Článek
Liga je ale zpátky v podobě, jakou nikdo nikdy předtím nepoznal a pro všechny bude novem. Trenéři už sice budou moci od úterního podvečera za svými svěřenci do kabin i během přestávky a nebudou jim muset vtloukat do hlav své výtky, připomínky a pokyny na chodbách či při nástupu na trávník, hráči nebudou muset mít při nástupu na ústech a nose roušky, ale spousta restriktivních opatření platí a bude platit dál.
Žádné podávání rukou, objímání po vstřeleném gólu, euforie po vyhraném utkání.
Koronavirus je sice na ústupu, což ostatně i hromadné testování hráčů před restartem nejvyšší domácí soutěže s pouhými dvěma pozitivní nálezy potvrdilo, jenže kdo ví, co přijde za týden, za dva, za měsíc, kdy by měla liga gradovat? Hrozba je tady pořád a s ní i nebezpečí, že by se soutěž nemusela dohrát, titul by se neuděloval a z ligy by také nikdo nesestupoval.
I to je varianta nepoznaná, kterou je ochoten málokterý z aktérů připustit, přesto se naplnit může.
Nepoznaná je ale hlavně situace, kdy byla soutěž na dva a půl měsíce přerušena a nyní začíná nanovo. Po dlouhé době, kdy hráči mohli pobíhat maximálně někde po lesních či polních cestách, aby si poté kopli do balónu nanejvýš v pěti, a ještě přitom dbali na dodržování odstupů a vyvarovali se sebemenší kontaktu až k bodu zlomu, kdy mohli pár dnů trénovat společně a navrch si zahrát jedno dvě přípravná utkání.
„Začínáme úplně novou soutěž, protože co platilo před přerušením ligy, teď už samozřejmě neplatí," připomíná kouč mistrovské Slavie Jindřich Trpišovský, že koronavirová pauza byla příliš dlouhá, než aby liga pokračovala tam, kde v první březnové dekádě skončila.
„Pro všechny bude při restartu ligy velkou neznámou hlavně forma mužstev," přidává mladoboleslavský trenér Jozef Weber, že lze jen těžko odhadnout, jaké stopy na hráčích týdny bez fotbalu zanechaly.
„A když se k tomu bude hrát bez diváků, takže budou scházet emoce, a i výhoda domácího prostředí se bude stírat..." nadhazuje olomoucký Radoslav Látal, že neznámou je úplně všechno a dít se tudíž může také úplně všechno.
Zvláště při zběsilém tempu, které liga hned po restartu nasadí. Jedno kolo v úterý a ve středu, další v sobotu a v neděli. A tak to půjde týden co týden de facto až do poloviny července, kdy poslední barážová střetnutí letošní prazvláštní ligový ročník ukončí. Nebo by ukončit měla, protože mějme pořád na paměti, že nikdo neví, co přijde za týden či dva, natož pak za půldruhého měsíce.
Právě vražedné tempo odrazovalo kluby s nepříliš početnými a samozřejmě kvalitou nevyrovnanými hráčskými kádry od toho, aby pro pokračování soutěže zvedly na Ligovém grémiu ruku. A ani možnost vystřídat během zápasu hned pět mužů, kterou FIFA a UEFA dočasně povolila, jejich obavy nezmírnila. Do přímé konfrontace s ostatními třinácti kluby sice Karviná, Opava a Zlín nešly a zůstaly jen u toho, že se zdržely hlasování, rozpačité, ba v mnohých přímo zhrzené pocity však přetrvaly.
Liga je ovšem zpátky, takže jim nezbude než se s nimi vyrovnat.
Stejně jako se bude muset vedoucí Slavia vyrovnat s choutkami Plzně, která během čtyř jarních kol stáhla podzimní šestnáctibodový náskok Pražanů na polovinu a bude se hnát za krví mistra ve zbývajících jedenácti zápasech přinejmenším stejně vehementně, jako před přerušením soutěže.
Stejně, jako se bude čtveřice poskládaná z Jablonce, Ostravy, Mladé Boleslavi a Slovácka snažit ze všech sil uhájit postavení v elitním sextetu, na který čeká mistrovská nadstavba, a odolat především ataku Sparty toužící opustit nedůstojnou devátou příčku, jež jí po odehraných čtyřiadvaceti kolech patří.
A to všechno v soutěži, která začíná vlastně nanovo. Ke všemu v podmínkách a opatřeních nikdy předtím nepoznaných a tudíž pro všechny aktéry představujících velkou neznámou.
