Článek
„Tohle téma je stále otevřené," ujišťuje tmavovlasý útočník, jehož otec pochází z iráckého Mosulu. On sám se přitom narodil v Brně a za český národní tým nastupoval ve všech kategoriích od 16 do 20 let. Fotbalový svaz ze státu na Blízkém východě mu hodil laso poprvé už před třemi lety a šikovný hroťák si od té doby s jeho nabídkou hodně pohrává.
„Aktuálně se tam sport samozřejmě neřeší, lidé mají jiné problémy. Kontakty z jejich strany ale byly a jsou dál. Komunikují přes tátu, který si ale musí nejprve obnovit irácké občanství, což je klíčové," vysvětluje Yunis.
Jeho otec žije v Česku od svých osmnácti let a iráckého pasu se tehdy musel vzdát. Vlastnit dvojí občanství dřívější zákony neumožňovaly. Dnes je situace jiná. „Těsně před vypuknutím epidemie tam táta jel, aby si občanství vyřídil. Jenže z důvodu preventivních opatření byly už úřady zavřené, takže musíme počkat," říká.
Mezitím dál piluje arabštinu, která není vůbec snadná. Největší potíž mu dělá gramatika. „Je nejtěžší, hlavně výslovnost. Například písmena k, d nebo t jsou dost těžká," líčí. Základy už zmáknul a třeba na nákup by si troufnul. „Kdybych chtěl například pomeranč, nebo se zeptal, kolik co stojí, tak bych se dorozuměl," tvrdí. S odepisováním na vzkazy arabských fandů na facebooku nebo instagramu mu však pomáhají jeho kamarád s tátou.
„Psát zatím neumím, ale jazykově se lepším, i když to ještě není na velký rozhovor," hlásí urostlý borec, jenž často monitoruje situaci s šířením koronaviru v zemi, jež aktuálně eviduje 1539 nakažených a 82 obětí.
Jakub Yunis ze Sigmy Olomouc.
„V Iráku je stav lepší než v okolních státech. Opatření tam jsou velmi podobná jako u nás. Letiště je uzavřené stejně jako obchody. Nejspíš se neotevřou až do konce Ramadánu. Ten začíná v pátek a potrvá do 23. května," vykládá Yunis k restrikcím, které lidem evokují válečný stav. „Na tato omezení jsou z minulých let zvyklí, nejsou pro ně nová," připomíná.
Jeho blízcí jsou naštěstí v pořádku včetně prarodičů z Mosulu. „Jsou zavření doma, ani nevycházejí ven. Táta si s rodinou denně volá přes FaceTime," líčí Yunis, který až dosud trávil karanténu v Brně v rodinném kruhu.
„Mám dvě sestry, jedna z nich má dvě malé děti, takže o zábavu bylo postaráno. Hrál jsem si s nimi na zahradě," usmívá se. Teď se však přesunul zpět na Hanou, aby se po více než měsíci zapojil s týmem do společných tréninků, které v úterý probíhaly ve třech skupinách po osmi hráčích. „Moc jsem se těšil. Kondice je samozřejmě velmi důležitá, ale běhání už bylo trochu stereotypní. Jsme fotbalisti a potřebujeme balon," hlásil.
Stejně jako ostatní doufá, že se letošní ročník dohraje a v závěrečných kolech prolomí i střelecký půst. Zatímco v Mol Cupu skóroval třikrát, v lize se v této sezoně zatím netrefil.
„Těžko říct, čím to je. Možná jsem od sebe až moc očekával. Ale nezatěžuju si hlavu tím, co bylo. Žiju pouze přítomným okamžikem," uvedl Yunis, jenž se v létě ocitl v hledáčku Jablonce i Baníku Ostrava, přesto dal přednost setrvání v Sigmě. Do základní sestavy ovšem pronikl v dosavadních kolech jen devětkrát. „V daný okamžik jsem se tenkrát rozhodl správně. Jak už jsem říkal, musím se dívat dopředu, pracovat a zlepšovat se," dodává.
