Článek
Plzeň přezimuje jako líldr ligy, vy jste se na konci podzimu vrátil na ligové trávníky. Co v sobě prožíváte?
Po tom všem, čím jsem si prošel, mám o to větší radost. Nečekal jsem, že se vrátím ještě na podzim, to je pro mě bonus.
Čím jste si přesně prošel?
V létě jsem na sobě cítil, že se mi vrací věc, se kterou jsem se pral před časem v Ostravě. Nechtěl jsem si to připustit, ale došlo to postupně do stadia, kdy už jsem si musel dát odpočinek, vypnout. Postihlo mě navíc i svalové zranění.
Šlo o únavový syndrom?
Není to pouze únavový syndrom, jde o obsáhlejší záležitost. Není to tak, že si člověk vezme tabletu a za týden je zdravý. Je to hra o čas, kdy se uzdravíte. Měl jsem zkušenost z minula, myslel jsem si, že jsem nachystaný, ale nebyl. V žádném případě. Ovšem popasoval jsem se s tím, pomohla mi rodina, lidi kolem mě, skvěle se zachovala Plzeň. Teď jsem zpátky, věřím, že budu hrát fotbal co nejdéle.
Kdy jste poznal, že to nejde?
Po Superpoháru se Spartou. Jde o podlouhlý průběh, takže nějaké náznaky byly už v přípravě.
Přesto jste hrál...
Řekněte někomu, že jste unavený, že to dál nejde, a moc pochopení nezískáte. Lámal jsem to přes únavu. To pak člověk může buď zkolabovat, nebo musí vypnout. Zvolil jsem to druhé, jsem už přes měsíc v plné síle, jen jsem čekal na šanci. Děkuju trenérovi, že mi ji dal už teď.
Byl průběh nemoci nyní nepříznivější?
Ano, ale trvalo to kratší dobu, chtěl jsem s tím zamávat tak, aby se to už nevrátilo. Věřím, že se mi to nevrátí. Ovšem když mě to v létě postihlo, přemýšlel jsem, že skončím s fotbalem. Lidé s touto diagnózou, kteří normálně pracují, končí i v invalidním důchodu.
Jaká je prevence?
Postihuje to vysoké manažery, doktory, moc se o tom nemluví. Není to nemoc, kterou si veřejnost připouští, ale trpí jí hodně lidí, postihuje každého čtvrtého. Lidi si myslí, že se jedná o slabost, ale není to tak.
