Pravá, levá, dobrý den. Sörensen o češtině i další sezoně: Slavii můžeme znovu porazit

Bad Kleinkirchheim (od našeho zpravodaje)- Do hotelového lobby přichází Sörensen sice po náročném tréninku, ale v dobré náladě. „Rozhodně anglicky," odpovídá pohotově a s úsměvem na dotaz, v jakém jazyce si přeje interview pár týdnů po konci po podařené sezony.

Oficiálně už máte pátý titul, při těch čtyřech předchozích se Salcburkem jste ale moc nenastupoval, potkala vás hlavně hostování. Berete mistrovský úspěch se Spartou jako ten první opravdový?

Máte pravdu, že v Salcburku jsem byl jedním z článků kádru, ale odehrál jsem toho málo a bylo těžké cítit, že jsem součástí týmu. Teď je to přesně naopak, v sezoně jsem odkopal mnoho zápasů. Na druhou stranu vždy slavíte společně a týmová chemie byla podobná v Česku i Rakousku. Titul je v každé zemi nejvíc a je v dané chvíli jedno, kde ho získáte.

Kdy jste si na jaře poprvé řekl, že by to opravdu mohlo vyjít?

Vždy jsme na titul mysleli a říkali si, že se to může stát. Ano, na začátku sezony bylo těžké období, odehráli jsme několik zápasů, kdy jsme podle mě měli smůlu a kvůli tomu zápasy nezvládli. Chybělo štěstí a k tomu i trochu té fotbalové kvality. Jenže jakmile se štěstí překlopilo na naši stranu, najednou jsme neprohráli patnáct utkání v řadě. V tu chvíli jsem si byl jistý, že titul můžeme udělat. Slavia byla a stále je velmi dobrý tým, myslím však, že ji můžeme znovu porazit. Poslední ligový týden byl úžasný. Oslavovali jsme už po vítězství na Slovácku, mám mnoho vzpomínek do zbytku života.

Poslední zápasy sezony nebyly z pohledu Sparty tak ofenzivní, často převládal důraz na obranu. Proč?

Všechno souviselo s mentálním nastavením. Vyhráli jsme základní část a najednou byli hodně blízko. Na obranu by v té chvíli přešel asi každý, je to normální lidská reakce. Chyběl kousek a jen málo kluků z týmu znalo ten pocit, když se vyhraje titul. Posledních pět utkání jsme hráli hodně nervózně, což byl asi ten hlavní důvod pro defenzivní pojetí. Ale jak říkám, podobně by se zachoval snad každý klub v naší pozici.

Teď už jste opět v plné zátěži. Někteří hráči měli s ohledem na reprezentační povinnosti velmi krátké volno, k týmu se připojili později. Co vy?

Já měl asi tři týdny, na devět dnů jsme byli s přítelkyní na Sardinii a následně více než týden v Dánsku. Užívali jsme si s rodinou, přáteli, abych jim byl také chvíli nablízku. Samozřejmě vím, že někdo měl dovolenou opravdu krátkou, je to složité hlavně po psychické stránce. I pro mě nebylo volno dost dlouhé, normálně bych řekl, že čtyři týdny jsou optimální, ale i tak jsem si ho užil.

Ve Spartě jste téměř rok. Jak si zvykáte na život v Česku?

Cítím se dobře. Ve Spartě jsem šťastný, s přítelkyní trávíme v Praze mnoho hezkých chvil. Je samozřejmě vidět, že jde o hlavní město, je tam opravdu mnoho turistů. Na druhou stranu je pořád co poznávat, vždy najdeme něco nového. Chodíme rádi do parku nebo kaváren.

O vyžití mimo fotbal tedy není nouze?

Jsme často venku. Jinak společně třeba vaříme a pak samozřejmě relaxujeme, protože tělo bývá po trénincích unavené. Máme také návštěvy z Dánska, z mé rodiny i od přítelkyně. Tak jednou do měsíce. Hlavně přítelkyně s nimi podniká mnoho aktivit, jsme v Praze šťastní.

