Článek
Už přes tři týdny se nehraje nejvyšší fotbalová soutěž. Poslední zápas, do něhož jste nastoupil, bylo derby proti Spartě (1:1), před nímž se řešilo, zda budou na tribunách diváci. Následně fotbalové vedení uvažovalo o zápasech bez fanoušků, aby na základě vládních nařízení došlo k přerušení soutěže. Byl jste za takový postup rád?
Myslím, že nikdo pořádně nevěděl, co máme čekat. Nejprve všichni mluvili o určité horší podobě chřipky. Pamatuji si, jak jsme si se spoluhráči přáli, aby hlavně bylo vyprodané derby. Zpětně si říkám, že už se hrát nemělo. Je to hrozná situace. Vůbec nejde o fotbal, o sport. Jde o zdraví všech lidí.
Pokračování soutěže za dané konstelace je ve hvězdách. Umíte si představit, že by se sezona dohrávala?
Bylo hodně nepříjemné vyskočit z rozjeté sezony. Ale my jako fotbalisté se musíme přizpůsobit. Pokud padne po uvolnění všech nynějších nezbytných nařízení pokyn k dohrání soutěže, bude se zřejmě hrát intenzivněji než jednou za týden. Osobně v tom nevidím problém. Myslím, že většina hráčů kalendář s jedním vloženým kolem uvítá.
Dávid Hancko ze Sparty a Lukáš Masopust ze Slavie během derby "S".
Bude představovat problém dlouhá pauza, kterou všechny týmy mají? Individuální trénink přeci nemůže nahradit společnou přípravu?
Je fakt, že podobně dlouhý čas bez týmového tréninku si nepamatuji už od žáků. Právě v tom vidím jisté úskalí. Pokud se ještě několik týdnů budeme chystat vyloženě ve vlastních podmínkách, bude potřeba přeci jen delší časový úsek, abychom se dostali do patřičné zápasové formy. Získat jistotu a patřičné návyky chviličku trvá.
Slavia se právě v derby po předešlých nepřesvědčivých výkonech přiblížila formě a zaujetí z podzimní části sezony. Vrátí dlouhá pauza váš tým zase o pár kroků zpět?
Osobně si myslím, že jde spíše o přístup každého jednotlivce. Všichni si musí hlavu nastavit, aby byli schopni velkého výkonu. Náš tým je v procesu určité přestavby, a tudíž chvilku potrvá, než se všechno vyladí k dokonalosti.
Je možné udržet se tak dlouhou dobu individuální přípravou na nejvyšší úrovni z fyzického hlediska? Nebo jde jen o utopii a zbožné přání trenérů?
Máme program nastavený podobně jako na začátku přípravy. Kondiční trenéři nám rozeslali plány, které musíme plnit. Jde přibližně o pětačtyřicet minut běhání, které je rozdělené do intervalů. Střídáme rychlé a pomalé úseky, různou délku. K tomu domácí posilování. Většina z nás má nějaké pomůcky, třeba overball. Ale jde to zvládnout i jen za pomocí váhy těla. Je to taková údržba.
Lukáš Masopust ze Slavie Praha a Jan Mikula ze Slovanu Liberec.
Nebojíte se chodit běhat ven?
Ne. Vyrážím brzy ráno a skoro nikoho nepotkávám. Přivstanu si a běžeckou část zvládnu ještě za svítání.
Měl jste nyní čas ohlédnout se v klidu za loňským rokem, který byl z vašeho osobního pohledu i celé Slavie výjimečný?
Ano. A je to neskutečné. Až nyní oceňuji výsledky, jichž jsme dosáhli. Mám dost času, takže jsme s manželkou sledovali v televizi opakovaní domácího odvetného zápasu v osmifinále Evropské ligy proti Seville. A užil jsem si ten zápas u televize více než na hřišti. Když jsem byl na trávníku, ani jsem pořádně nechápal, co se děje. Byl to takový wow efekt. Z gauče před obrazovkou byl postupový zážitek intenzivnější.
Lukáš Masopust poté, co zahodil obrovskou šanci
Následně jste se poměřili s Chelsea, během podzimní části pak prošli do Ligy mistrů, kde jste hráli s Barcelonou, Dortmundem či Interem Milán.
