Řepka má pravdu! Limberský o končících parťácích, roli manžela a budoucnosti

Pětatřicetiletý obránce je pořád živel, na hřišti má stále drajv. Život v kabině se však pro něj změnil. Nedávnými odchody Bakoše, Koláře a Petržely osiřel. Z party, která rozjela zlatou éru Viktorie, zůstal sám. „Jsem takový poslední mohykán," říká v rozhovoru pro Právo a Sport.cz.

Jako realita. Na sentiment není prostor. Jasně, z kluků, kteří udělali první titul, jsem zbyl na place jenom já. Ale jsou tady zase noví koně, nová krev.

Pořád tu mám Hubňu (Hubníka), Kozu (Kozáčika), Řezňu (Řezníka). Pomyslné tvrdé plzeňské jádro jsem ale jenom já. Když teď ve Viktorce skončil Milan Petržela, štípal jsem se, jestli je to pravda. Je pro mě těžké přijmout, že po tolika letech tady nebude. Bereme jako samozřejmost, když roky oblékáme stejný dres. Jede se, děláte tituly, hrajete evropské poháry, nastupujete proti top klubům. Najednou z toho někdo vypadne. Horvi (Horváth), Baky (Bakoš), Kolda (Kolář), teď Milan.

Když s někým patnáct let trávíte denně víc času než se svojí rodinou, jeho odchod vás zasáhne. Padne na vás na chvíli prázdnota. Ale to je koloběh života. Třeba Horviho odchod jsem obrečel, nebo když se v kabině loučili Kolda s Bakym. S Milanem jsme se ještě nerozloučili. Odjedli jsme na soustředění do Westendorfu, on zůstal v Plzni. Ve městě má ale trvalé bydliště, až dokope kariéru, bude v Plzni žít. Takže vedle sebe budeme zbytek života. Jeho konec ve Viktorce beru jenom jako dočasné odloučení.

Známe se nejdéle, od srazů reprezentační dvacítky. Měl jsem však blízko ke všem, se kterými jsme nastartovali zlatou plzeňskou éru. I ke klukům, kteří už mezi námi bohužel nejsou. K Rajtymu (František Rajtoral) a Bizimu (David Bystroň). Nezůstal tu kámen na kameni, ale Viktorka nemůže zastavovat, musí jet dál. Prapor od nás převezmou další. Ještě k Milanovi. Máme dokonce v Plzni společné kamarády mimo fotbal, jsme srostlí skrz naskrz. Ale na pokoji jsme spolu při soustředěních nebydleli. Vídali jsme se před tréninky, po nich. Kdybychom spolu byli ještě na pokoji...

Na trénincích jsme na sebe hráli tisíckrát, ale nebylo by to pro mě příjemný. Milan je ve svém věku pořád výbornej. Ovšem neměl bych problém přitvrdit, na tréninku jsme se kolikrát pokopali.

Obřad proběhl jen ve čtyřech. Nechtěl jsem svatbu v Česku, tady by to byl hrozný blázinec. Odletěli jsme jenom já s Lenkou a naši svědci. Sestra Lenky s manželem. Po návratu jsme udělali v Plzni druhou svatbu. Fejkovou. S obřadem, krájením dortu i s ohňostrojem. Bylo na ní přes sto lidí.

Ženil jsem se poprvé, mám další životní zkušenost. Ještě před rokem jsem si to nedokázal představit, ale události nabraly neočekávaný směr. Ne, vážně. Moje už manželka byla vdaná, byli jsme už nějaký čas spolu, chtěla nějaké jistoty. Vyvázal jsem jí z manželství, zasnoubili jsme se a do roka se vzali. Jsem klasickej chlap, svatbu jsem neřešil. Pro holky je asi důležitější. Aby věděly, kam patří, měly stejné jméno. Takže jsem si nechal přehodit přes hlavu chomout. Jsem spokojený manžel.

Jsem stejný jako dřív. Empatický. Často líbám prstýnek. Budu ho chtít líbat i po vstřelení gólu, jako to dělával David Lafata. S mojí gólovou frekvencí ho ale políbím jednou za dva roky.

Nejdřív si ze mě dělali srandu, ale hned čtyři mě napodobili. Milan Havel, Patrik Hrošovský, Tomáš Hájek a Erik Pačinda. Ještě k té mé. Dva dny po svatební oslavě v Plzni byly fyzické testy. Jsem pyšný, že jsem si jako obvykle odběhl to svoje.

