Článek
„Bylo to krásné období. Uměl jsem obstojně slovensky a seděl v kabině s Jozefem Chovancem, Jirkou Němcem, Petrem Koubou, Michalem Horňákem, Pavlem Nedvědem a dalšími výbornými fotbalisty a kamarády," vypráví 53letý Dvirnik do telefonu obstojnou slovenštinou. „Když náš ročník slavil padesátiny, sešli jsme se v Praze. Nádherné setkání i se staršími nebo mladšími spoluhráči. Bylo na co vzpomínat." A s povzdechem dodal: „Snad se s klukama ještě někdy uvidím."
Chvíli ještě kopal za Bohemku, pak v řecké a chorvatské lize. Když ukončil kariéru, vrátil se rodilý Kyjevan domů. Učil na jedné škole fotbalu žáčky, mladým fotbalistům, díky dobrým kontaktům v zahraničí, především v Česku a na Slovensku pomáhal do zahraničních profesionálních klubů. Talenty vyhledával i pro ty ukrajinské. Ruská agrese ale všechno přervala...
„Máme jiné starosti. Válka nám všem změnila život. Řeknu to takhle, teď se podařilo osvobodit některé vesnice v blízkosti Kyjeva, včetně Buči. Bydlím, jestli se to tak dá říct, kousek od ní, jistě chápete, že přesné místo neuvedu. Viděl jsem na vlastní oči, co tam Rusové udělali... Strašlivá zvěrstva, nepopsatelná, stříleli spoutané civilisty, všude spousta mrtvých, které je třeba pohřbít. Vraždí bezbranné civilisty, muže, ženy, staré lidi i děti. Bez slitování. Ničí školy, školky, nemocnice. Hrůza i pro chlapa, který něco unese," říkal pohnutým hlasem do mobilu.
A odhodlaně zdůraznil: „Ale my se nevzdáme, válčíme za svoji zemi, za svobodu. Nic jsme jim neudělali. Putin lže Rusům, Putin lže celému světu, vraždí civilisty. Chová se jako šílenec. Pamětníci Velké vlastenecké války říkají, že Rusové se chovají hůř než fašisti... Věřím, že se ubráníme, bojujeme všichni, co jsme tu zůstali. Každý jak může. Je strašné, když vás v pět ráno probudí výbuchy bomb, které dopadají blízko vás. Neumíte si ani představit, co to je za hrůzu, hlavně pro ženy a děti."
Rivalita mezi Ukrajinci a Rusy byla vždy, ta sportovní, a to i v dobách, kdy hráli v stejném dresu, ale to už je minulost... „Už nikdy to nebude jako dřív, už nikdy nebudou Rusové naši přátelé, ale jen sprostí vrazi. A myslím si, že to přetrvá generace. Tak jako přetrvaly desítky let strašné vzpomínky pamětníků na hrůzy druhé světové války. Nikdo tady Rusáky nemá rád, a nebudou je mít rády a věřit jim ani příští generace. Teď je nejdůležitější, aby to nesmyslné vraždění nevinných co nejdřív skončilo. Jsme rádi, že našim lidem pomáháte i u vás. Nezapomeneme na to. Jste přátelé," zdůraznil přání všech Ukrajinců bývalý vynikající kanonýr Dvirnik.
