Potřebuji nový náboj, přiznává Chaluš po návratu. V Liberci má jedno tajné přání

Cítíte teď úlevu?

Jestli to bude úleva se asi uvidí až časem, ale od prvního dne jsem šťastný, že jsem někde, kde to mám fakt rád, kde mají rádi mě i ostatní a cítím se tam jako doma. Je to krok, který jsem potřeboval a asi nejlepší možnost, kterou jsem mohl zvolit. Jsem samozřejmě vděčný Malmö, že mi hostování umožnili. Zájem ze strany Liberce byl velký a věřil jsem od prvního dne, že to dopadne.

Návrat do Švédska byl od začátku pasé?

Angažmá v Groningenu mi mělo pomoct, abych buď zůstal tam, nebo se vrátil do Malmö, i když primární cíl to nebyl. Chtěl jsem zůstat v Groningenu, v holandské lize, jenže jsme sestoupili. Ale neodehrál jsem toho tolik, neměl jsem herní praxi podle představ, a ke konci sezony jsem už i potřeboval nový náboj po psychické stránce. Upřímně jsem ani nepřemýšlel nad tím, že by bylo dobrý se do Malmö vracet.

Sáhl jste si za ten rok a půl na dno?

V Groningenu ani ne, protože už jsem si něčím ve Švédsku prošel, ale určitě jsem si během té doby na úplné dno sáhnul, když jsem minulý rok za tři měsíce v Malmö neodehrál ani minutu. To pro mě bylo fakt hrozně těžký, ale zároveň zkušenost. Hodně mě posilnila. Ničeho nelituji.

Šel byste znovu stejnou cestou?

Určitě, nebál bych přestoupit znovu. Pro mě šlo o skvělou zkušenost, naučil jsem se plno věcí. Zahrál jsem si i nějaké zápasy, měl jsem šanci naskočit v evropských pohárech. A hlavně jsem poznal, jak funguje velký klub v zahraničí. Poprvé jsem žil venku sám a určitě mi to dalo moc i po mimofotbalové stránce. Zjistil jsem, jak se o sebe víc starat. Měl jsem i víc času sám na sebe.

Teď zníte skoro až meditačně.

(usměje se) Asi jsem od toho nebyl daleko, protože v určitém období jsem už chtěl zkoušet všechno... Ale jsem za to rád. Poznal jsem hodně kamarádů, speciálně ve Švédsku se třeba velkým kamarádem stal Hugo Larsson.

Co jste všechno zkoušel?

To si nechám pro sebe. Byl jsem třeba za mentálním koučem. Když kluci odletěli na zápas a já zůstal v Malmö a trénoval jsem sám na hřišti úplně bez balonu. To pro mě bylo šílený. Koukal jsem na sebe, co tam dělám, že je léto, jsem fotbalista a mám takový trénink... Tam jsem si sáhnul na dno.

Berete návrat Liberce jako nový začátek?

Možná jo, ale nepřemýšlím nad tím. Zkrátka jsem přišel do Liberce uspět. Určitě se mi líbí, že Slovan koupil Ľuba (Tupta) a Victora (Olatunji), což na mě zapůsobilo skvěle. S nimi může být tým hodně dobrý. Chci hrát nahoře a bojovat o místa, o které by podle mě Liberec bojovat měl. Člověk si někdy musí říct, že musí udělat krok zpátky, aby mohl udělat dva dopředu. To je můj případ.

Na jaře jste toho moc neodehrál, nebude vám chybět herní praxe?

Můžu se do toho dostávat v průběhu sezony, i když věřím, že díky tréninkům to půjde rychleji a budu se zase cítit dobře. Problém však nebyl v tom, že bych se necítil natrénovaný. Natrénováno jsem měl až až. Když jsem odcházel z Malmö do Groningenu, byl jsem v tvrdé přípravě a přišel dva dny před zápasem, kdy se již hrálo na jaře čtvrtý nebo pátý kolo. To bylo složitý. Teď proto bylo i mým cílem, abych byl s týmem úplně od začátku přípravy a měl jsem dost času se s týmem sžít.

Když jste přišel před čtyřmi lety poprvé, bylo vám 21 let. Jste připraven na roli lídra, obzvlášť poté, kdy skončil Theo Gebre Selassie a zatím není jasné, zda zůstane Michael Rabušic?

Všichni doufáme, že tady Rambo zůstane, protože od prvního dne je vidět, jak strašně moc důležitý pro kabinu je. Jinak tuhle roli si člověk nevybírá, věk nezastavíte. A už jsem si ji vyzkoušel teď v Groningenu. Tam jsem byl jeden z nejstarších, což pro mě byl šok. Když jsem byl v Malmö, tým byl opravdu o dost starší. Ale tahle role mi určitě nedělá žádný problém a nijak se toho nebojím.

Mrzí vás, že Theo Gebre Selassie kariéru ukončil?

Určitě mě to mrzí. Když ho vidím ráno v kabině, už několikrát jsem si myslel, že s námi půjde trénovat a doufal jsem, že si konec ještě rozmyslí. Ale záleží na něm a naprosto mu rozumím. Nevím, jestli mu chybí fotbal, možná jen ten denní kontakt s týmem, třeba ho však ještě něco zviklá. (usměje se) Ale asi to reálný není a jde jen o moje tajné přání. Ale myslím, že nejenom moje.