S tátou jezdil zneškodňovat miny, teď Benny touží eliminovat Slavii

Po minulé historické výhře v Liberci 5:0 si Bienvenue Kanakimana domů přinesl skleněné jablko, které v jablonecké kabině získává do držení vždy do příštího utkání nejlepší hráč zelenobílých. „Teď už ho mám zase na svém místě v kabině. V neděli ho dostane někdo další, ale proč ne zrovna zase já?“ usmíval se 24letý reprezentant Burundi sebevědomě v týdnu po návratu z Afriky.

Za malou středoafrickou zemi nyní hrál v kvalifikaci na Africký pohár národů. Jednou sice skóroval, ale Burundi dvakrát padlo s Burkinou Faso a k postupu má daleko. „Do přípravy se zapojil později, protože byl s reprezentací, teď zase, takže to nemá úplně jednoduché,“ říká jablonecký kouč Luboš Kozel.

Kanakimana znamenající v Burundi „syn boží“ je však od dětství zvyklý hodně cestovat. „Sice jsem se narodil v Burundi, ale nikdy jsem tam moc nežil. Byl jsem pořád na cestách se svým tátou kvůli jeho práci,“ vysvětluje rodák z největšího města své země Bužumbury. Od svých šesti let se svou sestrou doprovázel otce, jenž na černém kontinentu vyhledával a likvidoval nevybuchlou munici.

„Po válkách, jako je teď třeba na Ukrajině, zůstává hodně nevybuchlé munice a v Africe se hodně bojovalo. Táta měl detektor, a když nevybuchlou munici našel, zneškodnila se, aby byli lidé v bezpečí. Je to hodně riskantní. Byl jsem pořád s tátou, abych mohl dát vědět rodině, kdyby se něco stalo. Ale máma ho pak donutila, aby to už nedělal, a tak se teď živí jako obchodník,“ usmívá se Kanakimana.

Má čtyři sestry a tři bratry. Jen on však už jako malý propadl kopané. Vždy obdivoval Samuela Eto’oa či Raheema Sterlinga, nyní se vidí v hvězdě Realu Madrid Viniciusi Júniorovi.

„Fotbal je moje vášeň. Když hraju a dělám něco s míčem, cítím se šťastný. Fotbal byl vždy mou prioritou a rodiče mě v tom vždy podporovali, ale taky mě nutili, abych se učil,“ líčí Kanakimana. Studoval na univerzitě preventivní medicínu a epidemiologii, školu však nedokončil. „Ještě mi dva ročníky chybějí. Možná se k tomu jednou vrátím, až nebudu hrát fotbal,“ plánuje Kanakimana, který by si jednou rád zahrál za Liverpool či Manchester City.

Cestu za snem začal už jako teenager, když se dostal do hledáčku kamerunského podnikatele Kingsleyho Pungonga vlastnícího v Česku druholigový Vyškov. V osmnácti letech nejprve zamířil na hostování za fotbalem do Spojených států, kde si jeho křestní jméno zkrátili na Benny. Přezdívka mu již zůstala.

„Odehrál jsem tam jednu sezonu. Pak se naskytla možnost jít hrát do Rakouska, jenže covid zrušil soutěže skoro po celé Evropě. Šest měsíců jsem byl v Číně a potom mohl jít hrát opět do USA, ovšem kvůli covidu jsem nedostal vízum. Seděl jsem doma a nevěděl, co dělat. Můj boss navrhl, že zatím tedy budu alespoň trénovat s Vyškovem. Jelikož se situace s vízem komplikovala, nakonec jsem začal za Vyškov i hrát,“ popisuje Kanakimana, jak začal zářit ve druhé české lize.

Kopat umí pravou i levou, v předminulé sezoně za Vyškov nasázel čtrnáct branek a vzbudil zájem první ligy. Baník Ostrava ještě neklapl, až minulou zimu uspěl Jablonec Miroslava Pelty. „Osobně jsem se s ním potkal a Jablonec pak byl mou první volbou. Ne proto, že by mi to někdo řekl, ale poněvadž jsem to cítil v srdci,“ řekl poněkud pateticky. Není však divu, že to tak aktuálně cítí. V Jablonci se mu pod novým koučem Lubošem Kozlem daří náramně.

„Momentálně je psychicky v pohodě, věří si a cítí důvěru mužstva. Jeho rychlost je nepříjemná komukoliv. On pomáhá nám a mužstvo pomáhá jemu, za což jsem rád,“ libuje si Luboš Kozel. Prosadí se i v neděli proti aktuálně nejlepšímu celku ligy? „Vím, že pro nás nepůjde o lehký zápas, ale jsem si jistý, že ani Slavii nečeká nic snadného,“ uzavírá nový jablonecký klenot.