Článek
Kvůli čemu ještě?
Strávil jsem tam kus fotbalového života. Na Slavii jsem rád jezdil i s Jabloncem a Plzní, pokaždé přišlo spoustu lidí. A v téhle sezoně jsou v lize návštěvy ještě vyšší, všichni si to užíváme.
Máte radost, že jste divácký boom ještě stihl? V červnu vám bude šestatřicet.
Třeba u nás v Ďolíčku už o moc víc lidí chodit nemůže, máme kapacitu jen lehce přes šest tisíc. Jinde čísla letí nahoru a s teplým počasím může být ještě líp. Hraje se v tom krásně.
Komu vlastně patří vaše fotbalové srdce? Bohemians, nebo Slavii?
Těžká otázka. Radši bych se konkrétní odpovědi vyhnul, protože jsem toho v obou klubech zažil spoustu. V Bohemce jsem třetí sezonu a v každém zápase se pro ni snažím vyždímat na maximum. A Slavia? Byl jsem tam šest let a mám plno hezkých vzpomínek. Dost svých tehdejších spoluhráčů potkávám v lize dodneška.
Jak se vám odcházelo z Mostu do Prahy?
Docela snadno. Někdo na internát nevzpomíná úplně rád, ale my jsme měli bezva partu. Trávili jsme spolu většinu času a jezdili jsme do Edenu na tréninky. Byla to taková moje nová rodina, doteď jsme v kontaktu.
A jak vám šlo kloubit fotbal se školou?
Maturitu jsem na střední odborné škole stavební udělal, ale pro všechny bude lepší, když se tomuhle oboru vyhnu. Většinu vědomostí jsem stihl zapomenout. (usmívá se)
Už po maturitě jste odehrál první a dosud jediný zápas za slávistické áčko, bylo vám necelých jednadvacet. Na Žižkově jste naskočil na posledních jedenáct minut – a byl z toho titul.
Dodneška mi to připadá neuvěřitelné. Vážně jsem byl u toho? Zjistil jsem, jak to chodí na špici, a chtěl jsem to pak ještě někdy znovu zažít.
Co si vybavíte z mistrovských oslav?
Jen útržky, je to už skoro patnáct let. Vyrazili jsme na Václavák na večeři, která se pochopitelně protáhla. Mnohem líp si pamatuju na tehdejší tým, který byl dost našlapaný. Zkušený brankář Martin Vaniak, dnešní technický ředitel fotbalové asociace Erich Brabec, můj ročník Mára Suchý… A dost mi dala i zkušenost s trenérem Jarolímem.
Naštval jste ho někdy?
Dělal jsem všechno pro to, aby se to nestalo. Když na někoho zvýšil hlas, budilo to respekt. Se Slavií vyhrál dva tituly a za pár let šel k reprezentaci.
Ovšem v jeho týmu jste nevydržel, hned v létě 2009 jste odešel do Jablonce.
Šel jsem tam ještě s obráncem Tomášem Jablonským výměnou za Adama Hlouška. V Jablonci tenkrát končila celá levá strana ze základu a já cítil, že bych tam mohl dostávat víc prostoru než ve Slavii.
Intuice vás nezklamala, viďte?
Strávil jsem tam tři a půl roku, Jablonec se mi vryl pod kůži. Hned první sezonu jsme hráli o titul, skončili jsme o bod za Spartou.
Přímák s Janem RajnochemVideo: Sport.cz
Hodila se vám tahle zkušenost na další štaci v Plzni?
Naprosto. A že z toho byly čtyři tituly? Počet trofejí si nikdy dopředu nenaplánujete. Já už jich pár vyhrál, ale medaile si doma ještě neoprašuju. Na to dojde až po konci kariéry, teď mám ještě pořád hlad.
Na titul s Bohemians?
