Skoro už jsem nevěřil, že ještě někdy můžu dát gól, oddychl si Juliš

Na stadionu bylo hrobové ticho, tak jsem nevěděl, co se vlastně děje. Proto jsem se moc neradoval. Skoro už jsem nevěřil, že ještě někdy můžu dát gól. A dal jsem dva… Jsem za to rád.

Potřeboval jsem ten gól už jako sůl. Vždyť to byl už pátý zápas na jaře. Ale jsem hlavně rád, že jsme vyhráli a jsme zpátky.

Máme to nacvičené, ale půl roku se nám to nepovedlo. I za něj jsem rád, taky neměl teď žádné body. Potřebovali jsme to nastartovat, vyhrát a trochu uklidnit situaci.

To ne, sami vidíte, že každý může vyhrát a prohrát s každým. Sparta, Slavia, Plzeň je pryč, ale zbytek vidíte. Jablonec vyhraje na Slovácku, všechno se tam motá. Věděli jsme, co se děje za námi, jsme rádi, že jsme zase všechno přetočili na svou stranu. Snad získáme sebevědomí a budeme vyhrávat dál, protože teď máme čtyři důležitá kola.

Prvních dvacet minut ale žádné problémy neměli, byli výborní. Zmrazili jsme je gólem, to se jim stalo poněkolikáté. Bavil jsem se s Lišákem (Davidem Lischkou), říkal, že nejsou schopni to tam pak dotlačit. Ale nehleděli jsme moc na ně, chtěli jsme tady vyhrát. Takže dobrý.

Ne, jen mi říkal, že chtěl shodit tlak. Ale já jsem byl klidný. Myslel si, že na mě budou tlačit, ale to se nedělo. Pak mi balon dal. Akorát mě trochu znervózněl Letáček tím, že se ani nehnul. Naštěstí jsem nezazmatkoval. To by ještě chybělo, kdybych nedal penaltu.

Přiznám se, že jsem ani nevěděl, že ji minule chytil. Nějak to trénuju, viděl jsem, že to je důležitý moment. Vést 2:0 nebo vést 1:0 a neproměnit penaltu je obrovský rozdíl. Jsem rád, že jsem to dal.