Článek
„Zase zklamání z výsledku jako minule v Českých Budějovicích, protože ke třem bodům jsme měli blíž. Na druhé straně, není třeba si lhát. Zápas nebyl podle našich představ. Herně to sice bylo vyrovnané, byli jsme ale hodně nepřesní a měli málo kvality v přechodové fázi. Nicméně v první půli jsme si vypracovali dost příležitostí, abychom utkání rozhodli," tvrdil rozladěný olomoucký kormidelník Václav Jílek.
Další dvě slibné situace, které volaly po gólu, měli jeho svěřenci ještě i po přestávce, ale třeba při střele Breiteho, která skončila na tyči, při nich nestálo ani štěstí. „Když pojišťovací gól nedáte, a to se nám stalo, je to klíčové. Soupeř pak z ojedinělé akce vyrovnal a my jsme už neměli sílu, abychom s utkáním něco udělali. Ani střídající hráči, mladí kluci, se už neprosazovali a dohrálo se to na bod, který je v naší situaci pro nás málo. Konkurence prostě není, a to je teď náš největší problém. Strašně nám chybí zranění ofenzivní hráči, kteří by naskočili na trávník a přinesli novou energii," mínil Jílek.
V podobném duchu hovořil i střelec gólu Sigmy Antonín Růsek. „Je to už naše klasika. Hrajeme dobře, dáme gól, vedeme. Pak vždycky náš tlak uvadne. Nevím, čím to je. Už na konci poločasu jsme byli zatažení, Zlín měl mírnou převahu. Po přestávce jsme zase začali dobře, měli šance, z nichž jsme mohli rozhodnout. Soupeř pak vyrovnal a bylo zle," uvedl útočník, který se letos trefil už popáté.
Zleva zlínský Reiter a olomoucký Zmrzlý.
Radost mu ale pokazilo, že Sigma nevyhrála. „Byli jsme opět impotentní, a to rozhodlo. I já jsem se měl prosadit více. V první půli jsem ve vyložené pozici netrefil bránu. Dostal jsem to perfektně od Daňka, viděl jsem, že gólman jde ven z brány, tak jsem to chtěl dát na zadní tyč, ale netrefil jsem to. Strašná chyba," sypal si popel na hlavu.
Přesto snad ještě s Vepřekem, který opět zaskakoval na postu stopera, snesl přísnější měřítko. Míče vepředu uhrával, u spoluhráčů však neměl podporu. „Přišlo mi, že ve druhém poločase jsme už dost tahali nohy. Neměli jsme odražené míče, a to se pak těžko můžete k něčemu dostat. Chybí nám zkrátka Vaněček, Zifčák, góloví hráči. Na začátku sezóny, když jsme body sbírali, vždycky naskočili a mnohdy utkání rozhodli. Bohužel, prošli jsme si obdobím, kdy marodka tady byla šílená," dodal.
Zlínští, kteří bodovali potřetí ze čtyř posledních duelů, remízu brali. „Je pro nás zlatý. Zvláště s ohledem na první poločas, který nám vůbec nevyšel. Naštěstí jsme tlak Sigmy ustáli a pak udeřili," liboval si autor vyrovnávací trefy Zlína Antonín Fantiš.
Původně útočník se v Olomouci prosadil jako zadák, když zaskakoval na pravém kraji obrany. „Trenér mi o přestávce řekl, ať se pokusím vlítnout do šestnáctky, že s tím domácí nepočítají. Tak jsem to zkoušel a naštěstí mi jeden centr spadl na hlavu a za to jsem rád." smál se. „Důležitější ale je, že jsme neprohráli. Zůstali jsme v kontaktu se středem tabulky a na jaře máme pořád šanci, dostat se výš," dodal Fantiš.
Z 11. příčky v tabulce a se ziskem 19 bodů Zlínští nadšeni nejsou. Náladu jim příliš nevylepšil ani relativně vydařený závěr podzimu. „Třikrát ze čtyř zápasů jsme sice bodovali, ale také prohráli s Teplicemi. Spokojenost není. To bychom museli třikrát vyhrát. Bodů bychom si určitě představovali víc. Jsme ale na dostřel střední skupiny, je to tam namačkané. Můžeme se připravit a bojovat o ten cíl, dostat se tam," podotkl zlínský kouč Jan Jelínek.
Také on žehral na velkou marodku. „Kvůli té jsme se potýkali s rotací hráčů. Potřebujeme kádr konečně stabilizovat a pak můžeme bojovat o vyšší příčky. Na zranění jsem se nikdy nevymlouval, ale když jsme byli v naší optimální sestavě, zlobili jsme každého," zdůraznil.
