Článek
Pro všechny to byl vždycky Rajty. Kluk z Příbrami. Věčně vysmátý, bezprostřední, suverénní. Salámista, flegmatik. Pro ty, kteří ho takto vnímali, byla nedělní zpráva z tureckého Gaziantepu naprosto nepochopitelná. Proč, Rajty?! Vždyť jsi byl úspěšný, šťastný!
Stejně šokující, a mnohonásobně bolestnější, byla pro jeho nejbližší i bývalé spoluhráče z Plzně, se kterými slavil čtyři mistrovské tituly, stál proti Messimu v Lize mistrů. Nikoli však už nepochopitelná. Za únavovým syndromem, kterým se vysvětlovaly jeho dvě přestávky, se skrývaly psychické problémy. Deprese, úzkostné stavy.
Poprvé deprese útočily v Ostravě
Poprvé zaútočily při angažmá v Ostravě. „Nastaly situace, kdy se třeba bál vyjít mezi lidi," vzpomínají zasvěcení, podle nichž vyhledal odbornou pomoc a léčil se. Současně bojoval s únavovým syndromem, byť podle všeho šlo zřejmě zejména o problém související s psychickou nepohodou rodící se hvězdy.
„Hodně tehdy Frantovi pomohl útočník David Střihavka. Byli si velmi blízcí," potvrzují ostravské zdroje. Rajtoral se z problémů dostal a přestoupil do Plzně. Prostředí specifické kabiny, ve které vládl dlouhá léta Pavel Horváth, bylo balzámem na jeho křehkou duši. Zřejmě účinnějším než všechny psychologické rady.
Stal se jednou z tváří zlaté éry Viktorie, řádil na trávníku i v kabině. Stal se důležitým členem výjimečné plzeňské party, která se navyváděla skopičin... Trenéra Pavla Vrbu by zřejmě trefil infarkt, kdyby věděl, že se při volném dni na soustředění ve Westendorfu nad alpským městečkem na padáku snáší Rajtoral.
Sukovice šokovala Schalke
Dech nemohli popadnout pořadatelé na Schalke, když viktoriáni před tréninkem na utkání Evropské ligy položili u postranní čáry dlouhou sukovici. Prsty v tom měl mimo jiné i Rajtoral. Zatímco kroutili hlavami, jak se tam dotyčný předmět dostal, obránce už se spoluhráči soutěžil, kdo první trefí míčem obří světelnou kostku, zavěšenou na střeše AufSchalke Arény.
Rajtoral byl živel. Vytvořil nerozlučnou dvojici s Milanem Petrželou, společně obývali hotelový pokoj při soustředěních. Navenek si nasadil masku flegmatika, kterého nic nerozhází. Nejmenovaný fotbalista Viktorie dával k dobru historku, která Rajtorala vystihuje. Plzeň šla za druhým titulem, v domácím utkání inkasovala branku a prohrávala. Hráči se na sebe mračili, vyčítali si, kdo chyboval. Vtom se přiřítil Rajtoral a s úsměvem na tváři povídá: „Co je? Co blbnete? Dáme jim dva."
V tu dobu na západě Čech neměl nikdo tušení, čím si Rajtoral prošel. „Zkuste přijít do kabiny mezi pětadvacet chlapů a říct, že chodíte k psychologovi. Šatna vás bude mít za slabocha," připouští hráč se zkušenostmi v podobě konzultací u psychologa. Vždyť také Rajtoral kolem svých potíží „našlapoval" v rozhovorech velice obezřetně.
O jak delikátní problém se jedná, naznačil i bývalý reprezentant Jan Rajnoch v reakci na smrt kamaráda. „O psychických problémech sportovců se moc nemluví, nikdo to neřeší a nikoho to nezajímá. Pak to takhle dopadá. Když to někdo řekne na rovinu, akorát se všichni smějí, že je blázen. Zlomená hlava je horší než zlomená noha," uvedl Rajnoch.
Několik dní strávil ve tmě
Druhý atak depresí přišel v srpnu 2014. Vedení klubu řekl na rovinu, jak se věci mají. A podstoupil neobvyklou terapii – několik dnů strávil v naprosté tmě, sám se sebou. Po třech měsících hlásil: „Našel jsem, co jsem potřeboval. Jsem v pohodě a plný elánu." S vytetovanou Pannou Marií na pravé ruce a nápisem I. N. R. I. na prstech vtrhl znovu na trávníky.
Údajně na chvíli upadl i do hazardu. Tady si ordinoval protilék v podobě pokutových kopů. V přípravě i v mistrovských zápasech. S cílem zvýšit si psychickou odolnost. Úspěšně.
„U mě je to tak: čím věk stoupá, moje vnitřní, duševní síla je větší a větší. Proto se na každé další narozeniny těším. Dá se říct, že mládnu," rozplýval se loni v březnu v rozhovoru pro Právo.
Když se následně v létě s Plzní loučil a se záložníkem Danielem Kolářem nabrali kurz Gaziantep, těšil se na novou výzvu. „Na Viktorku nikdy nezapomenu, byly to tam fajn roky. Teď ale nastal čas otočit stránku," vyprávěl Rajtoral. Letos v únoru se Kolář vyvázal ze smlouvy, neboť od tureckého klubu neviděl měsíce ani dolar. Rajtoral daleko od domova osiřel. Na démona zůstal sám. Potřetí mu, bohužel, podlehl... Sbohem, Rajty!