Říkají o mě, že nestárnu. Jenže musím pro to dělat daleko víc než dřív. Protahovat se, regenerovat, chodit na masáže. Neříkám, že jsem všechno změnil, ale dávám si víc záležet. Kdybych přibral, měl bych problém. Trenér Vrba mi dává naštěstí zabrat. Plzeň je podle mě jediný klub v republice, ve kterém staří dostávají do těla víc, než mladí. Nemám úlevu ani metr, spíš naopak.

Breptám každý den, ale spíš ze srandy. Dřinu musím podstoupit, jinak bych už neměl šanci. Kdyby mi dával úlevy, zlenivěl bych. Říkám si v duchu: máš před sebou možná poslední rok, proč by ses nekousnul.

Člověk by měl být soudný. Hrát, dokud stačí a drží mu zdraví. Tím se řídím. Otázku poslední sezony nechávám otevřenou. Uvidíme, jak budu využitelný.

Tak skončím. Pořád mám ale dost síly. Ještě nebilancuju, jak sezony běží, není ani čas. Nechce se mi končit ze základní sestavy. Konec by měl být postupný, přirozený, kdy minuty by měly ubývat. To se neděje, proto je hloupost zabouchnout za sebou dveře.

Nemíním rozhodně zabírat místo lepším. Chci to nejlepší pro Plzeň, kterou mám odmala v srdci. Kariéru ukončím tady, jak jsem se už rozhodl před časem. Mám ale ještě jeden trumf v ruce.

Až v Plzni skončím, půjdu si rok dva kopnout za Domažlice. Zřejmě stopera, lítat po lajně se mi nebude chtít. Takový je můj plán. Závěr kariéry se neúprosně blíží, s tím nejde nic dělat. Jen to pokorně přijmout. Vím, že nejvíc mi bude chybět parta, každodenní sranda. Tomáš Řepka řekl spoustu zvláštních věcí, ale souhlasím s ním, že konec kariéry znamená pro fotbalistu polosmrt. Tím spíš pro hráče z Plzně, kde je vyhlášená parta. Bude mi jednou hodně scházet.

Nastavili jsme si věci tak, aby kabina co nejlíp fungovala. Vytvořilo se jádro několika lidí, které drželo při sobě. Každý věděl, jak se má chovat. Nešlo o žádnou vojnu, jen jsme mladým sdělili, jak se mají chovat, aby chemie v týmu správně fungovala. V každé šatně je to plus mínus podobné. Osmnáctiletý kluk nemůže chodit pozdě. Nebo se nemůže stát, že během tréninku neponese přenosnou bránu.

Souhlasím. Byli jsme asi i větší lumpové. Pan Šádek říká, že jsme byli vlci. Což je zřejmě pravda. Nebyli jsme ovce, ale osobnosti. Ale nikdy jsme se jeden nad druhého nepovyšovali, stáli jsme za sebou v každé situaci. Stojíme ale i teď, přestože spousta kluků z úspěšné éry už tady není.

Mám v hlavě jistý plán, jsme s vedením nějak domluvení. Ale dokud hraju fotbal, tuto věc zásadním způsobem neřeším. Nechci být konkrétní, jen prozradím, že moje případná funkce v klubu není vůbec o penězích. S manželkou podnikáme, uživil bych se dobře i bez působení ve fotbalu. Neskočím po každé funkci, musí to mít hlavu a patu. Uvidíme, jak to nakonec dopadne.

Přítelkyně má kadeřnictví Barber Shop, které prosperuje. Máme nemovitosti, tedy sázky na jistotu. Rád bych ve Viktorce, klubu mého srdce, zůstal i po kariéře. Ale nechal bych to na pohodu. Co vím jistě, je, že budu pořád její fanoušek.

Já a trenér? Nikdy, tohle řemeslo není pro mě.

Má potenciál, je do trenéřiny zapálenej, fotbalu rozumí. Je to ale pro mě zvláštní. Když jsem Bakyho viděl na prvním tréninku, dostal jsem záchvat smíchu. Seděl s trenéry, pak přišel do kabiny, kde se mnou byl deset let. Musím si zvyknout. Před zápasem v Liptovském Mikuláši měl proslov, co se týká taktiky. Byl jsem za něj nervózní, aby se nezadrhnul. Ale zvládl to dobře.

Bude, zákonitě. Jsem rád, že vedení dělá citlivé kroky, kádr obměňuje postupně. Kdyby naše parta skončila naráz a přišlo osm nových hráčů, nastal byl velký problém. Jako před lety v AC Milán, který se z toho tři roky nemohl vzpamatovat. Do Plzně přichází mladší náhrada předtím, než starší kluk odejde.

Jsem přesvědčený, že do třetího místa bude dál. Je naprosto úžasný, že jsme se za posledních osm let třikrát dostali do Ligy mistrů. Bez stamilionových investic. V Plzni se fotbal dělá dobře.