Nemusí to být nutně první místo v lize, šance je i v poháru. Podívejte se na druholigovou Opavu, která to v MOL Cupu dotáhla až do semifinále. Jako my loni, finále nebylo daleko. Na Slavii jsme prohráli až v prodloužení, byl to fantastický zápas. Před sobotní ligou se máme z čeho inspirovat.
Abychom nezamluvili vašich povedených osm let v Plzni.
Jsem vděčný, že jsem mohl být u toho. Když stíhám, na zápasy Plzně se dívám rád. Budu jí držet palce i ve čtvrtfinále Konferenční ligy s Fiorentinou. Viktorce může pomoct, že nebude favoritem, kluci do toho půjdou s čistou hlavou. Český tým Fiorentinu asi neporazí v deseti utkáních z deseti, ale v pohárovém dvojzápase šance je.
Poháry jste v Plzni hrál i vy, ochutnal jste taky Ligu mistrů. Zato hned vaše první sezona v Bohemians skončila baráží. Nevyděsilo vás to?
Byla to hodně cenná zkušenost. Když hrajete o záchranu, zažíváte úplně jiný tlak než nahoře.
Víc stresu?
Přesně tak. Když se perete o titul a v posledním kole prohrajete, skončíte druhý. Není to žádná ostuda, navíc máte v kapse vstupenku do Evropy. Jenže když prohrajete v baráži, padáte do druhé ligy. Nemáte šanci na opravu. Hodně nás to posílilo, v další sezoně jsme byli čtvrtí a po 36 letech jsme vrátili Bohemku do pohárů.
Neupletli jste si na sebe bič? V očích fanoušků je vaše nynější desáté místo málo.
Upletli, ale takhle je to správně. Všechny nás loni bavilo hrát ve skupině o titul s nejlepšími týmy Česka. Mančaft má úplně jinou energii a taky jsou za to vyšší prémie. (usmívá se)
Máte prémie i za gólové nahrávky? V téhle ligové sezoně jste už na šesti, víc asistencí stihl jen boleslavský Vasil Kušej a sparťan Veljko Birmančevič.
Vždycky je fajn, když jste vidět. Čísla se ode mě čekají, měl jsem je celou kariéru. Pokouším se v tom pokračovat, abych na hřišti nebyl zbytečný. S každým dalším rokem si uvědomuju, že nebudu hrát ligu donekonečna, a fotbal mě baví víc a víc. Snažím se na sobě makat, abych vydržel co nejdéle.
Do třiačtyřiceti jako váš kapitán Josef Jindřišek?
Dovedu si představit, že budu ještě pár let hrát, ale netuším, jestli vydržím tak dlouho jako Pepa. Je to mimořádný poctivec a přírodní úkaz. Mimochodem, ještě na podzim jsem vedle něj seděl v kabině, než mezi nás posadili zimní posilu Milana Ristovského.
Udržíte v posledních čtyřech kolech základní části hrát přinejhorším desáté místo, které zaručuje pozici v nadstavbové skupině o umístění?
Tohle je teď náš hlavní cíl. Škoda, že máme už deset remíz, což je zásadní rozdíl proti minulé sezoně. I když jsme třeba nebyli lepší než soupeř, dokázali jsme o gól vyhrát. Teď se nám to tolik nedaří, po remízách body přibývají pomaleji. Je příjemné, že se letos dá hrát o poháry i z prostřední skupiny, pokusíme se o to.
A pak? Přemýšlíte o tom, co budete dělat po kariéře?
Jak stárnu, lidi se mě ptají čím dál víc.
Už víme, že stavařina to nejspíš nebude.
Vystudoval jsem trenérské béčko, takže nějaký základ mám. I díky Barťasovi (Davidu Bartkovi, asistentovi trenéra Bohemians) a Dostymu (obránci Martinu Dostálovi), který mi dával materiály a před zkouškami mě nadrtil na obědě. Třeba to pro mě jednou bude cesta. Ovšem dokud jsem fit a platný na hřišti, zůstávám u svého řemesla.
