Článek
Podzim mu vyšel náramně. Ačkoliv se Jablonec trápil, vytáhlý útočník vstřelil devět gólů, kterými si řekl o pozornost domácí elity.
„Nabídek bylo víc, protože jsem měl povedený půlrok. Prosadil jsem se i v Konferenční lize, šel jsem do repre, kde jsem dal hned gól," líčí Tomáš Čvančara v rozhovoru pro klubovou televizi během soustředění ve španělské Marbelle.
✂️ SESTŘIH | Máme pro vás to nejdůležitější z vítězného utkání proti Rostovu. #acsparta
➡️ https://t.co/ss81Ts4Lyn pic.twitter.com/zzm9DDbgoN
— AC Sparta Praha (@ACSparta_CZ) January 22, 2022
„Vnímal jsem i nabídky Slavie a dalších klubů, ale táhlo mě to do Sparty, protože jsem tady zažil mnoho příjemných chvil během mého mladí. Také s některými kluky jsem se dál bavil. Rozhodování bylo docela jednoduché," vypravuje.
Jenže po mládežnické epizodě ve Spartě přišla puberta. A s talentovaným klukem řádně zacloumala.
Nebylo to se mnou jednoduché...
„Myslel jsem si, že můžu všechno. Teď už samozřejmě vím, že se tak člověk nemůže k lidem chovat. Ale vysvětlujte to 14letému klukovi, který má problémy doma, nedaří se mu třeba ani tolik ve fotbale..." vzpomíná.
„Jsem moc rád, že jsem si tím prošel, nestydím se za to. Přiznávám, že jsem nebyl úplně vzorné dítě, nebylo to se mnou jednoduché. Na druhou stranu mě to poučilo, posunulo tam, kde jsem dneska," ujišťuje Čvančara.
Jeho projev na hřišti má dodnes některé kritiky. Třeba internacionál Milan Fukal se do něj pořádně opřel. „Čvančara je floutek, myslí si o sobě, že je druhý Schick. Měl by dostat nařezáno na zadek," vypěnil bývalý obránce Jablonce i Sparty koncem podzimu v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Nedlouho poté zamířil Čvančara na Letnou. Hned v prvním přípravném zápase s Chrudimí 5:0 se dostal do několika šancí a vstřelil jeden gól. V sobotním utkání s Rostovem (2:0) v Marbelle si soupeř po jeho střele dal vlastní branku.
Zkušenosti má i z hostování v italském Empoli. Jeho příběh však mohl nabrat úplně jiný směr. Nestalo se tak jen díky otci Antonínovi, pod jehož dohledem jako čtyřletý špunt v Sokole Libiš začínal.
„I když to se mnou bylo složitější, tak mi táta vždycky věřil, že můžu něco dokázat. A nebýt jeho, tak můžu stoprocentně říct, že fotbal dneska nehraju," uvědomuje si Čvančara junior.