Článek
„Jdi na hřiště a dej gól," slyšel Jiří Pimpara od trenéra Jaroslava Šilhavého, než vběhnul v 86. minutě na hřiště ligové dohrávky 14. kola. Už v desátém, kdy v dresu týmu zpod Ještědu v nejvyšší soutěži debutoval, měl stejný úkol. Za bezbrankového stavu naskočil v poslední minutě proti Příbrami a hlavičkou po minutě na hřišti rozhodl. V Teplicích mu stačilo pouhých 25 vteřin.
Z hloubi pole se vřítil do pokutového území a hlavou po centru rovněž střídajícího Frýdka srovnal na 1:1. „Ukázal skvělý náběh, trefil míč skoro do šibenice. Byl jsem bez šancí. A taky jsem mu hned vynadal. Známe se, když ještě hrál za Teplice," posteskl si brankář Teplic Martin Slavík.
Nebyl jediný, kdo libereckému střelci vyčinil. „Dobírali si mě, zda si dělám srandu. No, šlo spíše o hrubší výrazy. Ale po zápase mi blahopřáli. Skoro se všemi jsem hrál," líčil Pimpara.
Pochází z Rumburku, v jedenácti přišel do Teplic. „Cítím se jako zdejší odchovanec. Klíčové fotbalové roky jsem prožil na Stínadlech," vyprávěl. V květnu 2007 v dresu Teplic debutoval v nejvyšší soutěži právě na hřišti Liberce. „Asi jde o dva kluby osudové pro můj život," usmál se.
Pak do ligy naskočil ještě dvakrát v dresu Teplic. Následně mu hrozil konec kariéry kvůli nedomykavé srdeční chlopni. Po úspěšné operaci se vrátil. „I díky Teplicím, které mi nezrušily kontrakt a počkaly, až se uzdravím," připomínal s vděkem.
Pimpara: Klidně budu hrát na hrotu
Na ligu se necítil. Zamířil do druholigového Varnsdorfu, kde si jej vybral pro Liberec začínající sportovní manažer Nezmar. Jenže Pimpara si v zimní přípravě přetrhl křížový vaz. Do ligy znovu naskočil až před šesti týdny. Uvedl se gólem. A v Teplicích se prosadil znovu. „Hlavičky jsou jediné, kvůli čemu mě trenér do hry posílá," smál se šestadvacetiletý borec.
Z druhé ligové branky měl nelíčenou radost. Euforii nijak nekrotil. „Kdybych v Teplicích odehrál více sezón, měl bych smíšené pocity. Ale s ohledem na pouhé tři starty... Neměl jsem v klubu takovou pozici, aby se musel zdržet radostných gest. Navíc jsem měl na tribuně rodinu a byl rád, že jsem se ukázal," vyprávěl Pimpara.
Ani sám nemohl uvěřit rychlosti, jakou branky dosáhl. „Vlastně z prvního centru před branku, k němuž jsem se mohl dostat. Byla to náhoda, ale krásná," culil se. „Teplice hrály velmi dobře, proto jsme nadšení, že neodjíždíme s prázdnou. Chceme držet i přes napěchovanou termínovou listinu krok se špičkou ligy, abychom ani v příští sezóně nechyběli v evropských pohárech," líčil Pimpara.
To už však možná nebude nastupovat na postu obránce, který je mu vlastní od dětství. „Možná Jirku zkusím v útoku," netajil Šilhavý po zápase. Když budu sbírat minuty více než dosud, klidně budu hrát na hrotu. Přišel jsem do Liberce, abych hrál. Zranění kolena mě přibrzdilo. Je mi jedno, kde budu nastupovat. Nikdy jsem sice útočníka nehrál, ale troufnul bych si," usmíval se Pimpara s odkazem na prodělanou operaci srdce. „Nemám strach z ničeho, natož ze změny postu."
