Hlavní obsah

Před třemi a půl lety hrozilo, že s fotbalem skončí. Teď je Rajtoral v reprezentaci

Před třemi a půl lety hrozilo, že bude muset fotbalové trávníky opustit a nadějně rozjetou kariéru ukončit. Trpěl únavovým syndromem, nebyl schopen přeběhnout hřiště, půl roku si mohl nechat o ligových mačích jen zdát. Po šesti měsících byl František Rajtoral na fotbalové scéně zpátky. Po přestupu z ostravských Bazalů do Plzně na sebe začal svými výkony upozorňovat čím dál tím víc, takže už loni na podzim si říkal o nominaci do české reprezentace. V úterním dopoledni se dočkal, neboť trenér Bílek ho povolal na přípravný duel v Irsku.

Foto: Petr Hloušek, Právo

Plzeňský František Rajtoral může jásat - dočkal se nominace do reprezentace.

Článek
Fotogalerie

Cítíte se evidentně zaskočen, když se nikoli od klubového vedení nebo dokonce přímo ze Strahova, ale od novinářů dozvídáte o nominaci do české reprezentace. To jste skutečně neregistroval žádné náznaky, že by vás trenér Bílek na Irsko povolal?

Dokud nejsou věci stoprocentní, náznaky se nezabývám. A v úterý jsme v Plzni celé dopoledne trénovali, takže žádné informace mě ani zastihnout nemohly.

V posledních dnech a týdnech jste si ale naděje dělat mohl, protože Zdeněk Pospěch se v Mohuči zranil a trenér musel hledat náhradní variantu...

Nemohu přece vycházet z toho, že se někdo zraní. Nejdřív musím mít patřičnou výkonnost.

Tu jste měl už na podzim, kdy se o vás i plzeňský trenér Pavel Vrba pochvalně zmiňoval, a přesto jste se nominace nedočkal...

Říkal jsem si, že kdo si počká, ten se dočká. Zabývat se nějakými spekulacemi, jež se objevily v novinách, nemělo smysl.

Teď jste se dočkal. Poté, co jste prošel prakticky všemi mládežnickými reprezentacemi, jste se dostal i do reprezentačního áčka...

Jsem samo sebou rád, protože pro každého fotbalistu představuje národní tým absolutní vrchol.

Napadlo vás něco podobného před třemi a půl lety, kdy jste trpěl únavovým syndromem, nebyl schopen přeběhnout hřiště a půl roku dokonce hrozilo, že budete muset s fotbalovou kariérou skončit?

Tehdy jsem fotbal vůbec neřešil, protože ze všeho nejdůležitější pro mě bylo dostat se zdravotně do pořádku. Myslet na nároďák by znělo jako nějaké sci-fi...

Byly to pro vás hodně kruté chvíle?

Otevřely mi hlavně oči. Sáhl jsem si na samé dno a získal sebevědomí, takže fotbal už mě nemůže rozhodit.

Po Bílkově nominaci na Irsko už ale pro vás reprezentace žádným sci-fi není. Do národního týmu  jste se dostal jako šestý plzeňský fotbalista, takže můžete koketovat dokonce s myšlenkou na cestu s nároďákem na EURO do Polska...

Záleží, zda vůbec v reprezentaci dostanu příležitost a prostor se ukázat. Pokud k tomu dojde, budu se chtít samozřejmě ukázat.

Měl byste to mít mnohem snazší, neboť včetně Petra Jiráčka už je v reprezentaci šest Plzeňáků...

Vnímám to jako ohodnocení práce, která se v Plzni po mém příchodu za dva a půl roku udělala.

S pomocí klubových parťáků byste ale měl mít i na zmiňované EURO blíž... Zvláště, když se patřičně ukážete. V lize, evropských pohárech, reprezentaci!

Šance pochopitelně vnímám, ale hlavou se mi to zase až tak moc nehoní. Tři měsíce jsou hodně dlouhá doba. Až dojde na nominaci, uvidím, zda budu na dovolené, nebo se budu chystat na EURO.

Související témata: