Článek
Přestože jste v Mladé Boleslavi měl kontrakt do konce probíhající sezony, smlouvu jste po dohodě ukončil a odešel jako volný hráč do Teplic. Za minulý kalendářní rok jste byl jen sedmkrát v základní sestavě. S čím jste středočeský klub opustil?
Asi jsem od angažmá čekal více. A naopak Boleslav pravděpodobně čekala více z mojí strany. Když se v průběhu podzimu ozvaly Teplice, měl jsem jasno, že jejich nabídku vezmu. Znám Štěpána Vachouška, který v klubu dělá sportovního ředitele, i trenéra Radima Kučeru. Otevřeně jsme si promluvili a řekli, co od spolupráce čekají obě strany. Byl jsem rychle rozhodnutý pro změnu.
Bylo pro vás zklamáním, když jste dostal za celý podzim šanci jen ve dvou zápasech?
Bylo. Nastoupil jsem v základní sestavě do prvních dvou zápasů. Pak jsem vypadl ze sestavy kvůli koronaviru. A když jsem se vrátil, vyřadily mě na dva týdny problémy se stehenním svalem. Trenér pak veřejně prezentoval, že jsem zraněný, ale já normálně trénoval.
Vysvětlil vám trenér Weber, proč jste zůstal mimo hru?
Ne. Povzbuzoval mě, ať trénuji a jsem nachystaný do zápasu, ale šanci jsem stejně nedostal. Přitom se úplně nedařilo a dostávali jsme docela dost gólů. Nevím, z čí hlavy bylo, že nemám do zápasu nastoupit. Abych řekl pravdu, byl to zvláštní půlrok.
Když v závěru podzimu přišel do Mladé Boleslavi trenér Jarolím, nerozebíral s vámi možnou spolupráci?
Ptal se mě, jak vše zamýšlím do budoucnosti. Na rovinu jsem řekl, že chci odejít. Už jsem byl v kontaktu s trenérem Kučerou v Teplicích a byl rozhodnutý, že odejdu. Fakt, že do Boleslavi přišel nový trenér moje rozhodnutí změnit nemohl. Teplice mi nabídly kontrakt na rok a půl, takže byly jasnou volbou. Pak už bylo pochopitelné, že jsem příležitost nedostal.
Mladou Boleslav čeká bitva o záchranu, ale v Teplicích jste si z tohoto pohledu příliš nepolepšil. Neodrazovala vás bilance Severočechů?
Myslím, že kádr Teplic je na tuzemskou nejvyšší soutěž nadprůměrný. Hlavní je, aby se nám vyhýbala zranění a nějak zásadně nás nepoznamenal koronavirus. Pod trenérem Kučerou měli kluci výbornou bilanci. A je třeba si uvědomit, kolik přitom měli zraněných a vlastně dohrávali se záložníky na postu stoperů.
Přestože za poslední dva roky jste nastoupil kvůli zranění achillovky ještě při angažmá v anglickém Hullu jen do čtrnácti zápasů, pro střed obrany teplického týmu se máte stát doslova spásou. Nestraší vás velké očekávání, která příchod do Teplic provází?
Jeden hráč sám o sobě nic nevytrhne. Ale já se cítím připravený a silný. Nebylo to tak, že bych poslední měsíce nic nedělal. Byl jsem v plném tréninku, hrál přátelská utkání. Kondičně se cítím v pohodě. Trenér Kučera i Štěpán Vachoušek mi řekli, že potřebují někoho, kdo bude z pozice stopera hru řídit a dirigovat. A současně bude jakýmsi mentorem pro mladé. Nebojím se toho. Podobná role mi sedí. A současně vidím, že Teplice mají hodně zkušených hráčů, takže to není jen o mně.
Není příliš brzy v jednatřiceti letech na roli mentora a učitele?
Myslím, že je to pochopitelné. Mám za sebou určité zkušenosti z Belgie, Itálie a Anglie. Jsem srozuměný s tím, co mě čeká. Když jsem přišel do Anderlechtu, měl jsem kolem sebe hráče starší o osm devět let a fungovalo to. Mladí někde musí nabrat zkušenosti. Pokud je klukům přes dvacet, je nejvyšší čas, aby začali hrát ligu. Možná nás při úvodních duelech trošku bude limitovat jistá nesehranost, ale z tréninků i vítězné generálky proti Žižkovu mám skvělý pocit.
Děsí vás s ohledem na nedávná zranění kvalita terénů, které v úvodu soutěže zřejmě nebudou zrovna v optimálním stavu?
Mám z toho obavu. V prvních kolech asi budou hřiště všelijaká. Je prostě třeba ještě více než jindy dbát na rehabilitaci a regeneraci, nic nepodcenit.