Z nás hráčů všechny zápasy s těmito giganty dělají lepší fotbalisty. Dokázali jsme si, že můžeme hrát i proti borcům, na které jsme roky koukali jenom v televizi. Sebevědomí každého z nás šlo nahoru. Zjistili jsme, že je možné se jim vyrovnat. Nejen v přímých konfrontacích, ale i v dalších zápasech jsme si dovolili mnohem více než v minulosti. A všichni do jednoho jsme zjistili, že jsme lepší fotbalisté, než jsme si mysleli.
Máte mezi všemi výjimečnými zápasy jeden, po němž jste si řekl, že je vážně možné konkurovat nejlepším?
Paradoxně v záplavě všech výjimečných střetů na klubové úrovni šlo o utkání v národním dresu doma v Edenu proti Anglii, která přijela ve výjimečné sestavě. Nastoupili za ni Kane, Sterling, Henderson, Trippier a vlastně bych mohl jmenovat celou sestavu. Prostě anglická fotbalová šlechta. A my jsme je porazili, přičemž jsme je navíc přehrávali. Pro mě šlo o zlomový okamžik, kdy jsem si řekl, že se mohu měřit i s takovými hvězdami.
Lukáš Masopust ze Slavie a jeho gólová hlavička na 1:0 během utkání s Libercem.
Právě v daném utkání jste přihrál na vítězný gól. V dresu Slavie jste obstaral vítěznou a vlastně postupovou branku při předkole Ligy mistrů proti Kluži, vstřelil jste důležité branky při tažení za titulem a pohárem na tuzemském scéně. Necítíte se někdy neprávem opomíjený?
Vůbec ne. Jsem rád, že mohu být v týmu jako Slavia. Když vezmu třeba dvojzápas s Kluží, tak Ondřej Kolář zneškodnil penaltu a odchytal dva fantastické zápasy. Bez něj bychom těžko postoupili. Skvěle hráli i další kluci. Jen Honza Bořil to ale dokázal skvěle prodat na kameru (směje se). Já jsem šťastný, když pomáhám týmu góly nebo asistencemi. Pak jsem vnitřně spokojený. Nepotřebuji mít mediální pozornost. Klíčové je, abych uvnitř věděl, že jsem udělal pro úspěch maximum. A když mě navrch pochválí manželkou s tátou, je to paráda.
V loňském roce měli hodně důvodů k pochvalám.
Manželka chválí hodně. Táta jak kdy. Velmi dobře ví, co ve mně je. Dříve na mě býval často naštvaný, že jsem hrál špatně. Vozil mě na všechny tréninky a zápasy už od dětství. Projít všechny mládežnické kategorie bylo i o nemalé finanční částce. Zpětně se ani nedivím, že nadával.
Lukáš Masopust v souboji o míč
Už několik sezon mu ale příliš šancí ke kritice nedáváte, že?
Je fakt, že poslední tři sezony mnoho příležitostí neměl. Mám pocit, že jsem nastavil určitou laťku, kterou držím a moje výkony k něčemu vypadají. Manželka tvrdí, že hraju kloudně od doby, kdy se nám narodil syn. A je fakt, že klukovi budou tři roky, takže časově to sedí. Když jsem byl sám, tak jsem nad zápasy dost přemýšlel. Hodně jsem se trápil, když se něco nepodařilo. Ve všem jsem se babral. Ale jakmile jsme založili rodinu, neměl jsem čas řešit blbosti. Hraju s čistou hlavou, což mi prospělo.
Takže v okamžiku, kdy opouštíte po zápase šatnu, už na předešlých devadesát minut na trávníku nemyslíte?
Po prohraném utkání pořád nemohu usnout. Na tom se nic nezměnilo. Motá se mi to v hlavě, pořád si přehrávám situace z trávníku. Ale druhý den už zápas neřeším. Ani nemohu. Přijdu domů z tréninku a skočí na mě dvě děti. Žádná kafíčka se spoluhráči. Na trénink vlastně chodím odpočívat.
Dvě děti vás nenechají vydechnout, že?
Kolikrát mi syn dává zabrat více než tréninky. Jsou mu tři roky. Občas mi přijde, že na něj jenom křičím. A jindy má období, že je neuvěřitelně hodný. Je super pozorovat, jak děti rostou. Teď je díky přerušení vše hodně intenzivní. Jsme zavření jenom ve čtyřech v bytě. Zatím je to super. Ale kdyby to mělo trvat nějak dlouho, bude to složité. Nikam s děckama nechodíme, dbáme všech nařízení. A doufáme, že se situace vrátí brzy k normálu.
