Článek
Mnoho fanoušků se podivilo, jak je možné, že Horského gól platil. Mají za to, že se liberecký hráč v postavení mimo hru aktivně zapojil do hry, čímž ovlivnil soupeře.
Nejprve si celou situaci z 68. minuty popišme. Liberecký stoper Filip Prebsl založil akci dlouhým nákopem za obranu. Za míčem kousek za půlící čárou vystartovali tři hráči v modrých dresech. Horský byl v jasném ofsajdovém postavení. Druhý Michal Fukala se pravděpodobně rovněž nacházel za ofsajdovou linií. Třetí Olaf Kok stoprocentně v ofsajdové pozici nebyl. Nejblíže míči byl právě Horský, jenže v jednu chvíli zpomalil a nechal hrát Koka, svému parťákovi pouze sekundoval. Když Nizozemec balon doběhl, nahrál Horskému před odkrytou branku a ten snížil a zápas ještě pořádně zdramatizoval.
Situaci ještě zkoumal VAR a gól posvětil. Stejně tak o den později komise rozhodčích ve svém pravidelném hodnocení čtyř vybraných situací z daného kola.
„Hráč hostujícího družstva č. 16 (Kok), který hrál míčem, se nenacházel v ofsajdové pozici. Hráč hostujícího družstva č. 14 (Horský), který byl v ofsajdové pozici, sice nejdříve běžel směrem k míči, ale neovlivnil tím možnost soupeře hrát míčem,“ stojí v jejím komuniké.
Podle některých názorů však Horský svým pohybem hru ovlivnil a naplnil tak jeden z bodů pravidla o ofsajdu o provedení „jasné akce, která má zjevný vliv na možnost soupeře hrát míčem“. Podle nich ovlivnil minimálně gólmana Sparty, neboť nebýt Horského postavení mimo hru, Vindahl mohl situaci vyhodnotit jinak a proti míči vyběhnout.
„Jenže gólman dopředu neví, jaká situace je. On by měl přirozeně hrát. Rozhodně nejde brát za ovlivnění brankáře to, že se hráč rozeběhne. Ovlivnil by ho v případě, že by mu vadil v pohybu či ve výhledu,“ vysvětluje bývalý prvoligový sudí Karel Hrubeš, který v nejvyšší soutěži odpískal jako hlavní 187 zápasů.
Hlavní sudí Karel Hrubeš v akci.
V potaz je podle něj potřeba vzít dva faktory. Za prvé ten, že za míčem běžela trojice libereckých hráčů. „Není totiž zřejmé, který z nich míčem zahraje. Pokud by běžel za míčem jen jeden hráč, který byl v ofsajdové pozici, a bylo by zřejmé, že nikdo jiný s míčem nemůže hrát, asistent signalizuje ofsajd hned. Ale tady má správně počkat, protože neví, kdo míčem bude hrát. Až poté se posuzuje, jestli ten, který míčem hrál, byl v ofsajdovém postavení nebo nebyl,“ vysvětluje Hrubeš.
A za druhé podle něj záleží i na celkové pozici na hřišti. „Na Spartě by hrála svou roli vzdálenost, pokud by to bylo blíže brankáři, kdy by běžel a ovlivnil pohyb gólmana. Jenže takhle situace se v době přihrávky odehrála těsně za půlkou, což rozhodně nemůže brankáře ovlivnit. Za ovlivnění soupeře by se dalo brát, pokud by se rozeběhl někde před pokutovým územím a brankář by reagoval na pohyb,“ zdůrazňuje Hrubeš.
A nemohl ovlivnit svým pohybem obránce domácích? „Ovlivnil by jej v tom případě, že by s někým sváděl souboj, což se nestalo. On se jen rozeběhl za míčem a opakuji, že nebylo zřejmé, kdo bude hrát. Že hráč běží za míčem ještě není provinění se proti pravidlům. Ve skutečnosti nehrál a v žádném případě některého z obránců Sparty neovlivnil. Asistenti musí do posední chvíle čekat, kdo bude míčem hrát. Jiná věc by byla, kdyby se Horský třeba Krejčímu postavil do cesty a ten by přes něj nemohl hrát, pak už by se to jako ovlivnění soupeře řešilo,“ vykládá Hrubeš a pro jistotu dodává: „Horský byl sice v ofsajdové pozici, ale když hrál s míčem jeho spoluhráč, jeho předchozí ofsajdová pozice se ruší,“ uzavírá Hrubeš.
