Rabušic uvede Šurala do liberecké Dvorany slávy. Asi to bude emotivní, připouští

Trochu určitě jo. Volal jsem i Pepově mámě, jestli by byla ochotná přijet a plaketu převzít. Byla nadšená, za což jsem rád. Dlouho jsem ji neviděl, tak doufám, že tady stráví víkend a po zápase k nám přijede, dáme kafe a pokecáme. Dřív u nás na bytě spávala.

Necelý rok, než jsme se v Liberci nějak rozkoukali. Vzali jsme si velký byt, pronajali si ho od Petra Papouška. Pak si Pepa našel přítelkyni a šel do svýho. Byli jsme ještě mladý a neměli děti, takže jsme spolu trávili hodně času a táhli to hodně spolu, i když jsme pak spolu třeba už ani nebydleli. Hrozně rád třeba vzpomínám, jak jsme udělali titul.

Všichni jsme to táhli v kuse skoro týden. Do půlnoci jsme někde slavili a v deset hodin ráno se už zase scházeli. Na to se fakt nezapomíná. Když narazím na nějaké fotky, dodnes se tomu směju. S Pepou jsme měli podobný humor a přístup k životu, rádi jsme se bavili, rozuměli jsme si spolu.

Spolu jsme to táhli už v Brně. Po mistrovství Evropy do 21 let jsem řešil přestup z Brna. Ve hře byla Olomouc a Liberec. Měnilo se to skoro každou hodinu. Nakonec to dopadlo pro Liberec. Pak jsem se dozvěděl, že jde se mnou i Pepa, za což jsem byl rád. Mám s tím spojenou i jednu vzpomínku.

Přijel jsem do Liberce asi týden po začátku přípravy, neboť po mistrovství jsem dostal delší volno. Pepa už na mě čekal v našem bytě. Tehdy ještě nebyly navigace na chytrých telefonech, takže jsem asi hodinu jezdil po Liberci a Pepa mě navigoval, kde bydlí. Je to deset let, ale pořád krásný vzpomínky.

Často při různých momentech, teď to třeba byly dva roky… Ale život jde dál. Mám už taky svou rodinu, ale vzpomínky přetrvávají. V létě se určitě chci jet podívat na hrob do Šakvic, kde se Pepa narodil. Z kopečku kouká na Nový Mlýny a prý to tam má moc hezký. Ještě jsem se tam nedostal. Určitě vezmu rodinu, uděláme výlet a na Pepu zavzpomínáme. Něco mu tam i nechám.

Samozřejmě. Nejdřív jsem tomu nechtěl ani věřit, bohužel to byla pravda. Furt si říkáte, že to ani není možný, že se to stalo, jsme přeci mladí a zdraví… Náhoda je prostě blbec a takový věci se stávají. Nejsme jediní, kdo se s tím musí vypořádat. Určitě vás to zasáhne a jednoduchý to nebylo. Ale život jde dál a musíme žít i ten svůj život.

Určitě, přeci jen jsem v Brně něco odehrál. Vypadá to, že spadnou… Je to určitě obrovská škoda, protože Brno do ligy patří, strašně rád tam jezdím. Pocházím z Náměště, což je kousek. Přál bych si, aby v lize zůstali, ale bohužel… Hrajeme o mnohem víc a musíme to zvládnout.

Nevím, z gólů mám určitě radost. Můžete si říct, že slavit nebudete, ale pak dáte v devadesátý minutě rozhodující branku a nikdo vás už nechytí. Je to složitý. Úctu k Brnu samozřejmě cítím, ale když dáte gól, máte z něj radost.

Ztrácíme na Plzeň dva body a máme lepší vzájemné zápasy. Hlavně už však musíme všechno vyhrát. Pokazili jsme si to především v zápase se Spartou. Dostali jsme dva nešťastné góly, které by se jim znovu nepovedly… Jedna blbá minuta a skončí to remízou 2:2 místo tři, klidně i čtyři nula. Pak jsme jeli na Bohemku a prohráli 0:3. Nevím, čím to je, ale v Ďolíčku se nám nehraje dobře. Když vezmu ještě zápas s Pardubicemi, v této sezoně tam máme skóre 0:6… Teď už je to jako play off, musíme vyhrát každý zápas a uvidíme, na co to bude stačit.

Myslím, že jo. Slovácko už výhrou v Karviné odskočilo a poháry si už asi zajistilo. Ještě tedy bude záležet na tom, kdo vyhraje pohár. Budeme fandit ve finále Slavii. Ale pokud se nedostaneme na pátý místo, je to stejně k ničemu.

Doufám, že to dopadne. S Theem jsem v kontaktu pořád. Chtěl by jít domů, bydlí tady, a strašně bych mu přál, aby tady mohl dohrát a ještě si trochu užít českou kabinu. Přeci jen devět let byl v Německu a pořád si myslím, že taková atmosféra jako v české v kabině nikde jinde není. Věřím, že to klapne a že si spolu ještě zahrajeme. Je to takové moje malé přání.

Řeší se to a doufám, že do konce sezony to bude hotové.