Sivokovi chybí míč, ale je rozhodnutý: Po sezoně končím!

Všichni jsme zdraví, to je nejdůležitější. Jinak ale jsou dny stejné, alespoň že je venku hezky. S manželkou Michaelou se věnujeme dětem, ona se učí se synem André Thomasem, já s mladší Megane. Děláme s nimi úkoly, které mají ze školy. Udržuji si fyzičku, ale ten stereotyp nám všem vadí. Doufáme, že se během měsíce situace zlepší a přísná opatření, která plně respektujeme, se alespoň v rámci možností uvolní.

Přesně tak. Tenhle týden máme volnější, ten minulý jsme měli hodně běhání. Tento týden doma šlapu na rotopedu, pracuji na horní části těla, posiluju záda, která při běhání kromě kolen hodně trpí. Příští týden se dávky zase zvýší. Jde o to se udržovat na určité úrovni, ale nepřepálit to, abychom byli připravení, ne vyčichlí, až zase budeme moct začít s tréninkem a přípravou na ligu. Věřím, že během června by mohla znovu začít.

Kdepak kolem domu a kolem zámku už vůbec ne, k němu je to hodně do kopce, což pro záda a kolena není dobré. Já potřebuji rovinky, takže chodím do lesa a na Včelnou, kde je skvělé prostředí a krásné cestičky. Běhám třeba intervalové tréninky, někdy je to nuda, ale musí to být. Mám raději svižné tréninky než třeba intervalové běhání na pětačtyřicet minut.

To je pravda. Netrpí tolik, neotékají, prospívá jim to. Až znovu začneme, měla by být v rámci možností v pořádku.

Všichni máme tréninkové plány, dělá nám je Aleš Kaplan, jeden z nejlepších kondičních trenérů v Česku. Trenérovi a asistentům posíláme údaje, které vyhodnocují. Horina je přísný, tím je známý, ale všichni kluci v kabině vědí, že když nesplní, co mají, nezvládnou nároky, které na nás kouč má, a nebudou hrát. Jak je znám, nikdo si nedovolí něco ošidit. Byl by sám proto sobě.

Tak to mi chybí nejvíc. Mám na zahradě obdélník s umělou trávou pro syna a proti němu zeď, takže tam si se synem kopeme, a já abych neztratil cit pro balon, kopu do zdi jako za mlada (směje se). Ale trénink s míčem tohle nenahradí. Pochopitelně mi chybí herní zátěž. Máme také basketbalový koš. Děláme od všeho něco, zahráli jsme si i pozemní hokej.

Bohužel jsem se to dozvěděl až z médií, nikdo z klubu mi nic neřekl, ale sám pomáhám spíš finančně, posílám peníze na účty organizací, které je potřebují. Určitě je dobře, že fotbalisté, ať je to jakoukoli formou, pomáhají.

Nerozmyslel, opravdu je to poslední sezona. Už to mám v hlavě tak nastavené. Nevím, co by se muselo stát, abych svoje rozhodnutí změnil. Není tajemstvím, že vztahy některých hráčů včetně mne s částí vedení klubu nejsou dobré. Neumím si představit, že bych za tohoto stavu v Dynamu pokračoval.

Stihli jsme si dát kafe, než byl vyhlášen nouzový stav, ani to nezkusil (smích), ale samozřejmě jsme kamarádi a v kontaktu. Když skončím s aktivní kariérou, tak definitivně, nikde už hrát nebudu.

Mám rád lední hokej a tenis, celou kariéru jsem na ně neměl pořádně čas, tak se jim chci věnovat.

To určitě ne. Chci se v něm vzdělávat, na což nebyl čas, rozhodně tím nemyslím trenéřinu, ta pro mne není. Chtěl bych dělat manažerskou práci. Mám nějaké představy, jak zvednout úroveň klubu, zmodernizovat ho. Chtěl bych ve fotbale něco tvořit, to by mě bavilo. Tyhle představy, a nejen moje, jak udělat z Dynama moderní klub, jeho současné vedení odmítlo. Chtěl bych je uplatnit jinde, kde o mne bude zájem. Rád bych se také inspiroval v jiných klubech, učil se od těch, kteří vědí, jak se buduje a spravuje moderní klub. Snad se někde něco naskytne, ať dříve, nebo třeba později. Víkendové zápasy by se mi do programu nevešly.