Článek
Příbram má z prvoligových klubů nejnižší rozpočet, nedosahuje ani 50 milionů korun. Nehrozí klubu něco podobného, jako potkalo Žilinu, tedy v podstatě zánik klubu?
Naše situace je hodně těžká. Nemáme peníze od města, jako jiné kluby. Dostáváme čtyři milióny ročně na mládež, za které jsme rádi. Naši partneři mají sami velké potíže. Klubu nemohu výrazně pomoci ani já jako podnikatel. Vlastním hotely a restaurace, které jsou teď zavřené a příjem je nula. Sám jsem ve svízelné situaci. A co se týká klubu, věřím a udělám maximum, abychom pokračovali. Nikdy jsme nikdo z nás takovou situaci nezažili, hledáme řešení a řeknu upřímně, že si kolikrát nevím rady, ale klub bych rozhodně nechtěl zavřít. Musíme zkrátka přežít, ale jak, to se teprve uvidí. Hlavní je teď ale zdraví.
Některé kluby už se dohodly s hráči na snížení platů. Chystáte něco takového?
Budeme muset sáhnout i k tomuto opatření. V nejbližších dnech se chci spojit s hráči, těmi staršími i mladšími. Chtěl bych se dohodnout s těmi, kteří mají vyšší platy na nějaké formě snížení. U těch, kteří mají minimální příjmy a živí rodiny, by snížení mělo být menší, nebo žádné. Musíme dojít k nějakému rozumnému řešení, je to velice citlivé a individuální. Před problémy jsem nikdy neuhýbal a tím spíš se jim musím postavit čelem v této době. Co si přeji nejvíc, aby se situace obrátila, a hlavně přestali umírat lidé. To mi dělá největší starost.
Říkáte to velmi emotivně...
Velice soucítím s těmi nemocnými. Vím, o čem mluvím. Před lety, když se tu objevila prasečí chřipka, nakazil jsem se. Bylo to v době, kdy na ni umíralo sedm lidí z deseti. Měl jsem štěstí, že jsem byl díky úžasné péči lékařů a zdravotního personálu mezi těmi třemi šťastnými. Jsem jim nesmírně vděčný. Vím, jaké to je, vrátit se odněkud, kde už není nic... Hluboce proto smekám před zdravotníky, a všemi, kdo s koronavirem bojují v první linii a rozumím těm, kteří trpí se svými nemocnými blízkými. Brzké uzdravení přeji i Danovi Křetínskému, který do fotbalu dává velké prostředky.
Přišel jste s myšlenkou, že by se nejvyšší soutěž mohla rozšířit na dvacet klubů. Přibrány by byly čtyři druholigové, které mají odpovídající stadiony. U vedení Ligové fotbalové asociace se setkalo s kritikou, a dokonce jste byl osočen, že nebojujete fér a jde vám jen o to, aby Příbram nesestoupila...
Řekl jsem svůj názor, netvrdím, že mám pravdu. Navrhl jsem to k diskusi. Postoupily by ty kluby, které mají stadióny, odpovídající platným řádům, a tak by to bylo i v dalších ročnících. K čemu je, když si klub vybojuje postup, ale nesplňuje podmínky, a pak jde nahoru někdo jiný, což byl před pár lety případ Chomutova. Rozhodně v tom není žádná spekulace.
Vy jste velkým kritikem vedení LFA, co vám vadí?
V současnosti nečinnost jejího šéfa Dušana Svobody. Nic nedělá, jen čeká, co UEFA, a podle toho se bude dohrávat. To je hodně málo. Měl by soutěže řídit, ne čekat a koukat, co Anglie, Německo, Španělsko, Itálie... Očekával bych od něj, že bude diskutovat s profesionálními kluby, udělá videokonferenci, jak je to dneska naprosto běžné.
O čem by kluby měly se šéfem diskutovat?
O tom, kdy a za jakých podmínek bychom mohli soutěže dohrát, a jestli vůbec. V tom případě, co uděláme, protože jedenáct kol před koncem ukončit ligu a vyhlásit pořadí jako konečné, by bylo neregulérní. To už by bylo rozumnější celý ročník anulovat a dohodnout se, jak to bude s účastníky evropských pohárů. Prostě hledat řešení, varianty, i když je situace může změnit. A on jako šéf by měl shánět peníze, což je v této situaci nesmírně těžké. Problémy mají všichni, lze předpokládat, že původní smlouvy nebudou naplněny a menší kluby budou mít potíže, větší, než mají už teď. Co vím, dostává LFA 150 milionů od O2 a 70 od Fortuny, AAA nám dávají k dispozici auta. O jiných příjmech pro fotbal nevím. Nikdo klubům nikdy nedal k dispozici přesná čísla, kolik peněz LFA dostává. To se dělí mezi dvaatřicet profesionálních klubů. Mluvit bychom měli také o tom, co s přestupním termínem a končícími smlouvami hráčů. Nikdo ani netuší, za kolik let se situace vrátí k době před koronavirem a jestli vůbec. A nejen fotbal, ale sport jako takový nebude určitě v první linii zájmu potencionálních sponzorů a podle mne ani státu.
Myslíte si, že existuje i varianta nedohrání soutěží?
Myslím si, že to je hodně pravděpodobná varianta. Podívejte se kolem sebe. Na celém světě umírají lidé, denně tisíce. Situace se nezlepšuje, naopak. U nás jsme na tom relativně dobře, ale může být hůř, i když si to nikdo z nás nepřeje, vyloučit to nelze. Těžko někdo odhadne vývoj. UEFA může stanovit nějaké termíny, ale není jistota, že budou reálné. Už teď bych začal připravovat nový ročník.
Kdy je podle vás hraniční termín pro dohrání soutěží?
Těžko se stanovuje, když v podstatě nevidíte ani to světýlko na konci tunelu. Podle mne minimálně dva měsíce budou hráči mimo a individuální příprava u fotbalisty je pojem hodně pofidérní. To mohou třeba boxeři, fotbalista potřebuje úplně jiný trénink. Pokud budou povoleny společné tréninky, a pak soutěže, je třeba reálně počítat se třemi týdny přípravy, aby se hráči dali dohromady fyzicky, sehráli se, vůbec viděli balon. Když tohle období zkrátíte, vystavujete je riziku vážných zranění. Je tu těch zbývajících jedenáct kol a závěr poháru.
Myšlenka, že by se začalo hrát třeba týden poté, co karanténa skončí, je nesmyslná?
Totálně! Když v optimálním případě začneme na přelomu května a června, budeme hrát ještě v červenci. Každý další odklad by situaci zhoršoval. A to nemluvím o tom, že hrát bez diváků je také nesmyslné. Neumím si představit, že by se dohrávalo někdy v srpnu nebo dokonce v září, a hned se začalo znovu. Hráči potřebují nějakou dovolenou, znovu přípravné období, byť zkrácené. Upřímně, nevěřím, že se začne do prázdnin. Spíš vůbec...
