Článek
To mi ho teda vyndej, musí si hlavu ukroutit žižkovský Ivánek, jakým břídilem se svými kapříky před těmi dvaceti lety byl.
To tak, třicetník za kříž.
A desetník za žlutou pro slávistu Zachariáše.
Z prasklých fotbalových vředů teď vytéká takový hnus, že je z toho člověku šoufl. A nejde jen o nějaký milion, který měl podle uniklých policejních odposlechů připlout Taťkovi Berbrovi z Edenu stejně, jako připlouvali kapříci rozhodčím a delegátům ze Žižkova od Horníka.
Čert ale vem prachy. Ty české, nebo požadované rovnou v eurech, protože všichni ti šíbři a vykutálení bafuňáři nejsou přece nějakými študáky, aby si v dnešní době hráli na charitu.
Zvlášť, když ten sport nedělají pro sebe.
Vždyť i o ty haranty se musí postarat, jak také vyplynulo z policejních odposlechů zachycujících, jak se musel Bebrův věrný pobočník Roman Rogoz vynasnažit, aby jeho čtrnáctiletí vyšehradští kluci dostali v baráži o ligu nejslabšího soupeře. Nejraději z Kladna, protože na toho stačí, do ligy postoupí a jejich klub z toho bude profitovat.
I třeba vyššími svazovými dotacemi.
A zase jsme u peněz, u kterých začíná a končí všechno.
I letitá rychlobruslařská idyla.
Ani z ní už není nic poté, co vytrvalá sběratelka olympijských a světových kovů Martina Sáblíková nenastoupila v Calgary k závodu Světového poháru na patnáct set metrů. A kdyby jen to, ještě na zpropadených sociálních sítích prozradila, co jí k tomu vedlo.
„Interní problémy v rámci našeho malého svazu eskalující v průběhu kvalifikačních závodů," vysvětlila všem, o co vlastně jde.
Už nepřidala ono Peltovské, že dobře ví, kudy zajíc běží. To až po pár dnech vyplulo na světlo světa, že se v kancelářích rychlobruslařského svazu začali cifršpioni probírat ve dva roky starých fakturách a účtech předložených jejím a zároveň reprezentačním trenérem Petrem Novákem. A že částky za soustředění v Collalbu se jim nějak nezdály, takže na trenérovi požadují další účty, stvrzenky a vysvětlení.
A to jde přitom o drobné. Suma sumarum o milion a osm set tisíc k tomu, v reálu ale o menší statisíce. Řečeno tedy hantýrkou protřelých šíbrů, kterým je jasné, že za takové halíře by si Novák rozhodně vilu na Bahamách nepořídil. Leda že by nešlo jen o dvě soustředění, ale o dlouhodové praktiky...
Ale to tak, on, poblázněný pro svůj sport a obrovský grand k tomu vlastnící řadu nemovitostí a blyštivé maserati k tomu, na němž mohli i na pražském Hradě nechat, když si tam přijel k prezidentovi pro metál. Vždyť co statisíců posledních letech s Martinou nezinkasovali, když došlo na tradiční vyhlašování Sportovce roku a jeho svěřenkyně se ten rok nestala sportovní královnou. A nebabrejme se teď v tom, zda jednou statisícové a jindy desetitisícové odměny, jejichž vyplacení je podmíněno účastí na slavnostním galavečeru, nechali ležet bez povšimnutí z nenaplněného očekávání, zhrzenosti či snad z furianství.
Čert však vem prachy.
Ale že by ho měli podezírat z nějakých čachrů, jak na svazu jen tak mimoděk naznačují?!
Martina je štít a meč zároveň, takže se bude na malém českém rychlobruslařském rybníčku válčit. Všichni sice ujišťují, že až po olympiádě v Pekingu, protože trojnásobná olympijská vítězka teď potřebuje ze všeho nejvíc klid na přípravu, jenže věřte tomu, když podezření bylo vyřčeno a svár zažehnut.
A nezáleží na tom, zda bdělými účetními, či nespokojenými rodiči, jejichž děcka vozil Novák na soustředění do Itálie, ale hvězdy kalibru Martiny z nich zatím nevychoval. A nepátrejme zatím ani po tom, jestli ho nerozdmýchali vyznavači short tracku, kteří jsou teď ve svazu v převaze a protěžování klasických dlouhých nožů jim není po chuti.
I jim jde o peníze a jejich rozdělování, o čemž ví v sousední strahovské kanceláři u zápasníků své. Jejich aparátčík jim vyluxoval účet do mrtě. Proto se teď skládají ze svého a navrch hledají dárce, kteří by jim přispěli. A přitom úpěnlivě vzývají policii, aby rychle konala, protože jinak nepřežijí.
Prostě nic nového v tuzemském sportovním světě.
Před pěti lety ostatně udělali podobnou zkušenost volejbalisté. I jim mizely z účtů statisíce, než pomalu po roce přišli na to, že je jejich účetní posílal rovnou na konta sázkařských kanceláří. Zkoušel to už před tím, když sloužil České unii sportu, jenže tam mu na machinace s dvěma sty tisíci přišli a vypoklonkovali ho.
O pár kanceláří dál.
K volejbalistům.
A protože nešlo o troškaře, ale o vskutku hravého účetního, stačil volejbalisty připravit pomalu o dvacet milionů, které promptně prosázel.
Samozřejmě se nestaral, čí peníze to byly.
To jen ve fotbale se v každém odhalené kauze vyptávají, čí jsou a komu vlastně patří.
A teď se chtějí dokonce dopátrat, zda šlo o peníze Jardy, Číňanů nebo zda přece jen neskončily u Romana.
Poznámka pod čarou: Zdefraudované zápasnické miliony už skutečně šetři Policie České republiky, zatímco vedení svazu žadoní u Národní sportovní agentury, České unie sportu a Českého olympijského výboru, aby pomohly a zápas zachránily. O pár set metrů dál od Spartakiádního stadionu v sídle českého fotbalu vynesla už v úterý etická komise první tresty v Berbrově kauze.
REFLEKTOR
Pravidelné zamyšlení redaktorů Sport.cz nad nejdiskutovanějšími tématy uplynulého týdne.