Co pro vás bylo po přestěhování nejtěžší?

Asi jazyk, ten je opravdu těžký. V klubu mi hodně pomáhá, že máme dánský trenérský tým. Občas je složitější napojit se na české spoluhráče. Kabina mě přijala velmi dobře, vřele. Neříkám, že v řeči je zásadní problém, jen když se kluci občas o něčem baví a smějí se tomu, opravdu bych chtěl vědět, o co jde. (úsměv) Chtěl bych být součástí konverzace, jenže vlastně nemůžu.

Lekce češtiny nenavštěvujete?

Na ty nechodím. Myslím, že by trvalo mnoho let, než bych se češtinu dobře naučil. Je to opravdu specifický a těžký jazyk, vzdálený těm, které umím.

Přeci jen, jaká česká slova umíte?

Pravá, levá, dobrý den, jak se máš. A možná ještě něco málo. Samozřejmě také sprostá slova, ale ta bych teď nahlas nechtěl říkat. (smích)

Už jste procestoval napříč Evropou několik zemí, máte v hlavě návrat domů?

Ano, plán vrátit se někdy do Dánska je. Uvidíme, kdy nadejde čas. Možná v momentě, kdy se stane, že fotbal nebude na prvním místě. Těžko momentálně blíže určit.

Souhlasíte, že dánský fotbal je v posledních letech na vzestupu?

Vidím to stejně, hráči jsou lepší a lepší, máme velmi kvalitní ligu. Kluby jako Kodaň, Brøndby nebo Midtjylland prodávají nejlepší hráče do nejlepších zemí. Pak za ně musí najít náhradu a udržet si vysokou úroveň, takže rostou opět dobří fotbalisté. V národním týmu jsou snad jen dva nebo tři hráči, kteří nastupují v Dánsku, zbytek je ze Španělska, Anglie, Itálie, Německa.

V čem je největší rozdíl oproti českému fotbalu?

V Dánsku se kluci od mládí učí spíše poziční hru a vnímání prostoru. Fotbal je více taktický a pokud jste chytrý s máte dobrou techniku, můžete patřit mezi nejlepší. V Česku je vše spíše o fyzické zdatnosti a individuálních dovednostech.

Který přístup je podle vás lepší?

To nevím, těžko soudit. Já teď trénuji hlavně právě poziční hru, na což jsem zvyklý právě z Dánska. V Norimberku ve druhé německé lize se ale hrálo také hlavně fyzicky. Mám co srovnávat, do hodnocení bych se však pouštět nechtěl.

Sparta nastupuje poslední měsíce se třemi stopery. Vyhovuje vám to?

Přechod na rozestavení 3-4-3 byl pro nás opravdu dobrým krokem. V defenzivě jsme si vedli velice dobře, soupeř nemá tolik otevřených prostorů, s ostatními dvěma stopery si můžeme hodně pomoct. Takže ano, cítím se v této formaci dobře, vyhovuje mi.

Přihrála vám i cenu pro nejlepšího obránce i zahraničního hráče české ligy...

Nikdy bych nevěřil, že podobná ocenění získám. Velmi mě ceny těší, zároveň na mě vytváří tlak. Klub ode mě bude něco očekávat a také já sám od sebe. Stále se chci zlepšovat a pomoci týmu ještě více než v minulé sezoně. Do té další máme stejný cíl. Chceme udělat další krok, bojovat znovu o titul a nakonec ho získat.

Máte myšlenky na první start za dánský seniorský národní tým?

Nemám. Vím, že Dánsko spoléhá na velmi dobré stopery, s reprezentačním trenérem jsem nikdy nebyl v kontaktu. Takže nemyslím, že bych figuroval v jeho plánech či myšlenkách.

Byl to ale vždy váš sen?

