čína byla super finančně. Chodí tam hráči a trenéři zvučných jmen, ale je to jenom o penězích. Číňané jako fotbalisti nejsou nic moc. Chtějí se posunout, ale budou to mít těžké. Brzdí je jejich mentalita.
V čem je největší problém?
Takticky jsou na tom špatně. A jsou líní. Mají hráče za sebou, zakřičíte záda, ale nereagují. Postupně se to zvedá. Investice jsou tak masivní, že je to logické. Ta země má přes miliardu lidí, mají z čeho vybírat.
Rozumíte přestupu Bořka Dočkala ze Sparty do Číny?
Rozhodně! Stejné peníze nikde v Evropě nedostane. Všichni přece vědí, že fotbal je o financích. Jasně, všichni máme rádi fotbal, ale současně jde o naši obživu. Mám mnoho známých, kteří vyhráli několikrát titul s Partizanem, ale dnes nemají kde bydlet.
Neztratí však s ohledem na kvalitu čínských hráčů fotbalovou formu?
Je v pozici klíčového muže, od něhož se očekávají góly a asistence. Bude mít pravidelné herní zatížení, tudíž si výkonnost udrží. Navíc tréninky jsou od evropských k nerozeznání. Ty jsou na skvělé úrovni, hodně náročné. A každý klub má odborníka na kondici.
Je pro zahraniční hráče složité zvyknout životnímu stylu typickému pro Čínu?
Záleží na místě. Já hrál v klubu z obrovského města. Všude byly evropské restaurace, nákupní centra. Měl jsem pohodu. Jen jsem nesměl jezdit autem. Člověk tam musí pět let žít, aby dostal řidičák. Ale nešlo o problém, klub mi přidělil řidiče.
Jak čínští fotbalisté berou zahraniční hráče?
Záleží, jak se člověk chová. Já jsem se nestranil, snažil jsem se zapadnout. Ale měli jsme v týmu kluka z Afriky, který dělal všechno sám, hodně velký individualista. Měl problémy.
Před návratem jste exotické destinace završil v Thajsku. Jaký je tam fotbal?
Stadióny jsou super, zázemí fantastické. Kluby mají zahraniční lékaře, špičkové vybavení na rehabilitaci. A liga není špatná, ale problém je s přípravou. Málo se trénuje. Přidával jsem si, abych si udržel úroveň. Místní kluci jsou výborní technicky, ale nechtějí běhat a trénovat.
Bylo pro vás těžké je pochopit?
Moc těžké. Problémem je i počasí, kvůli vedrům se trénuje pozdě večer. A pokaždé jsem si říkal, jestli byli celý den někde na bazénu. Nicméně v zápasech by se přetrhli, protože mají bonusy za výhry a góly, peníze tam nejsou malé. Ale ta morálka... Mentalita absolutně neodpovídá profesionální soutěži.
Sám jste si nedopřával přes den relax u vody? Přece byste pořád ostatní převyšoval?
Jednou jsem to zkusil. Šel jsem dopoledne k bazénu, ale večer jsem byl vyřízený. Totálně. Už jsem to víckrát neudělal. Ani nebyl důvod. Měli jsme dost volna, takže jsem si všechno užil.
Střet s čínskými financemi vás čeká už v sobotu, kdy Liberec doma hostí Slavii. Zaznamenal jste, jak moc se nadcházející soupeř proměnil během vašeho putování po světě?
Rozhodně. Když jsme hráli v minulosti proti Slavii, byly to jisté body. Osobně jsem s nimi jednou remizoval, jinak jen vyhrával. Ale teď je to jiný klub.
Nyní máte ze Slavie strach?
To ne. Oni musí vyhrát, my nechceme prohrát. Ale jak říkám, nemají nic společného se Slavií, kterou jsem poznal v minulosti. Jak jsem říkal, fotbal jsou peníze.
