Článek
Trenére, jak se vám hodnotí po takové době vítězný zápas?
Jsme samozřejmě spokojení. Nebylo to ale vůbec lehké. Do vedení jsme se dostali až v závěru a museli jsme přežít několik infarktových situací. Po tom, co jsme školácky ztratili body s Karvinou i Teplicemi, jsem nesmírně rád, že jsme konečně bodovali naplno. Měli jsme i kus štěstí, ale šli jsme mu naproti.
Je to pro vás trochu zadostiučinění?
Smůla je zavádějící, ale kdo viděl zápasy s Teplicemi a Karvinou, tak ví, že jsme měli bodovat naplno. Do Pardubic jsme jeli s tím, že tu sérii už musíme zlomit. Viděl jsem jejich zápas s Plzní, šance si vytvořili, takže jsem hráče varoval, že nás čeká nepříjemný soupeř. V lize ale slabého soupeře nenajdete. Jsme hlavně rádi, že se to povedlo před reprezentační pauzou, protože to neustálé připomínání série už bylo nepříjemné. Čtyři remízy nám bodově moc nepomohly, paradoxně by možná bylo lepší dvakrát vyhrát a dvakrát prohrát. Ale o zadostiučinění bych nemluvil, soutěž pokračuje a hráče by tohle mělo povzbudit.
Trenér Petr Rada z Dukly gestikuluje směrem k rozhodčímu.
Poslední vaše ligová výhra byla také s Pardubicemi. Oblíbený soupeř?
Pardubice mám rád, v každé přípravě s nimi hrajeme. I doma jsme s nimi museli otáčet. Ale já mám rád každý mančaft v lize, znám spoustu kluků a vždycky je rád vidím. Už to asi dlouho trvat nebude, ale pořád se rád vracím na všechny stadiony.
Na konci první půle jste měl výměnu názorů s Jasonem Noslinem. Co se stalo?
Bál jsem se, aby z toho nebyla vyhrocená situace, kde by hrozilo vyloučení. Jen jsem ho upozorňoval, začal něco do Řezníčka, tak jsem nechtěl, aby to pokračovalo. Říkal jsem Vackovi i Vorlovi, ať ho uklidní. Zase u toho byl Rada a každý to bude připomínat. Ale k ničemu nedošlo, rád mu podám ruku. Spíš mě překvapila pořadatelka, která byla odvážná a skočila mezi nás.
Fotbalisté Dukly oslavují gól v Pardubicích.
Tři standardky v úvodu, žlutá pro Lurvinka – součást taktiky, nebo to vyplynulo ze hry?
Upřímně, bál jsem se vstupu do zápasu. Ve středu jsme hráli s Karvinou, domácí na nás určitě chtěli vlítnout, což jsem hráčům říkal. Ale nechtěli jsme soupeře vyprovokovat, protože hrát pod kartou od třetí minuty je nepříjemné. Každopádně jsme do toho šli aktivně a prvních dvacet minut se mi líbilo.
Vzhledem k situaci v tabulce, jaký má význam vítězství?
Hlavně psychologický. Každý vám tu sérii připomíná a hráčům to v hlavě sedí. Bodově to samozřejmě nic zásadního neřeší, odstup je pořád velký. Ale o to víc mě štvou zápasy, kde jsme měli mít o čtyři body víc.
Ulevilo se vám osobně?
Jsem rád hlavně za hráče, snad z nich teď spadl kámen. Pak to na vás zanechává šoky. Z tohohle pohledu jsem se uklidnil i já. Viděl jsem ten záběr, jak se to vařilo, tak hercna pracuje. Ale zatím drží. (smích)
Jakub Hora z Dukly proměňuje penaltu v Pardubicích.
Co říkáte na výkony Jona Mosquery?
Čekám od něj ještě víc. Přišel pozdě, až po soustředění, což je znát. Kdyby byl s námi od začátku, byl by na tom kondičně líp. Když hráč trénuje sám, není to stoprocentní. U Milly je to stejné. Mosquera je ale zkušený hráč, má hodně odehráno. Skvělý fotbalista, jsem rád, že ho máme. Umí hře dodat klid, z čehož čerpáme a budeme čerpat.
Pochvalujete si defenzivu, našel jste ideální stoperskou dvojici v Pourzitidisovi a Svozilovi?
Chtěli jsme Mariose už před sezonou, ale Liberec nám ho nechtěl pustit. V zimě jsme to zkusili znovu a vyšlo to, i když se to tahalo. Levonohý stoper je vždycky obrovská výhoda, strašně to pomáhá při rozehrávce. Navíc je to povahově skvělý kluk. Se Svozilem si sedli a šlape to.
