Se šéfem jsem si už potykal. Na trému není prostor, říká Köstlův nástupce ve Slavii

Lagos (Od našeho zpravodaje) – „Zatím jsem moc spokojený,“ vykládal Kerbr po pátečním tréninku v prosluněném Algarve. „Každý den se tu cítím líp.“

Postupně se rozkoukávám a poznávám kluky. Moje práce by měla být podobná tomu, co tady dělal Jarda Köstl. Zrovna na dnešním tréninku jsem měl na starost standardky. Věřím, že se brzy dostanu do všeho.

Zvláštní. Jardu znám jako trenéra i jako člověka. Vím, co všechno ve Slavii dokázal a jak ho v klubu mají všichni rádi. Není jednoduché přijít právě po něm, zvlášť když ještě nemám tolik trenérských zkušeností. Ale věřím, že si mě trenéři vybrali kvůli naději, že můžu Jardu nahradit po fotbalové i lidské stránce.

Strašně zvědavý! Jak znám Jardu, asi tam budou slova povzbuzení. Napadá mě třeba: zůstaň, jaký jsi. Totéž mi řekl do telefonu, když jsme si volali před mým nástupem.

Musím se učit a vzdělávat každý den, vždyť ještě před třemi a půl lety jsem hrál. Nečekal jsem, že Slavia přijde takhle rychle. Děkuju za tu šanci a teď je jen na mně, abych pracoval, zlepšoval se a od zkušenějších trenérů načítal, jak se to má dělat. Abych se postupně stal jedním z nich a byl ze mě slávista.

I manželka se mě ptala: „Jaké to je, když vedeš trénink hráčů, které neznáš?“ Je to podobné jako pro hráče, který přichází do jiného klubu. Poznáváte nové tváře a soustředíte se na práci. Na trému není prostor.

Už mám něco za sebou, tři roky jsem vedl tréninky v Olomouci. To je taky první liga a pod trenérem Jílkem jste pod tlakem. Stejně jako tady se musíte na trénink poctivě připravit a zvládnout ho co nejlíp.

Zatím ne, ale doufám, že to přijde. Protože chybami se člověk učí.

Když jsme ve středu odcházeli z večeře, chytil mě kolem ramen a povídal: „Už jsme kolegové, takže je čas, abychom si potykali.“ Trénoval mě v Liberci a udělal ze mě levého obránce. Z respektu k němu jsem si nedovolil tykat, nešlo to. I později jsem mu vykal, třeba když jsme si telefonovali už jako trenéři.

Protože jeden MK už ve Slavii je, akupunkturista Michal Kuneš. Už jsem jeho služby využil kvůli bolavým zádům, pomohlo to. Jsem prostě jen K jako Keba. Tuhle přezdívku měl už můj táta.

To víte, že je rád. A snad i pyšný. Do Sparty by mě ze staré rivality prý nepustil. (usmívá se) Opakuje mi to, co jsem od něj slýchal už jako hráč: „Makej, vzdělávej se a uč se jazyky.“ Pochválil mě zhruba třikrát za kariéru.

Po hattricku v Jablonci a dva týdny předtím, kdy jsem měl proti Dukle bilanci 2+1. A poprvé někdy v dorostu.

Většinou jsem půl roku v pohodě a třeba bych s klukama mohl hrát bago. Ale po nedávných přeletech a kvůli české zimě mě záda trochu pobolívala. V první řadě potřebuju cvičit, je to otázka deseti minut. Ovšem není to tak, že bych nemohl kopnout do balonu. Můžu klukům dávat centry, takže je to v pohodě.

Ty nejvyšší. Jako hráč jsem nikdy neměl možnost získávat tituly, protože jsem v tak dobrých týmech nehrál. Teď můžu a chci, protože jsem ve Slavii. Jsem natěšený. Na atmosféru, na Eden, na tlak. Ambice? Vyhrávat ligu a v pohárech se dostat co nejdál.

Ježiš, to je daleko. Chci se Slavií dosáhnout úspěchů, o kterých jsme se bavili. Chci, aby se mnou hráči i trenéři byli spokojení, to je můj nejbližší cíl. Abych navázal na Jardovu práci, případně ji vylepšil a obohatil hráče i trenéry. Netuším, co bude za rok nebo za dva, natož za deset let.