Přivstanu si a chodím běhat za svítání! Záložník Slavie a reprezentace o tréninku v době koronaviru

Myslím, že nikdo pořádně nevěděl, co máme čekat. Nejprve všichni mluvili o určité horší podobě chřipky. Pamatuji si, jak jsme si se spoluhráči přáli, aby hlavně bylo vyprodané derby. Zpětně si říkám, že už se hrát nemělo. Je to hrozná situace. Vůbec nejde o fotbal, o sport. Jde o zdraví všech lidí.

Bylo hodně nepříjemné vyskočit z rozjeté sezony. Ale my jako fotbalisté se musíme přizpůsobit. Pokud padne po uvolnění všech nynějších nezbytných nařízení pokyn k dohrání soutěže, bude se zřejmě hrát intenzivněji než jednou za týden. Osobně v tom nevidím problém. Myslím, že většina hráčů kalendář s jedním vloženým kolem uvítá.

Je fakt, že podobně dlouhý čas bez týmového tréninku si nepamatuji už od žáků. Právě v tom vidím jisté úskalí. Pokud se ještě několik týdnů budeme chystat vyloženě ve vlastních podmínkách, bude potřeba přeci jen delší časový úsek, abychom se dostali do patřičné zápasové formy. Získat jistotu a patřičné návyky chviličku trvá.

Osobně si myslím, že jde spíše o přístup každého jednotlivce. Všichni si musí hlavu nastavit, aby byli schopni velkého výkonu. Náš tým je v procesu určité přestavby, a tudíž chvilku potrvá, než se všechno vyladí k dokonalosti.

Máme program nastavený podobně jako na začátku přípravy. Kondiční trenéři nám rozeslali plány, které musíme plnit. Jde přibližně o pětačtyřicet minut běhání, které je rozdělené do intervalů. Střídáme rychlé a pomalé úseky, různou délku. K tomu domácí posilování. Většina z nás má nějaké pomůcky, třeba overball. Ale jde to zvládnout i jen za pomocí váhy těla. Je to taková údržba.

Ne. Vyrážím brzy ráno a skoro nikoho nepotkávám. Přivstanu si a běžeckou část zvládnu ještě za svítání.

Ano. A je to neskutečné. Až nyní oceňuji výsledky, jichž jsme dosáhli. Mám dost času, takže jsme s manželkou sledovali v televizi opakovaní domácího odvetného zápasu v osmifinále Evropské ligy proti Seville. A užil jsem si ten zápas u televize více než na hřišti. Když jsem byl na trávníku, ani jsem pořádně nechápal, co se děje. Byl to takový wow efekt. Z gauče před obrazovkou byl postupový zážitek intenzivnější.

Z nás hráčů všechny zápasy s těmito giganty dělají lepší fotbalisty. Dokázali jsme si, že můžeme hrát i proti borcům, na které jsme roky koukali jenom v televizi. Sebevědomí každého z nás šlo nahoru. Zjistili jsme, že je možné se jim vyrovnat. Nejen v přímých konfrontacích, ale i v dalších zápasech jsme si dovolili mnohem více než v minulosti. A všichni do jednoho jsme zjistili, že jsme lepší fotbalisté, než jsme si mysleli.

Paradoxně v záplavě všech výjimečných střetů na klubové úrovni šlo o utkání v národním dresu doma v Edenu proti Anglii, která přijela ve výjimečné sestavě. Nastoupili za ni Kane, Sterling, Henderson, Trippier a vlastně bych mohl jmenovat celou sestavu. Prostě anglická fotbalová šlechta. A my jsme je porazili, přičemž jsme je navíc přehrávali. Pro mě šlo o zlomový okamžik, kdy jsem si řekl, že se mohu měřit i s takovými hvězdami.

Vůbec ne. Jsem rád, že mohu být v týmu jako Slavia. Když vezmu třeba dvojzápas s Kluží, tak Ondřej Kolář zneškodnil penaltu a odchytal dva fantastické zápasy. Bez něj bychom těžko postoupili. Skvěle hráli i další kluci. Jen Honza Bořil to ale dokázal skvěle prodat na kameru (směje se). Já jsem šťastný, když pomáhám týmu góly nebo asistencemi. Pak jsem vnitřně spokojený. Nepotřebuji mít mediální pozornost. Klíčové je, abych uvnitř věděl, že jsem udělal pro úspěch maximum. A když mě navrch pochválí manželkou s tátou, je to paráda.

Manželka chválí hodně. Táta jak kdy. Velmi dobře ví, co ve mně je. Dříve na mě býval často naštvaný, že jsem hrál špatně. Vozil mě na všechny tréninky a zápasy už od dětství. Projít všechny mládežnické kategorie bylo i o nemalé finanční částce. Zpětně se ani nedivím, že nadával.

Je fakt, že poslední tři sezony mnoho příležitostí neměl. Mám pocit, že jsem nastavil určitou laťku, kterou držím a moje výkony k něčemu vypadají. Manželka tvrdí, že hraju kloudně od doby, kdy se nám narodil syn. A je fakt, že klukovi budou tři roky, takže časově to sedí. Když jsem byl sám, tak jsem nad zápasy dost přemýšlel. Hodně jsem se trápil, když se něco nepodařilo. Ve všem jsem se babral. Ale jakmile jsme založili rodinu, neměl jsem čas řešit blbosti. Hraju s čistou hlavou, což mi prospělo.

Po prohraném utkání pořád nemohu usnout. Na tom se nic nezměnilo. Motá se mi to v hlavě, pořád si přehrávám situace z trávníku. Ale druhý den už zápas neřeším. Ani nemohu. Přijdu domů z tréninku a skočí na mě dvě děti. Žádná kafíčka se spoluhráči. Na trénink vlastně chodím odpočívat.

Kolikrát mi syn dává zabrat více než tréninky. Jsou mu tři roky. Občas mi přijde, že na něj jenom křičím. A jindy má období, že je neuvěřitelně hodný. Je super pozorovat, jak děti rostou. Teď je díky přerušení vše hodně intenzivní. Jsme zavření jenom ve čtyřech v bytě. Zatím je to super. Ale kdyby to mělo trvat nějak dlouho, bude to složité. Nikam s děckama nechodíme, dbáme všech nařízení. A doufáme, že se situace vrátí brzy k normálu.