Slavia - Olomouc 1:0Sešívaní výhru nad Hanáky protrpěli a srovnali krok se Spartou

Jeden extrém střídal druhý. Už po pěti minutách jásal slávistický kouč nad trefou Olayinky, který ztrestal nepochopitelnou minelu francouzského legionáře Poulola, po další čtvrthodině posmutněle sledoval, jak se autor vedoucího gólu těžce zvedá z trávníku a s pochroumaným kotníkem kulhá k postranní čáře.

Zraněný, takže Trpišovskému naskočily další vrásky. Vždyť Olayinka měl střeleckou formu, což třemi brankami ve třech zápasech v řadě potvrzoval. A teď o něho Pražané přišli. V dohrávce s Olomoucí a dost možná, že i pro nedělní šlágr s Plzní. Dost komplikací hned na úvod zápasu.

Navíc jen u nich nezůstalo, protože Slavia si vedení nepojistila, i když dva góly přidala už do přestávky. Kuchtova branka v 10. minutě ovšem pro ofsajd neplatila, Lingrova o osmnáct minut později také ne. I podruhé bylo důvodem postavení mimo hru, což sudímu posvětil i VAR.

A protože Kuchta ve velké šanci neuspěl a hlavičkující Ousou rovněž ne, vedla Slavia po první půli jen o gól, i když Hanáky od začátku jasně přehrávala.

Ti sice nastoupili v porovnání s pět dnů starou ligovou prohrou v Liberci hned s pěti změnami v sestavě, nicméně příkazy trenéra Jílka nerespektovali. Zase začali hodně nesoustředěně, opět soupeři doslova vnutili vedení, ani v Edenu to od nich nebyl vysoce kvalitní výkon, o němž mluvil jejich trenér Jílek jako o základní premise úspěchu.

Vždyť chyb v defenzivě i ve středu pole se dopouštěli a sami zahrozili do přestávky jen dvakrát. Nejprve střelou Hubníka, jenž se vrátil do sestavy po téměř tříměsíční absenci, a pak ještě pokusem Zifčáka, který Kačaraba sice tečoval, ale brankář Mandous hájící bránu sešívaných místo Koláře na míč přesto dosáhl.

Stejně jako v úvodu první půle, i v té druhé domácímu trenérovi hned několikrát zatrnulo. Aby ne, když Kuchta zahazoval jednu stoprocentní šanci za druhou. A bylo jedno zda střílí nohou nebo hlavičkuje.

A protože i Schranz si z něho vzal příklad a v další ze sérii tutovek vůbec netrefil bránu, Olomouc žila, dýchala a zlobila. A kdo ví, zda by nezlobila ještě víc, kdyby Hromadův zákrok na Hálu neocenil rozhodčí Szikszay jen žlutou kartou, anebo kdyby o chvíli později posoudil Hromadův kontakt s Pouloloem v Mandousově šestnáctce jako penaltový.

Ani VAR ovšem rozhodčího ke změně názoru nepřiměl, takže výsledek zápas byl otevřený až do konce. Zvláště, když i střídající Krmenčík tváří v tvář výtečnému Macíkovi dvakrát po sobě selhal. Jenže když olomoucký Hála přestřelil v předposlední minutě ve slibné pozici bránu, Slavia si oddechla, protože výhru si přece jen protrpěla.