Článek
Vyrovnal ukázkovým blafákem, Plzni zachránil alespoň bod, ale přesto neskrýval zklamání. „Chtěli jsme vyhrát. Samozřejmě že jsme v televizi sledovali sobotní pražské derby a když Sparta prohrála, věděli jsme, že se nám nabízí možnost jí bodově odskočit. Ale nedá se nic dělat, musíme se s bodovou ztrátou vyrovnat," bylo na Rajtoralovi patrné, že dělba bodů se Slováckem mu není dvakrát po chuti.
A ani parádní akce přecházející vyrovnávací brance na jeho rozladění nic neměnila. „Procházka mě krásně našel a jeho přihrávka k blafáku přímo vybízela. Kdybych v zápase se Spartou řešil proti Vaclíkovi situaci podobně, byl by to také gól," připomínal podobnou příležitost, do níž se před dvěma týdny dostal a kterou nevyužil.
I tak mu role záložníka, do níž ho letos na podzim přeškolil trenér Vrba, evidentně svědčí. Ostatně, trefami do sítě portugalské Coimbry v Evropské lize a v neděli i Slovácka v domácí soutěži to dokazuje. „Na góly máme v mužstvu jiné hráče, ale jsem pochopitelně rád, že se do šancí dostávám."
Střela spoluhráče ho poslala k zemi
Proti Slovácku jednu využil, dvě další v závěrečné půlhodině, kdy si Plzeň konečně vynutila převahu a přitiskla Slovácko k Melichárkově bráně, však promarnil. A čtyři minuty před koncem dokonce přetížené obraně Slovácka nechtěně vypomohl. Bomba Hory ho totiž trefila do hlavy a doslova knokautovala.
„Smůla, skoro mi ustřelil hlavu. Byla to taková rána, že jsem nestačil ani uhnout," líčil moment, kdy zřejmě zachránil hosty od porážky.
Nezbylo mu, než se smířit s remízou. Nečekanou, ale vzhledem k průběhu zápasu spravedlivou.
„Neřekl bych, že jsme první půli prospali. Balón jsme pod kontrolou měli, ale nedostávali se do šancí. Až když jsme v úvodu druhé půle po brejku hostů inkasovali, začali jsme se do nich tlačit. Vyrovnali jsme a pak měli ještě dost času, abychom přidali druhou branku. I já ji mohl dát. Jenže i Slovácko hrozilo z brejků a mohlo dát vítěznou branku," nezbylo Rajtoralovi než uznat, že si soupeř odvezl z Plzně bod celkem zaslouženě.
