Článek
Ach synku, synku,
doma-li jsi?
tatíček se ptá,
zpíval-li jsi.
Jo, kdyby tady byl taťka, to by byla jiná. Takhle by se na něj netroufali. Ukázal by jim suchej záchod, nebo je poslal k Asiatům na Moravu a měli by o nich klid. Jenže po Náčelníkovi není vidu ani slechu.
Kdyby se alespoň on ozval, jemu by do ucha by zašvitořil:
Zpíval jsem, zpíval, ale málo
srdíčko se mi rozskákalo.
I těm, co se vydávali za jejich největší kamarády a všude se chlubili, že na nich stojí Ramonova říše, tohle pobrukoval, když ho pustili v lednu z pankráckého lochu. O dva dny dřív než Taťku, což jim všem přišlo náramně podezřelé.
Však se také hned vyptávali, jestli na Pankráci zpíval a byli sakra zvědaví, co všechno policajtům napovídal.
A hlavně zda snad nevyslepičil také jejich jména.
Tak byli vyklepaní, hrdinové.
Oni tam čtvrt roku neseděli a nečučeli celé dny do zdi. Postel na zdi a hajzl v rohu. Pět kroků ke dveřím, pět k oknu. Tedy, pokud je zrovna nevedli k výslechu. Anebo jim na začátku a pak znovu a zase nepřipomínali, že jako spolupracující osobě může člověk počítat s polehčujícími okolnostmi a mírnějším trestem.
Samo že se mu za katr doneslo, že ti dva hrdinové z jejich party, kterou v říjnu zabásli, hned souhlasili.
Nejdřív Grimm, Káník taky.
Jeho ale Taťka učil, že kdyby se něco takového stalo, jako že to synku nestane, protože máme všechno a všechny obšancované, má mlčet jako hrob.
I advokát mu to radil a přidával, aby se přitom odvolával na svůj zdravotní stav. To že zabírá na vyšetřovatele i soudce, když už ti kamarádi nejsou všude. Pan doktor Chudoba se vyzná, tak se jeho rad držel.
Jenže teď si ho předvolali k výslechu zase. A dřív než Taťku. Že prý se potřebují zeptat ještě na pár věcí, na které se ho na Pankráci neptali anebo jim na ně neodpověděl, když byl ještě ve vazbě. Že se mu to možná po čase rozleželo v hlavě. A že se třeba i rozpomene, jak to bylo s těmi osmi sty tisíce, co v Plzni zmizely z tamního fotbalového svazu. A také s těmi dvěma a půl miliony, které se někam vypařily.
Že prý o nich nevěděli úplně všechno, když ještě bručel. Ale teď že už ví.
A právě to bylo podezřelé těm, kteří se vydávali za největší kamarády Taťky náčelníka a samozřejmě i jeho, synka, který se v Ramonovi viděl.
Sice byl u výslechu jen čtvrt hodiny, než pan doktor Chudoba zasáhl a oni s otázkami skončili a uznali, že na tom není se zdravím a psychikou dobře, ale i tak.
V těch pokrytcích to samo sebou hlodalo
Kdoví, co jim stačil i za tu čtvrthodinu zazpívat.
Nezatelefonovali, to by si netroufli.
Však i pan právní zástupce ho varoval, aby si do telefonu dával pozor, co řekne, protože si nemůže být jistý, jestli Velké ucho nenaslouchá.
Jenže oni jsou teď všichni za chytráky a klepou si na čelo, jak mohl být tak prostoduchý, a tolik toho do mobilu nažvanit.
Jako by nevěděl, jak už před sedmnácti lety napíchli mobil žižkovského Ivánka. A s jakým gustem poslouchali Velkýho čápa, pouštějícího si pusu na špacír ještě víc. Ve strahovské kanceláři i v privátní mansardě na Senovážném placu se Simonkou.
Jó, chudák Míra to nejspíš odskáče a on možná taky.
Ale těm pokrytcům jde hlavně o to, aby je do toho nezatáhl. Aby to zůstalo jen na něm a na Taťkovi.
Proto mu přes prostředníky varovně vzkazují:
Když se rozskákalo
neměls mluvit
neumíš v tom, synku,
ještě chodit.
Nejde jim o něho. Ani o Taťku, i když k němu vzhlíželi jako k obrázku Che Guevary a měli ho za stejného hrdinu. A jak byli potěšeni, když o nich mluvil jako o své gerile. Jak se řehtali a za pupky popadali, když Ramon jednou prohodil, že Humpolcem začíná Asie a jindy to vyšperkoval tím, že na ty neposlušné a vzdorovité bude třeba poslat trestné komando. A jak se hned hlásili, že se úkolu rádi ujmou, jen aby se Náčelníkovi zavděčili.
