ŠČASNÉHO ZÁPISNÍK: Fotbal na bahnitých hřištích strádá. Slavia by o tom mohla vyprávět

Oba zápasy se hrály na extrémně těžkých terénech, což mělo velký vliv na hráče, jimž stav hřiště zhoršující se s přibývajícími minutami víc a víc enormně ubíral síly. V Jablonci byla první půle ještě fotbalově dobrá a nabídla spoustu zajímavých akcí. Jakmile se ale trávník proměnil v bahno, fotbal se vytrácel a na aktérech bylo patrné, jak jim ubývají síly.

Totéž ovšem platilo i pro střetnutí v Teplicích. A dokonce ještě víc, právě stav hřiště ve spojení se sedmi změnami v sestavě Slavie, které Jindřich Trpišovský udělal oproti čtvrtečnímu pohárovému střetnutí s Leicesterem, vedl k překvapivé remíze. Ta je samozřejmě úspěchem dosud nevýrazných Severočechů, je ovšem nutno podotknout, že si o ni řekli velmi dobrým taktickým výkonem.

Dá se samozřejmě pochopit, že když náhle napadne několik desítek centimetrů sněhu, trávník to odnese. Během pár hodin je prakticky nemožné ho patřičně připravit. Jenže žijeme a fotbal hrajeme v době, kdy je na všech stadionech vyhřívané hřiště, které by mělo být v rámci možností adekvátně nachystané. Tedy pokud právě nedojde ke kalamitě.

Jenže některá hřiště jsou v tristním stavu i když je kalamita nezasáhla. Zřejmě jde i o přístup těch, kteří se o trávníky starají, a nepochybně i o kvalitu vyhřívání. Pochopitelně že takovéto terény škodí fotbalu, nemluvě o riziku zranění, které je mnohonásobně vyšší. A že špatný terén pochopitelně vyhovuje víc týmům, které se brání, a škodí těm, které hru tvoří, není snad ani nutné opakovat.

Však na to Slavia v Teplicích doplatila. Ztratila další dva body a její náskok na Spartu se zase o něco ztenčil.

Druhé překvapení kola mi připomnělo výrok trenéra Tomáš Pospíchala, který říkával, že fotbal nemá logiku. Mám teď na mysli výhru Opavy v Českých Budějovicích. Jihočeši v pěti kolech po Novém roce pravidelně bodovali, a hlavně nedostali ani jeden gól. Nakonec jim ho dala Opava, která má obrovské problémy s tím, aby vůbec nějaký vstřelila. A hned to byl gól vítězný.

Na Slezanech je stále více znát systematická a trpělivá práce Radka Kováče, s nímž jsem spolupracoval ve Spartě, a mám ho rád jako trenéra i člověka. Opava šla krůček po krůčku nahoru, bohužel pro ni se to dlouho neprojevilo ve výsledcích.

Opavští hráli i v minulých zápasech dobře takticky, bylo na nich patrné, že vědí, co mají hrát, ale dopláceli na obrovskou nekvalitu, kdy například Čvančara ve dvou utkáních neproměnil brejk, z něhož měl skórovat. Zbytečných chyb se dopouštěli i v defenzívě, což je přibíjí ke dnu tabulky. Věřím však, že Radek bude mít dál důvěru a mužstvo ještě zvedne. Zvláště teď, kdy na jihu Čech se k jeho mužstvu přiklonilo i štěstí a dalo Českým Budějovicím vytouženou branku, což se v tabulce mnohem výše postaveným týmům nepodařilo. I proto bych Radkovi přál, aby Opavu v lize zachránil.

Zastavím se ještě u Pardubic, jejichž výkony a hra jsou mi velice sympatické. Říká se, že první rok působí nováčkovský elán, jenž v sezoně další už tolik nefunguje. O Pardubicích tohle neplatí. Líbí se mi náročný fotbal, který hrají. Má hlavu a patu, hráči jsou velice pracovití, mají dobrou organizaci hry. Jako trenér jsem proti nim hrál několikrát například v poháru, a vždycky nás zlobily. Není to tedy nováčkovský elán, ale systematická práce.

Velmi dobře hraje Slovácko, i když jeho vysoká výhra v Příbrami pro mě až takovým překvapením není. A to přesto, že se Příbram v posledních zápasech herně zvedla. O Slovácku platí v podstatě totéž, co o Pardubicích - tedy velmi dobře fyzicky připravené mužstvo s perfektní organizací hry. Umí hrát kombinačně, ale když je potřeba, hru prostě zjednoduší. A vyhrát 4:1 v deseti, klobouk dolů. Opět je vidět systematická práce lidí, kteří u mužstva působí.

Zastavím se také u Sparty, která vyhrála jasně ve Zlíně. Byl jsem zvědav hlavně na mladého Adama Karabce, jenž nastoupil na místě Dočkala. Bořka stále považuji za velice důležitého hráče pro mužstvo, které je dobře poskládané i připravené. Jeho role je zásadní, hlavně v těžkých zápasech. Karabec ale odvedl výborný výkon, dal krásný gól, a ještě jeden mohl přidat. Roste v něm, podobně jako v Adamu Hložkovi, obrovský talent nejen pro Spartu, ale celý český fotbal.

Karabec to bude muset ještě hodněkrát dokazovat. Zatímco Hložek byl výrazný a výkonnostně stabilní prakticky od prvního zápasu, Karabec měl přece jen utkání, v nichž nebyl moc vidět. Pravdou ale je, že dostal mnohem menší porci minut. To ovšem nic nemění na tom, že v sobě má ohromný potenciál, a i proto jsem zvědav na jeho účinkování v dalších zápasech, které ho čekají.