Článek
„Poslední roky a zkušenosti ukázaly, že jen personální změny či přerozdělení kompetencí nic nevyřeší," začíná Svoboda svůj komentář na zveřejněný na stránkách Fortuna ligy.
Sudí řídící tuzemská ligová utkání se podle něj dlouhodobě potýkají se ztrátou důvěry. „Získat ji zpět se dá jen zásadní systémovou změnou," tvrdí Svoboda a navrhuje částečnou profesionalizaci. „Třeba pěti nejlepších, ale profesionalizaci. Bez toho se nepohneme z místa," dodává.
Hlavní kámen úrazu je podle šéfa LFA v tom, že zkrátka rozhodčí nemají podmínky, aby se mohli plnohodnotně rozvíjet. Jako opačný příklad uvádí, hráče, kteří ve svých klubech mají plnohodnotný servis a berou daleko větší peníze.
„A pak zápas mezi takovými kluby řídí většinou rozhodčí, kteří od pondělí do pátku chodí do svých civilních zaměstnání a ve vypjaté atmosféře rozhodují utkání, kde jde třeba o titul, klubům o desítky nebo dokonce o stovky milionů, hráčům o jejich kariéry. Jsem přesvědčený o tom, že tenhle koncept je přežitý," zamýšlí se Svoboda.
„Hlavní rozhodčí má za ligové utkání 25 tisíc korun, rozhodčí u videa 10 tisíc korun. I u těch nejdůležitějších zápasů, kde se hraje řádově o jiné částky," tvrdí Svoboda a zamýšlí se, jak vlastně mají pískání brát: „Jako vedlejšák? Brigádu? Dobře placený koníček? Tvrdím, že by nejlepší z nich měli mít pískání jako plnohodnotné zaměstnání."
Smlouva a pak hodnocení
No ale jak by takový model mohl vypadat? Svoboda navrhuje smlouvu například na dvě až tři sezony, následně by se hodnotila výkonnost sudích. Pokud by některý rozhodčí neměl dobré hodnocení, smlouvu by už nedostal.
„Samozřejmě by bylo nutné pro ně zajistit i profesionální úroveň přípravy, vytvořit přehledný kariérní řád, aby před sebou měli jasnou perspektivu," doplňuje s tím, že své by k tomu samozřejmě měly říct i samotné kluby, protože právě z jejich rozpočtů peníze na rozhodčí jdou.
Jednoduše řečeno, Svoboda soudí, že v Česku chceme dobré rozhodčí, ale nabízíme jim jen odměny za zápasy a žádnou další jistotu.
„Chceme po nich časovou flexibilitu, účast na seminářích, fyzickou připravenost, ale tyhle požadavky se těžko kloubí s civilním zaměstnáním. A tím možná eliminujeme i nadějné rozhodčí, kteří to vzdají dřív, než by měli vůbec šanci se prosadit," varuje.
A co dlouhý často dikutovaný VAR? „Pokud si někdo myslí, že náš největší problém je zařazení VAR v organizační struktuře FAČR, tak já takový optimismus nesdílím. Rozhodčí jsou pod velkým tlakem, musí pro ně být stresující, když žijí z týdne na týden s vědomím, že za jednu chybu můžou dostat stopku na několik týdnů," dodává šéf LFA a upozorňuje, že i s profesionalizací chyby rozhodně nezmizí, protože stále bude ve hře lidský faktor, rozdíl však bude hrát jiné vnímání veřejnosti.
Otázkou však zůstává, jak je Svobodův plán v aktuálních podmínkách vůbec realizovatelný.
