Článek
Vraťme se do Uherského Hradiště ke čtvrtfinále MOL Cupu. Nebyl to až moc velký risk vystřídat rozchytaného Milana Knoblocha nerozehraným Filipem Nguyenem?
Risk to samozřejmě byl. Měli jsme pochopitelně v hlavě, že Milan Knobloch chytal celý zápas dobře, ale nějakým způsobem jsme chtěli Slovácko vyrušit a dostat psychologickou výhodu na naši stranu. Hráči Slovácka vědí, že Filip je schopný penaltu chytit. V lize se mu to už několikrát povedlo, má docela velkou úspěšnost. Chtěli jsme toho využít. Už na začátku prodloužení jsem to navrhnul jako jednu z možností, byť jsme pochopitelně nemohli vědět, jestli se v prodloužení někdo nezraní a dohrajeme to bez čtvrtého střídání. Když to k tomu spělo, hlavní trenér s tím souhlasil. Jsme rádi, že to vyšlo, ale nedělal bych z toho zase nějakou vědu.
Jenže v závěru podzimu jste také překvapil. Když kopala penaltu Slavia, přiběhl jste za Nguyenem a za brankou jste mu radil. Sice jste dostal žlutou kartu, ale Tomáš Souček tehdy přestřelil.
Protože z vlastní zkušenosti znám, že gólman většinou při penaltě stát nechce. Gólman si řekne: Zůstanu stát, on to dá a já budu vypadat jako osel a všichni se budou ptát, proč jsem nespadl... Když si vzpomenu na sebe, stát na středu jsem nezůstal asi nikdy. Chtěl jsem Filipovi dodat odvahu, aby se nebál to udělat a zůstal stát.
Jsou to momentální nápady, nebo to máte dopředu promyšlené?
Se Slavií to byl stoprocentně momentální nápad, jen jsem chtěl, aby se nebál zůstat. Proto jsem tak zareagoval, vletěl jsem za ním mu to říct. A myslím, že Součka to trochu vyrušilo. Na penaltu nešel úplně klidný. Když ji nedal, dá se víceméně říct, že to vyšlo. A ještě si teď vzpomínám na první kolo v Ostravě.
Povídejte.
Sudí Berka proti nám písknul nesmyslnou penaltu. A my jsme začali s Pavlem Hoftychem tak vehementně protestovat, že k nám Berka přes celé hřiště přišel, dal nám žlutou kartu a ten střelec (Hrubý) to ve finále přestřelil.
Taky cílená kulišárna?
To ne, byl to čistý vztek na to, že penalta neměla být. Ale viděli jsme, že Berka běží padesát metrů k nám, padesát zase zpátky, střelec čeká, čeká, šrotuje mu to v hlavě. Každá taková prodleva podle mě střelci neudělá dobře. Ale rozhodně tohle nebyla nějaká super taktika, spíš opravdu vztek, protože penalta absolutně nebyla.
Máte v zásobě ještě nějaké další podobné tahy?
Třeba nás ještě něco napadne a něco uskutečníme. Ale fakt si nemyslím, že bychom si měli na takové nápady otevírat firmu. Nevidím v tom nic nenormálního. Člověk prostě chce udělat co nejvíce pro úspěch týmu. Když to vyjde, tím líp.
Jak moc je výhodou v tomto ohledu zkušenost bývalého špičkového gólmana?
To je jasné, že se do gólmanů umím díky tomu líp vcítit. Když se vrátím ke Slovácku, vím, že i když jsou někteří gólmani výborní, penalty jim moc jít nemusí a mají při nich procentuální úspěšnost menší. Já jsem byl schopný penaltu chytit, i nějaké rozstřely jsem vyhrál. To není o chlubení, ale když máme v týmu frajera, kterému to jde, tak proč toho nevyužít, když nám to situace dovoluje? Samozřejmě tím absolutně nechci snižovat Milana. Třeba by to vychytal nakonec úplně stejně, ale to se nedozvíme.
Bylo to těžké mu střídání vysvětlit?
Samozřejmě v první chvíli se mu to nelíbilo, ale když jsme mu to pak vysvětlili, proč jsme k tomu došli, myslím, že to pochopil. Jedeme dál. Ví, že má před sebou semifinále v Olomouci, další výborný zápas.
Jako gólman jste jednou prohlásil, že penalty nemáte vůbec rád. Platí to stále?
Teď to platí dvojnásob. Když kopeme penaltu, vůbec se nedívám. Raději to ani vidět nechci. Strašně blbý pocit, když náš hráč zahrává penaltu a vidím, jak tam gólman letí a jak mu to chytá... To je strašný a vidět to nemusím.