Jo Ramon.
Kdyby tady teď byl a měl sílu, jakou míval,
Nikdy by nedopustil, aby i u něj na Strahově spustili jakési šetření. Prý etické, nad čímž by se jen povýšeně usmál, jak to jen on dovedl.
Rok dali pokoj, když to měl ještě v rukou pan doktor Pauly starší, ale teď se prý do Berbrovy kauzy ti z té slavné F-evoluce pustili. A už předvolávají aktéry a svědky. A pozvou si i další.
A slibují že i ty, o kterých nepadlo v novinách ani v médiích dosud ani slovo. Pavel Vandasů, který už před tou Eisenreichovou etickou komisí stál, to aspoň na twitteru napsal. A ještě prozradil, že to pro ně nebude problém, když teď fotbal dostal od soudu statut poškozeného a oni proto mají celý policejní spis k dispozici. Už v úterý možná i řeknou, kolik jich bude a kdo to bude.
Nejspíš tam od nich vypustili balónek, že jsou do toho všeho zamotání i kluci z Edenu. Že prý policejní odposlechy potvrzují, jak v šedé zóně kličkoval Honza Nezmarů a jak se spolčoval s Ramonem. A co měl všechno napovídat o velkém Jardovi i třeba o Delim, Ngadeuovi, Hušbauerovi a Zmrhalovi. Že prý jsou to sv.ně a zm.di, kterým jde jen o prachy a rozkládají kabinu A že Velkej Jarda jim to baští. A kdyby jen baštil, on to ještě přefiltrované pouští ven a ještě vyzrazuje, co by šéf na svém místě nikdy vyzradit neměl.
Teď tohle všechno pouští ven a po internetu to koluje.
I s tím, že Roman se nechal titulovat nejen Náčelník, Ramon či Taťka, ale i Dirigent. Tedy Dirigent 1., protože jeho, synka z Vyšehradu, titulovali Dirigent 2, což mu moc lichotilo. Jenže Ramon je jinak světa znalý, proto mohl slávistům dokonce radit, aby tureckého sudího Cüneyta Cakira pozdravovali od jeho Dáši. Že to určitě zabere a on bude v poháru s Kluží hned vědět, která bije.
Prý i kluky z Edenu se chystají k té etické komisi předvolat, až na ně dojde.
Klauni.
Kdyby měli zvát všechny, co v těch spisech a odposleších figurují, strahovský barák by jim nestačil. Od Rošičáku až dolů na Malovanku by se ten had předvolaných kroutil. A to by se v něm stálo v pětistupu.
Ať si šetří, na ně nějaká etická komise nedosáhne. Však i ten zosnovatel nových pořádků Fousek to uznal, když s povzdechem zalitoval, že když nejsou členy fotbalu, fotbalová spravedlnost na ně nedosáhne. Ale i to že se prý bude chtít v budoucnu změnit.
To ať si klidně změní, on jim hlavu do oprátky nestrčí.
Budou mít s Taťkou dost svých starostí, aby z ní vylezli u soudu, až na něj někdy dojde. Ale žádný strah. Ramon přece říkal, že i tam sedí soudci, co sedávali i ve všelijakých komisích na Strahově, a proto ví, jak to ve fotbale chodí.
Jenže ta nejistota je i tak hrozná. A čekání ještě horší.
Žádný div, že se mu přitížilo.
A ti pokrytci, co si prozpěvují parafrázi na oblíbenou Masarykovu lidovku a jeho, někdejšího ředitele vyšehradského Slavoje Romana Rogoze, v ní mají za synáčka a nekorunovaného šéfa celého fotbalu šéfa Romana Berbra za tatíčka, se třesou, aby se hlavně nepřitížilo i jim.
A to se vždycky řehtali, když na ně Náčelník spiklenecky mrknul a s vážnou tváří hodil v plén: „Víte, co taky říkával Masaryk? Nebát se a nekrást."
Jako jeden muž se tenkrát překřikovali a ujišťovali: „Náčelníku, my se přece nebojíme."
A dneska?!
Poznámka pod čarou: Parafrázovanou lidovku Ach synku, synku zpívá harmonikář Čudla za hezkého počasí na pěšince vedoucí k vyšehradským kasematům. Za pár drobných do klobouku. A po večer v okolních putykách. Za pár panáků. Na otázku, zda se synkem rozumí Rogoz a taťkou Berbr, odpovídá pořád stejně: Takových po světě běhá. A ti, co se bojí, aby nemluvili a nezpívali, by stáli v pětistupu od Výtoně až k pramenům Vltavy.
REFLEKTOR
Pravidelné zamyšlení redaktorů Sport.cz nad nejdiskutovanějšími tématy uplynulého týdne.
