Sivok o kauze Birmančevič: Když se mi něco nelíbí, tak to řeknu

Asi po Plzni, kde jsme prohráli 0:1. Ale nemám rád, když je to potřeba. Na druhou stranu emoce ke sportu patří a žádný zápas se bez nich nedá hrát. Každý byl měl utkání prožít a jít do něj s tím, že uspěje. Když člověk nemá emoce, nedokáže ze sebe vydat sto procent.

Asi ano. Po Olomouci (2:3) jsme si mysleli, že jde o jeden zápas, kde nás srazily individuální chyby. Vždyť Sigma snad do 60. minuty nevystřelila na bránu. V Plzni jsem necítil z kabiny zápal, že jsme přijeli pro tři body. Přišlo mi, že někdo to šel jen odehrát. Ne ale všichni, určitě nelze házet všechny kluky do jednoho pytle. To vůbec.

Omlouvám se, ale nebudu.

Ani tohle nechci říkat veřejně. Jsme jeden mančaft a samozřejmě uvnitř víme, komu se dařilo, komu ne. Vždy říkám, že každý může udělat chybu a mít špatné období, ale naše DNA je, že jdete pro tým v uvozovkách umřít. Nesmíte vypustit souboj. To mi zkrátka u někoho chybělo.

Pokud nejste nastavený tak, že položíte za druhého fotbalový život, že běžíte zpátky, i když už opravdu nemůžete, tak nemůžete nikdy nic vyhrát. To prostě nejde. Zvládnete dva tři zápasy, ale pak přijde krize. Inkasované góly a prohry nejsou shodou okolností, mají nějaké příčiny. Jakmile něco ošidíte, fotbal vám to dříve či později vrátí. Já na tohle věřím. Pokud je někdo jen „já, já a já“, nemůže být ve Spartě.

Jdu za ním a v klidu mu povím, že to nesmí dělat. Když stále pokračuje, zvýším hlas. Prvně by si to ale měli srovnat sami hráči. Pak případně přijdu já a řeknu to tak důrazně, aby to bylo vidět. Také jsem byl mladý a vím, že například média nebo fanoušci dokážou z někoho udělat hvězdu. Někdo to ustojí víc, někdo méně. Má pocit, že vše dělá stejně, ale data a video vám ukážou, že ne. Podíváte se na záběry z minulé a aktuální sezony a všechno je hned vidět. No, a jakmile dva tři hráči vypadnou při defenzívě, nastává problém. Postupem času se s nimi svezou i další. To je logické. Nemám moc rád věty typu „za našich časů“…

Samozřejmě se hrál úplně jiný fotbal, který se s dnešní intenzitou nedá srovnávat. Na druhou stranu dříve byli starší kluci v kabině daleko tvrdší. Šlo se na pivo, tam se všechno vyříkalo, někdy letěla facka. To teď není a u kluků mi trochu chybí, že neumí věci víc řešit sami. Říkám, ať se klidně pokopají na tréninku. Jsem vždy na straně těch, kteří dýchají pro tým. Dokud tady bude Rosa (sportovní ředitel Tomáš Rosický, pozn. red.), dokud tady budu já, tak to tak bude. A pokud se někdo chová jinak, je mi jedno, jestli je to naše největší hvězda. Prostě hrát nebude.

Když se mi něco nelíbí, tak to řeknu. Slyšel to on a ještě další dva hráči. Navíc se na Baník opravdu zranil, ale najednou z toho vyšla obrovská kauza. Dokonce jsem slyšel, že jsem ho zbil. Každý kolem týmu ví, že s Veljkem máme velmi dobrý vztah, ale jak říkám, je mi jedno, o koho v dané chvíli jde. Musí věci dělat a plnit.

Hodně se řešilo, jak reagoval, ale on si všechno vyslechl a vlastně mi neodvětil skoro nic. Samozřejmě nebyl šťastný, to je logické. Prostě jsem řekl: „Birma, jsme tady od toho, abychom plnili určité věci. Když je nebudeš dělat ty a další kluci, nebudeme fungovat, jak bychom chtěli.“ Ve Spartě máme nastavený určitý kodex a ten musí dodržovat všichni. Toť vše.

Poslední přibližně dva roky jsme se snažili pořád něco překonávat. Udělal se titul po devíti letech. Pak double a přišla největší výzva v podobě Ligy mistrů, která se povedla. To je asi nejen pro mě osobně zatím největší moment sezony. Krásné zážitky a vzpomínky. Během toho byly v lize zápasy, jeden z nich určitě ten v Českých Budějovicích, kdy jsme hráli tak na 70 procent, a ještě je zvládli. Pak přišla ťafka s Olomoucí. Prohrával se jeden duel za druhým. Liga mistrů, Slavia, v Plzni. Začalo se to kupit.