Rozhodně a stále doufám, že se to jednou podaří. Ale třeba ne, uvidíme. Momentálně se snažím dělat to nejlepší pro mou kariéru a pomoci Spartě.

Sparta byla bez titulu devět let, ještě delší je však pauza od poslední účasti v Lize mistrů. Zmiňujete se v kabině o tom?

Ligu mistrů chceme hrát, je to náš cíl, mluvíme o něm. Musíme mít samozřejmě i trochu štěstí na los, ale všechno se teprve uvidí. Na začátku každého dvojzápasu budou šance 50 na 50 a my musíme ukázat, že na to máme.

Vyhlížíte vysněného soupeře?

Pro základní skupinu ne, o tom je opravdu složité mluvit, tam vede strašně dlouhá a složitá cesta. V předkole by bylo zábavné potkat dánskou Kodaň, každý tým však bude kvalitní. Bude na nás, jak se připravíme a jak půjdeme štěstí naproti. Všichni jsme viděl v posledním finále Ligy mistrů, že velké zápasy rozhodují detaily, neproměněné šance.

Bude těžké se v hlavě připravit na to, že předkola, tedy pro vás jeden z vrcholů sezony, přijdou už za pár týdnů?

Opět startujeme od nuly. Všichni moc dobře víme, jak těžký začátek ročníku nás čeká. Loni nebyl vstup do sezony dobrý. Teď se na toto období musíme zaměřit, jen lepší výsledky nám pomohou, abychom další měsíce zvládli lépe. Před bojem o Ligu mistrů máme úvodní kola domácí soutěže, takže náročný program. Myslím, že si to všichni uvědomují a přepnuli do správného módu.

Vrcholem přípravy je probíhající kemp v Rakousku, jak si ho zatím užíváte?

Dobře, máme příjemný hotel, kvalitní jídlo i pěkná hřiště. Líbí se mi tady. I když jsem poznal už mnoho míst Rakousku, v Bad Kleinkirchheimu jsem poprvé. Ale příroda je všude podobná.

Součástí byl i středeční teambuilding, kdy tým vyrazil na rafty...

Bylo hezké si trochu odpočinout od fotbalu a zkusit něco jiného. Už jsem to párkrát zažil na tréninkových kempech během působení právě v rakouských klubech. Byla to zábava. Měli jsme osm raftů, byli jsme rozděleni tak, že v každém jel někdo zkušenější, někdo z mladých a člen realizačního týmu. V týmu se vždy bavíte s někým trochu více, takže tohle je fajn.

Ve Spartě jste zažil už zimní soustředění ve Španělsku, vidíte v něčem rozdíl?

Vždy jde hlavně o propojení kolektivu, abychom měli týmového ducha a dokázali pracovat jeden pro druhého. To je za mě hlavní důvod, proč se na tyto tréninkové kempy jezdí. V Marbelle mi ale bylo pocitově asi tepleji, protože jsme cestovali v době, kdy v Praze panovala zima. V tu chvíli je počasí klíčové. Teplo mám rád, ale zas nemusí být úplně vedro.

Někteří hráči říkali, že trvalo dlouho, než si zvykli na tempo a také tvrdé tréninky od kondičního kouče Christiana Clarupa. Jak jste na tom vy?

Nezáleží na tom, v jakém klubu jste. V přípravě vždy hodně pracujete, abyste byli nastaveni  do zbytku sezony. Budujete si základy. Takže ano, očekával jsem, že tréninky budou těžké. Každý od vás čeká, že budete makat. Pak se musí najít balanc, abychom my hráči nebyli přetěžovaní, což se z mého pohledu daří dobře. Trénujeme hodně, poctivě, ale ne jako blázni.

V čem je to jiné oproti angažmá v Salcburku či německém Norimberku?

Souhlasím, že už jsem toho vyzkoušel docela dost. Někde byla příprava možná ještě časově náročnější, trénovali jsme klidně třikrát denně. To tady sice není, ale jak říkám, pracujeme tvrdě.