Článek
V úterý pětadvacetiletý ofenzivní fotbalista odehrál poločas za rezervu Sigmy v zimní lize proti Prostějovu, dal gól a bylo ho plné hřiště. Víra v úspěšný návrat ho neopouští. „To nejhorší je snad za mnou. Doufám, že jsem na správné cestě. Po tom všem, co jsem zažil předtím a co si zažívám teď, jsem nabitý optimismem,“ hlásí Růsek.
Ví ale, že je před ním ještě dlouhá cesta. „Teď všechno postupuje tak, jak bych si představoval. Každým tréninkem se cítím líp. První minuty utkání v Prostějově byly z mé strany dobré, ale postupem času bylo stále více vidět, že mi chybí herní kondice. Ke konci poločasu jsem vařil. Zápas je něco jiného, než když jsem teď v poslední době sám běhal okolo stadionu nebo na hřišti. Herní kondice je jiná, dnes se mi to opět potvrdilo. Potřebuji hrát a hrát,“ má jasno fotbalista, jenž v lize odehrál 100 duelů a vstřelil v nich 18 branek.
Antonín Růsek se raduje z branky.
O návrat na trávníky se pokoušel už před rokem, když byl s týmem na soustředění na Maltě, ale tehdy to nevyšlo a musel zůstat na marodce. „Když jsem se tam rozběhl, noha mi vypla. Nešlo to. Od té doby se mi v ní zlepšila odrazová síla. Už se mi neseká, nekulhám. V tom je největší rozdíl. Vždycky jsem řešil, že noha není tak silná. Jenže je to jinak. Bavil jsem se o tom s Milanem Kerbrem, který měl stejný problém. Říkal, že je to o tom, že se mi noha rychle unaví. A právě zde je posun, s každým tréninkem, zápasem se mi její výdrž zvyšuje,“ popsal.
Přiznal však, že období bezprostředně po Maltě bylo pro něj nesmírně obtížné. „Napadaly mě hrozné myšlenky. Člověk dělá fotbal celý život, takže pořád přemýšlí o tom, jak to bude dál. Prostě byla to svízelná situace,“ podotkl.
Velkým zklamáním pro něj bylo, že lékaři, s nimiž svůj zdravotní stav řešil, mu nedoporučili operaci, ale konzervativní léčbu. „Tvrdili, že se to vyléčí samo. Já však od začátku tomu nevěřil. Utvrzovalo mě v tom i to, jak všechno šlo pomalu, zlepšení minimální a za dlouho. Možná jsem zbytečně rok ztratil,“ vrací se zpět Růsek.
Pomohl mu až vyhlášený fyzioterapeut Pavel Kolář, který mu doporučil drobný zákrok. „Dostal jsem se k němu po roce a hned mi řekl, že není na co čekat. Poslal mě ke specialistovi, který mi artroskopicky vyhřezlou část ploténky, co mi tlačila na nerv, vyndal. Za třicet minut bylo hotovo a neměl jsem po tom žádné bolesti. Paradoxně, marodím se zády, ale nikdy jsem v nich bolest necítil. Holt pro fotbalistu atypické zranění,“ povzdechl si.
Návrat ani teď, kdy vše vypadá nadějně, však nechce uspěchat. Přesto doufá, že se na jaře už v nejvyšší soutěži znovu objeví. „Věřím, že postupně půjdu nahoru. Nechci ale tlačit na pilu. Vím, že mám rezervy. Musím to probrat s trenérem, jak mě bude vidět on, jak budu vypadat v zápasech za béčko, v nichž se budu rozehrávat,“ uznává.
Uvědomuje si také, že bude bojovat o prodloužení smlouvy. Ta stávající v Sigmě mu v létě vyprší. „Mám půlrok na to, abych ještě ve fotbale zůstal. Uvidíme,“ dodal hráč, který má na svém kontě i tři starty za českou reprezentaci.