Najednou hledáte chyby, řešíte je, ale s ohledem na program není moc času se v nich hrabat. Hrajete každé tři dny. To samé potkalo Manchester City nebo nedávno Liverpool. Jakmile zabřednete do výsledkové krize, hráči začnou pochybovat. Do toho stres, hůře spíte, nad vším více přemýšlíte. Nepovedenými výsledky každý ztrácí důvěru a sebevědomí. A my jsme samozřejmě najednou měli strašně zraněných, což se nám v minulých sezonách nestalo. Bylo to všechno dohromady.

Slyšel jsem to od mnoha lidí, ale zase kdybychom to udělali a nepostoupili do Ligy mistrů, všichni by nás rozcupovali. Já neustále zdůrazňuji, že kluci nezapomněli za dva měsíce hrát fotbal. Prostě se sešlo strašně věcí od zranění, malou rotaci sestavy až po hodně inkasovaných gólů. Laici a lidé, kteří si nedělají hlubší analýzy, pak vidí problém jen vzadu. My ale bereme obranu odshora. Od prvního útočníka. A v presinku jsme jednoduše nebyli tak dobří. Ochota oproti minulé sezoně nebo začátku té aktuální opadla, ale myslím, že už se zase vracíme zpátky.

Ano. Protože jsem vzadu hrával, tak třeba Rosa přijde a řekne, ať se na daného hráče podívám. Pak za sebe zhodnotím, jestli jo, nebo ne.

To si nechám pro sebe, interní záležitost. (smích) Ale mohu říct, že to vidíme já, Rosa i Lars Friis podobně. Všichni jsme věděli, kde nás tlačí bota. Vyřešili jsme to i příchodem Emmanuela Uchenny. Samozřejmě si uvědomujeme, že Martin Vitík může kdykoliv odejít, zájem o něj je veliký. Uchenna má kromě fotbalovosti agresivitu, rychlost a sílu. To jsou atributy, které chceme. Je to kluk vnímavý a vkládáme do něj velké naděje.

Možná ano. Třeba Elias Cobbaut je podobný vůdčí typ, ale nepomohla mu zranění. Jsou různé typy hráčů a jedni si to srovnají více v kabině než na hřišti, kde je to těžší, protože na prvním místě řešíte svůj výkon. Kdybychom ztráceli na Slavii tři body, tohle neřešíme. A Kuchtič? Když chce, a víme, že je to s ním občas složité, tak je obrovsky přínosný. Nikdo proti němu hrát nechce, je nepříjemný v presinku a dokáže to zbláznit. Láďa je přirozený lídr na hřišti i mimo něj. Takových hráčů je ale strašně málo a najít toho správného je strašně těžké.

Určitě. Už Krejdovi ohromně pomáhal. Nikdy nebude stoper, který křičí a všechno řídí. Díky výkonům na hřišti za ním ale ostatní jdou, proto je kapitán, byť trochu jiný než Láďa. Navíc máme radu starších a zkušenějších kluků, kteří drží spolu.

Doufám, že jo. Hodně se k tomu všichni upínáme. Obecně chceme, aby se odchovaní sparťané o pozici porvali. Patrik Vydra i Adam Ševínský přicházejí jako posily, ne mladíci z béčka. Vedle nich máme Martina Vitíka, Matěje Ryneše nebo Martina Suchomela. Takové kluky v týmu potřebujeme.

Uvedu příklad. Jakmile mladý talentovaný kluk půjde třeba do Liberce, nemusí pokaždé vyhrát. U nás ano. Nemůžeme mu dát čas, aby se čtyři zápasy rozehrál. To je ten princip. Musí už být stoprocentně mentálně i herně připravený. Když jste v menším klubu a vidíte, že má potenciál, podržíte ho. Ve Spartě se to takhle dělat nedá. Potřebujete být úspěšný ve třech soutěžích zároveň. Každé tři dny hrajete „o život“ a není čas moc dlouho zkoušet.

Práce manažera ve Spartě je pro mě obrovská zkušenost. Netajím se tím, že mám ambice v budoucnu někde dělat sportovního ředitele. Proto jsem tady a mohu se od ostatních učit. Vím, jak bych chtěl nastavený proces, jak by měl klub fungovat od A-týmu až do mládeže. Posouvám se dál.

To je hypotetická otázka. Má role v klubu je v současnosti jasně daná.